Atmosféra politického tání šedesátých let poskytovala větší volnost ve všech oblastech lidské tvorby, architekturu a stavitelství nevyjímaje. Díky tomu vznikla právě v šedesátých letech kvalitní krásná či humanistická sídliště. V této době se v souvislosti s bytovou výstavbou nemluví jen o bytových jednotkách, technických ukazatelích, ale také o dobrém životním prostředí, humanitě a vyšší životní úrovni. U bytových staveb se tehdy začal klást důraz na kvalitu. Debatu podpořila v letech 1960–1961 Celostátní diskuse o bydlení, do níž se organizovaně zapojila široká odborná i laická veřejnost. Hledaly se ideální modely bytových domů, kterými chtěl stát od roku 1963 řešit bytovou otázku. Tímto modelem se staly konstrukční soustavy T 0 B, vyvinuté skupinou Františka Feistnera (T 06 B, T 07 B a T 08 B). Také tyto typy nabízely variabilnější možnosti utváření dispozic.
Díky tomu, že obvodový panel již nebyl nosný, jako u soustav řady G, umožňoval systém T 0 B volnější prolamování fasád dveřními a okenními otvory a vybavování bytů lodžiemi. Urbanismus krásných sídlišť je charakteristický velkorysým založením, volnou zástavbou vytvářející promyšlené kompozice, okrskovým členěním a zdůrazněním centra dominantami. Nedílnou součástí sídlišť se stávala výtvarná díla, k čemuž již vykročila pražská Invalidovna.
K našim nejkvalitnějším sídlištím této etapy patří brněnská Lesná z let 1962–1970. Navrhli ji František Zounek a Viktor Rudiš, kteří se inspirovali Tapiolou v jižním Finsku. Souhra domů na Lesné s okolní přírodou a terénem se dočkala vysokého hodnocení nejen od historiků architektury, ale i od svých obyvatel. V Praze patří k nejzajímavějším realizacím z této fáze sídliště Ďáblice z let 1966–1975. Architekti Tuček a Kulišťák zde vytvořili na svou dobu neobvyklé polouzavřené dvory, ale také terasové a výškové domy s kaskádovitou podnoží. Deskové domy zde mají parter uvolněný pro obchody, průchody a jiné využití, což na jiných sídlištích nebylo běžné. Koncept celého sídliště včetně občanského vybavení a parkové úpravy ploch se podařilo dovést k hodnotné realizaci.
Další krásné sídliště představuje kladenská Sítná, stavěná od roku 1965 podle návrhu Václava Hilského a Otakara Jurenky. Kromě kvalitní prostorové kompozice se zde uplatila dvojice mezonetových domů a kultivovaná architektura občanských staveb (hotel, kulturní dům, nákupní středisko a později vzniklé sídlo OV KSČ), umístěných kolem rozlehlého „náměstí“. Na sídlišti Šanov II v Teplicích, budovaném od roku 1965, vytvořili architekti Miroslav Masák a Otakar Binar, členové pozdějšího libereckého Sialu, organickou kompozici z dlouhých domů, citlivě reagující na terénní konfiguraci. I zde našly své místo nadprůměrně kvalitní stavby občanského vybavení v čele s Masákovým hotelovým domem. Mezi krásná sídliště se dále řadí pardubické Polabiny, rozsáhlý pětiokrskový celek vznikající od roku 1960 podle návrhu Jana Krásného a Miloše Návesníka, nebo královéhradecký sídlištní soubor Labská Kotlina II, jehož projekt vytvořil v roce 1967 Břetislav Petránek. V kompozici tohoto sídliště našlo uplatnění devět typů bytových domů, od drobných čtyřpodlažních domů bodových přes dlouhé domy deskové a výškové až po raritní sedmnáctipodlažní „mrakodrapy“. Za neméně podařené lze ve stejném městě považovat sídliště Slezské Předměstí.
Na sídlišti Bory v Plzni (architekti Belšán, Kurel, Hrubec a další) vyniknou věžové domy s nezvyklými diagonálními prvky, k zajímavým výsledkům vedla i práce havířovských architektů Hartla a Špačka s domy typu G na tamějším sídlišti Podlesí. Soubor Severní Terasa v Ústí nad Labem, stavěný od roku 1967, navrhli Václav Krejčí, Josef Gabriel a Mojmír Böhm. Autoři zde pracovali s motivem centrálního parku se zalomenou kompozicí dlouhých budov, opět respektujících krajinné podmínky. Podobně jako Lesná tvaroval sídliště Březinovy Sady v Jihlavě Zdeněk Gryc (návrh 1965). Výjimečného výsledku dosáhl v šedesátých letech rovněž soubor Březenecká v Chomutově. Vladimír Bergr zde vytvořil dominantu trojicí sedmnáctipatrových, do hvězdice uspořádaných věžových domů s mezonetovými byty. Značně věrně při tom citoval Le Corbusierův dům kolektivního typu Unité d’habitation v Marseille.
Ke krásným sídlištím dále řadíme pražské celky Novodvorská, Pankrác nebo Prosek, využívající pravoúhlé kompozice volné zástavby, olomoucký soubor F 1 při ulici I. P. Pavlova, s působivou dominantou věžového domu s vodojemem od architekta Petra Braunera, českobudějovický soubor Lidická Třída nebo liberecké sídliště v Ruprechticích s obrovským domem (tzv. Hokejkou) ve svém centru. S atypickými domy a s tradiční technologií pracoval architekt Václav Capoušek v malém družstevním sídlišti na Svatém Kopečku u Olomouce (1968–1972). V Liberci se též v letech 1964–1972 konečně zrodil jeden z architektonicky nejzdařilejších panelových domů, takzvaný Wolkerák, jehož projekt vypracoval další zakladatel Sialu Jaromír Vacek.