Sídlištní celky z fáze socialistického realismu se vyznačují charakteristickou architektonickou formou a časově spadají do první poloviny padesátkých let. V přísné typizaci, a to jak jednotlivých prvků, tak i celých staveb, předznamenávají pozdější panelová sídliště, jejich fasády však nesou bohaté zdobení (zdobené atiky, vstupy, balustrády, sgrafita), jehož tvarosloví vycházelo z historických předloh, zejména z české renesance a neorenesance a z lidové vesnické architektury.
Individuální návrhy vznikaly v této době pro některé občanské stavby, například pro kulturní domy nebo zdravotní centra, ač i tyto druhy staveb se měly ztypizovat. První typová řada bytových domů dostala označení T (nejčastěji T 12, T 13 a T 15). Tyto domy ještě nesestávaly z betonových panelů, ale z klasických cihel, často předem skládaných v cihelnách do bloků. Stavěly se i z takzvaných kvádropanelů či panelobloků (T 15, T 16 a T 01 B – T 03 B). Další prvky jako schodiště, okna, dveře, případně stropní konstrukce už byly typizované a prefabrikované.
Polomontované domy typu T se zdobily prefabrikovanými pilastry, sgrafity, reliéfy či domovními znameními, někdy i solidní umělecké kvality. Jednotlivá sídliště i celá města se tímto způsobem stavěla zejména v oblastech těžkého průmyslu. Nejznámější z nich vznikalo v padesátých letech v Ostravě-Porubě. Hlavním urbanistou Poruby se stal Vladimír Meduna, žák průkopníka socialistického realismu v naší architektuře Jiřího Krohy. V Porubě styl socialistického realismu vygradoval do takzvaného Oblouku od architekta Evžena Šteflíčka, inspirovaného budovou admirality v Petrohradě. Dalším významným celkem postaveným ve stylu sorely, tentokrát pro zaměstnance jáchymovských uranových dolů, je Nový Ostrov u starého města Ostrova nedaleko Karlových Varů. Urbanismus tohoto sídliště, jemuž dominuje rozlehlé náměstí s monumentálním kulturním domem, navrhli Jaroslav Krauz a Ladislav Kozák.
Mezi další významná sídliště z té doby patří Slovany v Plzni (okrsek I), postavené v letech 1953–1957 podle návrhu Františka Sammera, nebo centrální část Dukly v Pardubicích, jejíž projekt vedl Karel Kalvoda. Ždárské strojírny a slévárny (ŽĎAS) stavěly v letech 1949–1965 pro své zaměstnance ve Žďáru nad Sázavou sídliště Stalingrad podle plánu Františka Kočího. V Mikulově vzniklo v letech 1953–1955 menší sídliště při ulici 22. dubna podle návrhu kolektivu Otakara Oplatka. Výčet sídlišť postavených ve stylu socialistického realismu uzavřeme unikátem. Na sídlišti Vítězného února, budovaném v letech 1947–1958 v Kladně-Rozdělově, vznikla řada šesti monumentálních věžových domů podle návrhu Josefa Havlíčka, Karla Filsaka a Karla Bubeníčka. Jde o bytové stavby, jaké u nás tehdy neměly žádnou obdobu. Díky jejich vynikajícímu architektonickému ztvárnění je řadíme k tomu nejlepšímu, co ve stylu socialistického realismu vzniklo.