Jižní Svahy

Zlín

Urbanistický koncept

Strukturu urbanistického návrhu I. etapy sídliště ovlivnila do značné míry složitost terénu a obtížné dopravní napojení na město. Bytové domy jsou rozptýlené na zelených svazích a doplněné veřejnými stavbami. Architekti tak do určité míry oživili nerealizovaný plán Le Corbusiera. Ten ve svém návrhu urbanistického řešení Zlína z roku 1934 doporučil stavět velké obytné domy na svazích nad údolím řeky Dřevnice. Koncept architektů Gřegorčíka a Zeliny spočíval především v souladu hmot sídliště s terénem a uplatnění segmentových dominant. Sídliště dostalo výškovou dominantu v podobě segmentového obytného domu s přilehlým komplexem občanské vybavenosti. První výškový segmentový dům, tzv. I. segment, navržený Šebestiánem Zelinou v roce 1978, doplnil později v další etapě výstavby ještě druhý, velmi obdobný II. segment. Jižním Svahům dává zvláštní ráz také snaha o kontinuitu s tradicí baťovské architektury. Na fasády domů architekti navrhli speciální panely s obkladem z cihelných pásků. Autoři I. etapy sídliště se snažili o zasazení skupiny bodových domů do svažitého terénu tak, aby na pohledově exponovaných místech blíže k městu umístili nižší zástavbu.

 

Technologie, typy bytů

Pro výstavbu I. etapy sídliště architekti použili novou konstrukční soustavu NKS-G, kterou ve Zlíně vyvinul Výzkumný ústav pozemních staveb. Přímo nad staveništěm byla postavena panelárna holandské firmy Smith, která vyráběla panely pro tento nový typ domů. Soustava umožnila větší plošný standard u bytů vyšších kategorií, který si Šebestián Zelina dokázal prosadit.

První etapa sídliště je působivou kombinací několika typů panelových domů. Jsou to jednak bodové domy o výšce 4–6 podlaží, lodžiové domy se 2 až 5 podlažími, chodbové domy o 4 až 5 podlažích s malometrážními byty, dále třípodlažní řadové domy a domy terasové, rozdělené na bytové jednotky se zázemím v suterénu. Významnou součástí celé kompozice je první segmentový dům.

Ve II. etapě od roku 1980 museli architekti opustit zavedenou koncepci a uplatnit podle centrálních instrukcí nový celostátní typ obytných domů OP 1.11 s příčným stěnovým konstrukčním systémem, s rozpony 3 a 4,20 m a doplňkovým modulem 1,80 a 2,40 m. Ve srovnání se soustavou NKS-G měl nový typ vyšší plošný standard (průměr užitkové plochy 64,3 m2 na jeden byt), ale omezený počet typů bytů. Ztvárnění fasád se omezilo pouze na barevné nástřiky a nátěry, obklady obvodových panelů již byly vyloučeny. Pro zástavbu použili autoři II. etapy bodové domy ve výškových hladinách 6 a 8 podlaží v kombinaci s deskovými domy ve výškových hladinách 4, 6 a 8 podlaží, vytvářejících polozavřené dvory, a s řadovými rodinnými domy. Tuto základní skladbu doplnily bodové a výškové domy o 8 až 12 podlažích, situované podél hlavních komunikací a do vnitřních prostor celého okrsku.

 

Umělecká výzdoba

Na umělecké výzdobě Jižních Svahů se podíleli přední umělci tehdejší oficiální sféry. Bronzovou plastiku Zrození hvězdy na objektu služeb Panorama před I. segmentem vytvořil v roce 1978 zlínský sochař a designér Zdeněk Kovář. V roce 2015 byla při rekonstrukci objektu snesena a instalována na vodní plochu před budovu 32 v továrním areálu. Od pražského malíře a grafika Josefa Lieslera pochází monumentální malba Vývoj poštovnictví (1979) v interiéru pošty a skleněná mozaika Touha mladých po poznání (1979) na schodišti základní školy. Mozaika Karla Svolinského ve vestibulu Základní školy č. 13 se nezachovala; nezvěstná je i plastika Vincence Vinglera Lachtani, vytvořená v roce 1982 pro bazén I. segmentem. Autorem sousoší Práce (1987) před nákupním střediskem Přerovanka je Josef Úprka.

 

Sídliště dnes

Obytný soubor Jižní Svahy dodnes tvoří výraznou dominantu severního panoramatu Zlína při pohledech ze středu města i z protějších svahů. Po vyčerpání volných stavebních ploch ve vnitřním městě stále poskytuje území pro další výstavbu. Panelárna na sídlišti ukončila svou činnost po roce 1980.

Po roce 1989 byla hromadná výstavba zastavena a poslední blok zůstal neuzavřen. Studii na jeho dokončení vypracovalo několik architektů, k realizaci byl nakonec vybrán železobetonový skelet s tradičními výplněmi. Investorem se stalo místní bytové družstvo.

V roce 1997 začala stavba většího obytného souboru v části Podlesí a v roce 2003 byl na Jižních Svazích dostavěn areál nového kostela. Na místě polorozbořené haly bývalé panelárny vznikla v roce 2004 velkoplošná prodejna potravin a naproti ní bylo v roce 2011 otevřeno koupaliště. Největším problémem je dnes torzo rozestavěného nákupního centra z roku 1989 v blízkosti bývalé panelárny.

 

Příběh sídliště

Obytný soubor Jižní Svahy představuje největší stavební aktivitu ve Zlíně po 2. světové válce. Počátky výstavby panelového sídliště, které dnes poskytuje bydlení pro téměř 30 000 lidí, se datují od konce 60. let. Město Zlín se na počátku 20. století začalo rozvíjet především v údolní nivě říčky Dřevnice. Prakticky nevyužity zůstávaly svahy Podřevnického údolí. O výstavbě na vyvýšených jižních svazích severně od centra města se uvažovalo již ve 20. a 30. letech, s využitím tohoto prostoru počítal také poválečný regulační plán Zlína z roku 1947. Definitivní rozhodnutí o výstavbě na svazích padlo v roce 1958, kdy se vyčerpala kapacita městem vymezených stavebních ploch. Základem návrhu nového obytného obvodu se staly studie pro přípravu Směrného územního plánu gottwaldovské aglomerace (dokončen 1975). Soutěž na obytnou zástavbu Jižních Svahů proběhla v roce 1967, zvítězil v ní projekt Jiřího Gřegorčíka a Šebestiána Zeliny. Podle tohoto návrhu se v letech 1970–1980 vystavěla I. etapa sídliště.

V době svého vzniku vyzněla I. etapa Jižních Svahů jako ojedinělý počin, a to jak z hlediska urbanistického, tak architektonického. Jde o městskou čtvrť s citlivým prostorovým konceptem a širokou škálou typů panelových bytových domů, od bodových přes terasové, chodbové, lodžiové až po výškový segmentový dům. Cíl II. etapy výstavby Jižních Svahů spočíval v navázání na I. etapu a v dořešení celého území jako jednoho celku. Architekti opět uplatnili bodové domy v různých výškových hladinách, ve svažitém terénu z nich vytvářeli členité hmoty. Podobu II. etapy silně ovlivnilo vydání nových směrnic pro výstavbu sídlišť v ČSSR, na jejichž základě se vedení Pozemních staveb Ostrava rozhodlo přejít na panelovou stavebnici OP 1.11. Cílem bylo především snížení finančních nákladů.

 

Architekti

Spoluautor urbanistického konceptu Jižních Svahů Jiří Gřegorčík (1932–2002) působil celý život v Brně, mimo jiné jako hlavní architekt města (1990–1991) a jako pedagog na tamějším Vysokém učení technickém. Spolu s Františkem Antlem zvítězil v roce 1965 v soutěži na řešení území bývalého náměstí Joliota Curie v Brně (dnes ulice Šumavská), realizována byla v roce 1974 jen část návrhu – trojice výškových administrativních budov.

Hlavní autor I. etapy Jižních Svahů a většiny infrastruktury tohoto sídliště, zlínský architekt Šebestián Zelina (1928–1991), absolvoval Vysoké učení technické v Brně jako žák Bohuslava Fuchse a Bedřicha Rozehnala. Podstatnou část své profesní kariéry strávil v projektové organizaci Stavoprojekt Gottwaldov. Je autorem Středních průmyslových škol strojních ve Vsetíně (1962) a ve Zlíně (1967). Na svou dobu zcela jedinečných konstrukčních metod použil při spolupráci na výstavbě zlínského zimního stadionu (1963). Projektoval Dům kultury v Kroměříži (1964), sídliště v Kroměříži, památník na Ploštině, obřadní síně ve Vlčnově (1980) a v Bílovicích (1982) aj. Realizoval řadu staveb v zahraničí, například velvyslanectví SSSR v Ženevě, rezidenci v Káhiře nebo konzulát v Katovicích. Od konce 70. let do roku 1988 je jeho architektonická činnost spojena také s agrokombinátem JZD Slušovice. Ve Zlíně pro tohoto investora navrhl v Dlouhé ulici trojici obchodních domů – Dům zeleniny, Dům potravin a Dům obuvi (1975–1981), ve Slušovicích postmodernou ovlivněný Dostihový areál a stravovací zařízení Derby centrum (1982) známé jako „Sud“.

 

Zdroje

Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, sbírka architektonických materiálů, Podrobný územní plán (PÚP) Jižní Svahy, II. etapa, průvodní zpráva k projektu, 1980.

Moravský zemský archiv Brno, Státní okresní archiv Zlín, zápisy ze schůzí plánovací komise MěstNV v Gottwaldově 1955–1959.

Stavební archiv Magistrátu města Zlína, fond Jižní Svahy, Technická zpráva úvodního projektu čtvrtého vloženého obchodního a obytného objektu, nestránkováno.

 

František Bršlica, Ten krůček kupředu, Naše Pravda XVIII, 1962, č. 97.

Kostel a církevní centrum Zlín – Jižní Svahy, katalog výstavy soutěžních návrhů, Zlín 1993.

Milan Libiger, Nejstarší část sídliště stále stojí za to: Obří segmenty čeká oprava, IDnes, 30. 1. 2014, s. 2b, kraj Zlínský.

Pavel Novák, Zlínská architektura 1950–2000, Zlín 2008.

Josef Ordelt, Nové město na Jižních Svazích? Rozhovor se Šebestiánem Zelinou, Gottwaldovský byt, 1970, č. 1, s. 23.

(ren), Byl to Pan architekt. O výstavě díla ing. arch. Šebestiána Zeliny, Zlínské noviny, 9. 11. 1993.

Radomíra Sedláková, Pavel Frič, 20. století české architektury, Praha 2006.

Sídliště Jižní Svahy v Gottwaldově, Pozemní stavby, 1973, č. 6.

Eduard Staša, Kronika moderní architektury Gottwaldova, Gottwaldov 1985.

Helena Šiřinová, Architekt Šebestián Zelina (1928–1991), diplomová práce, Olomouc 2009.

 

Ulice: 
Nad Stráněmi
Nad vývozem
K Pasekám
Pasecká
Autor: 
Jiří Gřegorčík
Šebestián Zelina
Antonín Adamík
František Dohnal
Miroslav Cekota
Vladimír Vyhňák
František Balajka
Dušan Živocký
Miroslav Totušek
Slavomír Kuchovský
Štefan Čillík
Technologie: 
NKS-G
OP 1.11
Projekt od: 
1968
Projekt do: 
1980
Realizace od: 
1970
Realizace do: 
2000
Fáze: 
6. Fáze pozdních krásných a postmodernistických sídlišť
Investor: 
Okresní národní výbor Gottwaldov, Stavoinvesta Gottwaldov, Stavební bytové družstvo Gottwaldov, Podnik bytového hospodářství Gottwaldov
Realizace: 
Pozemní stavby Gottwaldov I. etapa: 1970–1980 II. etapa: 1980–2000 tzv. pátá stavba a obvodové centrum: 1984–1989 dostavba: od roku 2000 dosud
Objem počet bytů: 
9 890
Objem počet obyvatel: 
31 146
Autor textu: 
Ladislava Horňáková
Technologie - skupina: 
4. montované panelové celostěnové
4. montované panelové celostěnové