Severní Terasa

Ústí nad Labem

Urbanistický koncept

Rozsáhlé volné území známé jako Severní Terasa navazovalo severně od městského centra na sídliště Skřivánek a Hornická-Stará (výstavba 1962–1967). Odtud sahalo až k Bukovu na severozápadě. Tato oblast představovala jedinou územní rezervu města vhodnou pro rozsáhlý stavební záměr. Vyvýšená poloha Severní Terasy s sebou zároveň přinášela krajinné a urbanistické aspekty, které bylo třeba v řešení sídliště zohlednit. Vlastní obytný obvod rozložili autoři do čtyř okrsků. Jeden z nich představoval výstavbu v oblasti Stříbrníků, tři další situovali architekti okolo centrálního parku. Ten je orientovaný podél severojižní osy a probíhá obytným souborem až k bodu terénního zlomu terasy, kde území spadá k centru města. Osmipodlažní deskové domy zde autoři kladli podélně, tedy rovnoběžně s centrálním parkem, tak, aby v žádném místě netvořily bariéru a umožňovaly stálý výhled na panorama okolních hor. Zástavba respektuje krajinné podmínky. Kromě osmipodlažních bytových domů zde najdeme také čtyřpodlažní a někde šestipodlažní bodové domy umístěné ve svažitém terénu. Dvanáctipodlažní výškové objekty autoři původně zamýšleli navrhnout o čtyři patra vyšší, měly tak vytyčovat kompoziční skladbu sídliště.

 

Technologie, typy bytů

Pro zástavbu Severní Terasy byl zvolen panelový systém T 06 B, který v průběhu výstavby nahradila technologie NKS B 70 zaváděná po roce 1970. Na rozdíl od staršího systému T 06 B s rozponem nosných stěn 3,6 m kombinovala nová konstrukční soustava B 70 moduly tři, což mělo přispět k větší rozmanitosti dispozic. Po celou dobu realizace sídliště se projektanti museli potýkat s nedostatkem dodavatelů, což si vynutilo některé změny. Snížila se například úroveň staveb občanské vybavenosti postavených v technologii MS 71. Avšak i přes špatné dodavatelské podmínky se na sídlišti podařilo prosadit nestandardní řešení. Například dva osmipodlažní panelové domy, které podélně kopírují jihozápadní okraj centrálního parku, vyzdvihli autoři na mohutnou železobetonovou podnož a umožnili tak vizuální kontakt obytné části za tímto objektem s parkovou zelení. Škála velikostí a typů bytů na Severní Terase byla vzhledem k rozsahu obytného celku navržena dostatečně rozmanitá, od velikosti garsoniéry až po byty 4 + 1. Václav Krejčí uvádí, že rodinné byty IV. kategorie pro čtyři osoby tvořily dokonce 45% celkového počtu bytů na sídlišti, zatímco malometrážní byty pro jednotlivce byly zastoupeny pouhými 8 %.

 

Umělecká díla

Na Severní Terase najdeme řadu uměleckých, a to především sochařských děl. Soustřeďují se u staveb základní občanské vybavenosti. Tematická škála umělecké výzdoby sídliště není nijak široká. Kromě výjimky, jakou je alegorie Hudby od Václava Kyselky (1984) u budovy dnešního gymnázia, se náměty pohybují výhradně kolem motivu rodiny či mateřství. Najdeme zde sochu Generace od Romana Richtermoce u domova důchodců, sousoší matky a dítěte u nákupního centra Horizont, opět od Václava Kyselky, expresivní Rodinu od Jaroslava Bejčka, která dnes stojí v severní části centrálního parku, nebo sérii sousoší dovádějících dětí od Michaela Bílka (1984) v areálu jedné ze základních škol. Reprezentativní Parkové náměstí původně členily květinové terasy a vodní plocha doplněná abstraktní kameninovou fontánou Květ od Štěpána a Marie Kotrbových (1981). Dnes tvoří součást umělého jezírka v severní části centrálního parku. Jihozápadní část náměstí dříve dotvářela socha Mateřství od Ivana Záleského (1981). Jednu z exteriérových stěn základní školy v Mírové ulici pak zdobí kruhová mozaika od Miroslava Houry.

 

Sídliště dnes

Severní Terasa, stejně jako většina sídlišť, prošla v nedávné době vlnou revitalizace. Týkala se především plošného zateplování obytných domů, které zároveň získaly barevné fasády. Bohužel ani Severní Terase se nevyhnul trend zateplování střech, v jehož rámci získaly fasády domů při ulici Ovocná tmavě hnědé hrotité atiky, které zřejmě měly za úkol pohledově narušit strohou siluetu stavby. Barevné fasádě se nevyhnulo ani nákupní středisko Horizont, což se značně vymyká původní koncepci stavby coby abstraktně cítěné kompozici horizontálních hmot. Výsledné podobě nepřidává ani špatný stav budovy. Bohužel se to týká většiny staveb občanské vybavenosti sídliště, ať už jde o budovu gymnázia v ulici Stavbařů, kde se setkáme s opadaným keramickým obložením, nebo o objekt telekomunikací. Původní Parkové náměstí již prakticky neexistuje. Kompletní rekonstrukcí prošla základní škola v ulici Pod Parkem, kde původní obložení tzv. boletickým panelem nahradila nová fasáda.

 

Příběh sídliště

V roce 1962 vypsalo město Ústí nad Labem veřejnou celostátní anonymní soutěž na ideové urbanistické řešení nového obytného obvodu pro 24 000 obyvatel v prostoru obcí Kočkov a Stříbrníky. Vyhodnocení soutěže v létě roku 1963 přineslo celkem třináct oceněných projektů. První cenu porota neudělila, pouze jednu druhou a dvě třetí ceny. Nejvýše se umístil projekt týmu vedeného Václavem Krejčím (spolupráce Josef Gabriel a Mojmír Böhm) z Krajského projektového ústavu Ústí nad Labem, kterému byla následně svěřena realizace sídliště. Jejich návrh porotu oslovil díky důmyslné koncepci – použili poměrně malý počet typů objektů, a přesto jsou vnitřní obytné prostory sídliště velmi rozmanité a kompozičně je nový soubor provázán se strukturou města.

Tři ze čtyř okrsků Severní Terasy autoři rozložili okolo rozsáhlého centrálního parku, který zajišťoval klidovou relaxační zónu s umělým jezírkem, uměleckými díly a dětskými hřišti. Na jižním konci parku, s výhledy do krajiny, navrhli Parkové náměstí – volné prostranství s uměleckou výzdobou vhodné k setkávání místních obyvatel. K centrálnímu parku se přidružuje občanská vybavenost pro každý okrsek, tři školská zařízení a tři obchodní, tzv. distribuční střediska. Základní školy v prvním okrsku (ulice Mírová) a v okrsku druhém (ulice Pod Parkem) navrhli Josef Burda s Karlem Hovorkou jako soubory vzájemně propojených pavilonů. Stejní autoři stojí za návrhem dvanáctipodlažního domu hotelového bydlení s kapacitou pro 500 osob a telekomunikační budovy v jižní části sídliště na úrovni Parkového náměstí. Třetí základní škola (dnes budova gymnázia) vznikla na základě projektu architektů Josefa Gabriela a Dietera Heřmánka. Ti také navrhli dvě největší distribuční střediska v rámci Severní Terasy, Cíl, ležící při jižním okraji, a Horizont, umístěný v severozápadním rohu centrálního parku. Po celém obvodu bylo dále rozmístěno osm mateřských školek a jeslí a zdravotní středisko.

Kromě této základní občanské vybavenosti sídliště mělo vzniknout samostatné sektorové centrum celého obytného obvodu s celoměstským významem, které by sloužilo i pro obyvatele okolních sídlišť – Skřivánku, Hornické-Staré a Dobětic. Zde se zvažoval například provoz kina pro 750 diváků, poštovního úřadu, kulturního domu, studia Českého rozhlasu nebo koncertní síně. K jeho výstavbě se přikročilo až při dokončování bytové výstavby a základní občanské vybavenosti Severní Terasy. Program sektorového centra se pak postupně upravoval a upřesňoval až do roku 1986. Urbanisticko-architektonická koncepce tohoto centra vycházela z jeho polohy na hraně terasy, odkud se nabízí nejlepší výhled na panorama Českého středohoří a Krušných hor. V projektu zvolili autoři terasovité uspořádání jednotlivých provozů centra, které navíc řešili jako soustavu polootevřených veřejných prostor propojených pěšími zónami. Šlo jim o vytvoření specifického a proměnlivého prostředí. Výstavba centra byla započata v roce 1978 realizací projektu Krajské politické školy (dnes budova Univerzity Jana Evangelisty Purkyně) od Václava Krejčího, Josefa Burdy a Karla Hovorky. Ačkoli z programu sektorového centra rozpracovali autoři ještě projekty koupaliště, kulturního domu a gymnázia, realizoval se už jen hotel Máj od Jitky Pacákové. Stavět se začalo také obchodní středisko, jeho realizace se však zastavila s rokem 1989. O dvacet let později bylo jeho chátrající torzo strženo. Sektorové centrum se tak nikdy nepodařilo dostavět.

 

Architekti

Hlavní autor Severní Terasy Václav Krejčí (1928) vystudoval fakultu architektury a pozemního stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Praze. Od roku 1952 působil v ústeckém Stavoprojektu. V roce 1959 vyhrál společně s Jaromírem Vejlem soutěž na centrum nového Mostu a dostal poté na starost i projektovou přípravu výstavby celého města. Od roku 1963 vstupoval také do utváření Ústí nad Labem, nejprve svým vítězstvím v celostátní soutěži na řešení obytného celku Severní Terasa, o deset let později s návrhem sídliště Krásné Březno. V roce 1986 řešil Krejčí široké území centrální zóny Ústí nad Labem.

 

Zdroje

Archiv Stavebního úřadu Ústí nad Labem.

 

Deník Průboj, roč. XV, 5. 8. 1963, č. 199, s. 3.

Deník Průboj, roč. XVI, 5. 7. 1964, č. 160, s. 7.

Vladimír Kaiser – Kristina Kaiserová (eds.) Dějiny města Ústí nad Labem, Ústí nad Labem 1995.

Václav Krejčí, Ústí nad Labem, rozvoj města 1950–2010, Ústí nad Labem 2013.

Zdeněk Lakomý, Spolupráce výtvarníka a architekta při tvorbě architektonického díla, Architektura ČSR, roč. XLIII, 1984, č. 8, s. 344–349.

Zdeněk Michal, Současná tvorba center občanského vybavení, Architektura ČSR, roč. XL, 1981, č. 3, s. 111–121.

Vladimír Provazník, Severní Terasa v Ústí nad Labem, Architektura ČSR, roč. XXXII, 1973, č. 3, s. 122–125.

Vladimír Provazník, Ústí nad Labem, Architektura ČSR, roč. XXXII, 1973, č. 3, s. 109–121.

Vladimír Provazník – Vladimír Eminger, Územní plán sídelního útvaru Ústí nad Labem, Architektura ČSR, roč. XXXVIII, 1979, č. 2, s. 62–63.

Severní Terasa – Nový obytný obvod města Ústí nad Labem, Architektura ČSR, roč. XXXVIII, 1979, č. 2, s. 64–65.

Severní Terasa, nová obytná čtvrť Ústí nad Labem, Architektura ČSR, roč. XLI, 1982, č. 2, s. 52–59.

Jaromír Štván, K soutěži na Severní Terasu v Ústí nad Labem, Architektura ČSSR, roč. XXIII, 1964, č. 1, s. 13–18.

Ústí nad Labem, Severní Terasa, Architektura ČSR, roč. XXXVII, 1978, č. 2, s. 66–68.

 

Ulice: 
Sociální péče
Mezní
Hoření
Autor: 
Václav Krejčí
Josef Gabriel
Mojmír Böhm
Technologie: 
T 06 B
B 70
B 70
MS 71
Projekt od: 
1962
Projekt do: 
1965
Realizace od: 
1967
Realizace do: 
1990
Fáze: 
4. Krásná / humanistická fáze
Investor: 
Krajský projektový ústav Ústí nad Labem
Realizace: 
Pozemní stavby, národní podnik, Ústí nad Labem
Objem počet bytů: 
6 750
Objem počet obyvatel: 
21 000
Autor textu: 
Jana Zajoncová
Technologie - skupina: 
4. montované panelové celostěnové
4. montované panelové celostěnové
4. montované panelové celostěnové
4. montované panelové celostěnové