Šanov II

Teplice

Urbanistický koncept

Sídliště se napojuje na jihovýchodní část města, kde zaujímá úpatí vrchu Doubravka. Tento svah se přiklání k městu a poskytuje výhled na Krušné hory a České středohoří. Autoři zde vytvořili soustavu sdružených dvojic deskových bytových domů, které se zalamují podle konfigurace vrstevnic svažitého terénu. Domy vytvářejí rámec pro monofunkční objekty občanské vybavenosti rozmístěné ve volných parkových plochách v západní části celku. Kompozici organicky zasazenou do krajiny završuje vysokopodlažní dům hotelového bydlení. V celkovém pojetí sídliště lze vidět reakci na dobové myšlenkové tendence, které se začínaly kriticky stavět k racionalizaci funkcionalismu.

 

Technologie, typy bytů

Osmipodlažní obytné domy typu T 08 B mají 6 nebo 11 schodišťových sekcí. Jejich fasádu člení lodžie do souvislých horizontálních pásů. Domy jsou kladeny tak, aby se k sobě navzájem neotáčely průčelím s lodžiemi, tím při celkovém pohledu do ulice vzniká střídavý rytmus ploch s lodžiemi a bez nich. O pestrou škálu bytů na sídlišti se postaral dům hotelového bydlení s malometrážními byty. Zavěšením ocelové konstrukce s bytovými jádry na betonový hranol s chodbami a schodištěm dosáhl Miroslav Masák možnosti variabilního uspořádání jednotlivých buněk, které tak mohl podle potřeby zvětšovat či zmenšovat od 13 do 30 m². Rozmanitost dispozic se pak projevila na fasádě v nepravidelném rastru oken a výplní. Na konstrukčním řešení objektu se podílel statik Gerhard Klumpner, který zde využil obdobné statické řešení, jaké uplatnil Zdeněk Patrman při stavbě Hubáčkova hotelu a vysílače na Ještědu. To mělo dvacetipatrové výškové stavbě pomoci odolávat povětrnostním vlivům.

 

Umělecká díla

Snahy o humanizaci typizovaných obytných celků vedly v 60. letech k podrobným společenskovědním výzkumům, které za pomoci psychologie a sociologie definovaly potřeby moderního člověka. Zabývaly se také požadavky kladenými na architekturu a městskou strukturu. Tyto myšlenky inspirovaly hlavního autora sídliště Miroslava Masáka k nerealizovanému návrhu relaxačních lázní pro Šanov II. Organickou, přírodní povahu lázní mělo umocňovat jejich umístění do zeleně. S obytným parterem je propojila Křížová cesta, rytmicky vyznačená souborem soch Jiřího Seiferta. Na tento návrh navazovala v roce 1967 další studie, která se tentokrát zabývala vylepšením samotného obytného prostoru sídliště. S Miroslavem Masákem na ní opět spolupracovali Otakar Binar, sochaři Jiří Seifert a Karel Wünsch a grafik Jan Kristofori. Území se mělo členit do samostatných klidových částí s parkovou úpravou a výtvarnými díly. Po sídlišti autoři plánovali rozmístit tvarově a materiálově sjednocený mobiliář navržený Otakarem Binarem. Z těchto velkorysých záměrů se ale nakonec téměř nic neuskutečnilo.

 

Sídliště dnes

Koncepci řešení prostoru sídliště, jak ji máme možnost vidět v původní plánové dokumentaci, dnes znejasňuje další zástavba osmipodlažních bytových domů a menších staveb z pozdějších let. Nevhodnými přestavbami v pseudopostmodernistickém stylu prošly v 90. letech nákupní střediska a jiné objekty občanské vybavenosti. V roce 2012 byl zateplen dům hotelového bydlení. Především v zavěšené části konstrukce se zateplení provedlo nešetrně, bez ohledu na původní technicistní ráz fasády a bez jakéhokoli souladu s původním charakterem stavby.

 

Příběh sídliště

Politicky uvolněná atmosféra 60. let dovolila prosazení tvůrčích skupin vymezujících se vůči centralismu Stavoprojektů. Na návrhu teplického sídliště Šanov II pracoval tým architektů z Ateliéru 7 libereckého Stavoprojektu. Ten představoval jakýsi předstupeň pozdějšího Sdružení inženýrů a architektů Liberce, zkráceně SIAL, vedeného architektem Karlem Hubáčkem. Na počátku 60. let se tento ateliér zúčastnil několika významných architektonických soutěží včetně té na návrh územního plánu obytného celku Teplice-Šanov II. V roce 1963 získal Miroslav Masák za projekt tohoto sídliště první cenu v soutěži Svazu architektů ČSSR. Protože ve stejném roce zvítězil Karel Hubáček v soutěži na hotel a vysílač na Ještědu, musel se Ateliér 7 rozdělit na dvě samostatné pracovní skupiny (S 12 a Ateliér 9), které se paralelně věnovaly těmto velkým projektům. Na územním plánu Šanova II pracovali architekti Ateliéru 9 – Miroslav Masák společně s Otakarem Binarem, Jiřím Svobodou a Pavlem Švancerem.

V širším kontextu sídlištní výstavby v Československu lze Šanov II považovat za jeden z výjimečných příkladů snahy o humanizaci obytných celků. Jeho unikátnost netkví pouze ve velkorysém urbanistickém pojetí celku, ale i ve zdařilých realizacích občanské vybavenosti. A to i přesto, že jeho původní koncepce doznala vlivem zdlouhavé realizace značných změn. Ambiciózní optimismus 60. let zde o desetiletí později nutně narazil na normalizační realitu a pragmatismus. Nákupní středisko Hvězda navrhl Jiří Svoboda jako dvoupodlažní atriovou stavbu na čtvercovém půdorysu. Výtvarně pojatý atriový dvůr měl sloužit jako odpočinková zahrada. Lze v něm ale také spatřit všeobecnou snahu navrátit do rozvolněných obytných celků městotvorné prvky, jakými byly zástavbou obklopená náměstí. Dva přízemní pavilonové komplexy mateřských škol od Otakara Binara umístil Masákův projekt do severní a jižní části sídliště. Soubory pavilonů fungují jako provozně samostatné jednotky propojené krytými chodníky. Do interiérů školek navrhl autor variabilní prostory založené na systému posuvných příček. V teplých měsících bylo navíc možné propojit interiér s terasou a okolní zelení. Základní škola o 27 třídách od architekta Pavla Švancera je provozně rozčleněna do dvou samostatných celků. Mohutný blok hlavní budovy na obdélném půdorysu se dělí na jednotlivé funkční trakty osvětlené dvěma atrii. Ta měla sloužit jako odpočinkové a přestávkové prostory. Druhý, menší pavilon školy má půdorys písmene L a otevírá se učebnami na pozemky školy, kde se, stejně jako v návrhu školek, počítalo s výukou.

Završením výstavby na sídlišti Šanov II se stala studie hotelového domu od Miroslava Masáka. Autor v něm navazoval na tendence 60. let, které se inspirovaly meziválečnými kolektivními domy a „nejmenšími byty“ funkcionalistické avantgardy. Charakter stavby je nejlépe čitelný z dobových fotografií jejího modelu. Objekt se měl stát jedinečným solitérem, jehož gradaci umocňovala svažitost terénu a umístění na okraji panelové zástavby v kontrastu k blízkému obchodnímu středisku Hvězda. Technicistní metalicko-chemický plášť pouze zdůrazňoval výjimečnost stavby zasazené do oddychové oblasti parkové zeleně s umělým jezírkem. I přes zdlouhavé a nevyhovující stavební a materiálové podmínky se dům hotelového bydlení podařilo v upravené podobě realizovat. Původně navržené neotřelé formální a materiálové zpracování pláště však nahradila typizovaná hliníková fasáda. Kvůli vychýlení od svislé osy musel být dům oproti projektu o několik pater nižší, přesto si pro svou výšku vysloužil přezdívku „Boží prst“.

V letech 1966–1967 vznikl projekt relaxačních lázní, které Miroslav Masák zasadil na okraj sídliště, do lesíka na úpatí Doubravského vrchu. Objekt se měl významně podílet na životě sídliště, měl se stát centrem setkávání v přírodě, ale také jakýmsi existenciálním úkrytem před vnějšími nepříznivými vlivy moderní civilizace. Na základě principů mezioborové spolupráce si Miroslav Masák k projektu přizval sochaře Stanislava Hanzíka, hudebního skladatele Rudolfa Komorouse, skláře Karla Wünsche nebo psychologa Vladimíra Berana. Na jedné z verzí studie se podíleli také architekt Otakar Binar a výtvarník Jan Kristofori. Architekturu lázní založili na principech organické architektury, která měla oponovat průmyslově stavěným obytným stavbám sídliště. Přestože se tato studie nerealizovala, vyvolala mnoho kladných ohlasů. Návrh reprezentoval Československo na Biennale de Paris v roce 1967 a v roce následujícím získal cenu za architekturu se sportovní tematikou na kulturní olympiádě v Mexico City.

 

Architetki

Hlavní autor sídliště Šanov II Miroslav Masák (*1932) vystudoval architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze (1952–1958). V roce 1959 přišel do Liberce, kde se stal členem ateliéru libereckého Stavoprojektu vedeného Karlem Hubáčkem. V roce 1968 stál u vzniku uskupení SIAL a takzvané Školky SIAL. Je spoluautorem několika významných staveb české architektury 70. a 80. let. Vedle obchodního střediska Ještěd v Liberci (1968–1979), strženého v roce 2009, jmenujme obchodní dům Máj v Praze (1972–1975) nebo obnovu vyhořelého Veletržního paláce v Praze (1982–1992). Od roku 1990 působil ve sboru poradců Václava Havla. V letech 1994–2004 vyučoval architekturu na technice v Brně.

Architekt Otakar Binar (*1931) studoval v letech 1953–1958 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Poté vstoupil do libereckého projektového ústavu a stal se členem Hubáčkova ateliéru. Společně s Karlem Hubáčkem a Miroslavem Masákem mu patří zásluha na vzniku uskupení SIAL v roce 1968. S Karlem Hubáčkem vytvořil plodnou dvojici, ať už šlo o soutěžní návrh zastupitelského úřadu ČSSR v Brazílii (1961), interiéry hotelu na Ještědu (1963–1973) nebo koncertní dům s kolonádou v Teplicích (1978–1986).

 

Zdroje

Archiv Městského stavebního úřadu Teplice

Státní okresní archiv Teplice

 

Deník Směr, roč. 3, 29. 12. 1963, č. 51, s. 3.

Deník Směr, roč. 7, 6. 9. 1967, č. 35, s. 1.

Deník Směr, roč. 8, 20. 11. 1968, č. 47, s. 1.

Deník Průboj, roč. 18, 31. 5. 1966, č. 130, s. 2.

Deník Průboj, roč. 20, 10. 7. 1968, č. 189, s. 1.

Ludmila Hájková, Texty Karla Hubáčka a Miroslava Masáka z počátků skupiny Sial, Umění, roč. XLVII, 1999, č. 1–2, s. 113–121.

Miroslav Masák, Tak nějak to bylo, Praha 2006.

Vítězslav Procházka, Úsilí libereckých architektů o zlidštění architektury, Architektura ČSSR, roč. XXVII, 1968, č. 8, s. 483–499.

Marta Uhrinová, Liberecká linie? Československý architekt, roč. XIII, 1967, č. 15–16, s. 4–5.

Ladislav Vepřek, Město pod Doubravkou, Průboj, roč. XVIII, 3. 6. 1966, č. 133, s. 3.

Jana Zajoncová, Relaxační lázně pro Teplice, in: Rostislav Švácha (ed.), Sial, Praha 2010, s. 68–73.

 

Ulice: 
Trnovanská
Antonína Sochora
Fráni Šrámka
Autor: 
Miroslav Masák
Otakar Binar
Jiří Svoboda
Pavel Švancer
Gerhard Klumpner
Vladimír Pavlů
Technologie: 
T 08 B
Projekt od: 
1963
Projekt do: 
1967
Realizace od: 
1965
Realizace do: 
1978
Fáze: 
4. Krásná / humanistická fáze
Investor: 
Krajský projektový ústav Ústí nad Labem – středisko Liberec, Stavoprojekt Liberec – Ateliér 9
Realizace: 
Pozemní stavby, národní podnik, Ústí nad Labem
Objem počet bytů: 
1 900
Objem počet obyvatel: 
6 000
Autor textu: 
Jana Zajoncová
Technologie - skupina: 
4. montované panelové celostěnové