Podžatecká

Most

Urbanistický koncept

Podžatecká byla od počátku zamýšlena jako nový samostatný obytný celek napojující se na jižní část historického Mostu. Již první poválečný regulační plán z roku 1946 označil toto území jako jediný možný směr budoucího rozšiřování města, a to s ohledem na bohaté nálezy vytěžitelných hnědouhelných ložisek v okolí starého Mostu i pod ním. Protože sídliště vznikalo takřka na zelené louce, ve volném prostranství mezi úpatím hory Hněvín a vrchem Šibeník a v nepříliš komplikovaném terénu, mohla se uplatnit kompaktní kompozice na obdélníkovém pozemku. Podžatecká tak předznamenala budoucí charakter plánování výstavby nového Mostu do pravidelných obdélných sektorů.

Hlavní městské komunikace, které vymezují sídliště, lemuje skladba pětipodlažních bytových domů na půdorysu písmene E. Uzavírá tak vnitřní prostor s rozvolněným urbanistickým vzorcem, který se zde míchá s fragmenty dvouletkového plánování.

 

Technologie, typy bytů

Vnitřní prostor sídliště tvoří čtyř- až pětipodlažní cihlové domy typu T 12 a T 13, podobně jako jiné dvouletkové obytné celky. Byty na sídlišti jsou dvoupokojové až třípokojové. Bytové bloky na půdorysu písmene E s dvory otevřenými do prostoru sídliště se postavily typovou technologií T 15 v kombinaci s atypickou konstrukcí nižších propojovacích částí s průjezdy. Z hlediska konstrukčního řešení stojí za pozornost objekt patnáctipatrového internátu od architektů Zdeňka Kuny a Oliviera Honke-Houfka z roku 1959. Při jeho výstavbě se uplatnila technologie tzv. krabicového systému nosných stěn a stropů. Tento systém byl realizován pouze experimentálně na několika stavbách například v Gottwaldově nebo v Příbrami-Březových Horách v letech 1957–1959. Od jeho plošného užití se upustilo, protože nabízel jen omezené možnosti dispozičního řešení a neposkytoval dostatečnou variabilitu interiérů.

 

Umělecká díla

V dokumentaci k projektu sídliště ani v dobovém tisku nenajdeme zmínku o jakékoli výtvarné úpravě sídliště Podžatecká či o jeho doplnění uměleckými díly. U severozápadní hranice sídliště, před nynější budovou Státního okresního archivu, najdeme Památník Rudé armády od akademického sochaře Václava Šáry z roku 1947.

 

Sídliště dnes

Od 90. let procházelo sídliště Podžatecká několika vlnami rekonstrukcí bytových domů. Vzhledem k rozsáhlosti sídliště, ve kterém se v současnosti nachází i několik soukromých komerčních objektů, probíhají tyto rekonstrukce živelně bez jakékoli sjednocující koncepce. Ještě nedávno bylo možné na sídlišti vidět renovované a zateplené obytné domy v těsné blízkosti domů vybydlených a zchátralých. Část Podžatecké, především blokové domy v blízkosti třídy Budovatelů přezdívané „Stovky“, patří v současnosti mezi lokality sociálního vyloučení.

 

Příběh sídliště

V roce 1947 přijalo Národní shromáždění zákon o dvouletém plánu hospodářské obnovy ČSR, který se nadále stal závaznou normou poválečné rekonstrukce státu. Plánovaná hromadná výstavba obytných celků se týkala především důlních a průmyslových středisek, jakým bylo právě Mostecko. Výstavba nových hornických sídlišť v Mostě tehdy patřila s Kladnem a Ostravou mezi takzvaná „vzorná“ neboli vzorová sídliště. Jak napsal v roce 1948 architekt Karel Pilát, „k takovému účelu byla vybrána tři města, kde problém bytový byl nejaktuálnější a kde předpoklady pro výstavbu větších sídlišť by odpovídaly současné potřebě“.

Směr bytové výstavby v Mostě určil první poválečný regulační plán architektů Jiřího Novotného a Karla Kuthana z roku 1946. Ten už obsahoval trasu budoucí hlavní městské komunikace, třídy Budovatelů. V prostoru mezi Žateckou ulicí (dnes Československé armády) a touto nově vytvořenou městskou třídou mělo vzniknout vzorové dvouletkové sídliště Podžatecká. Pro další postup ale bylo třeba zpracovat podrobnější zastavovací plán, na který byla v roce 1947 vypsána soutěž. Zúčastnili se jí opět Jiří Novotný, Karel Kuthan, ale také Ferdinand Fencl nebo příslušník meziválečné radikální levice Jiří Štursa. Vznikly tak čtyři samostatné návrhy řešení sídliště, které se mělo skládat z řadových rodinných domků, nájemních bytových domů a svobodáren. Občanská, sportovní a školská vybavenost s množstvím zeleně a rekreačních prostor měla zajistit fungování sídliště jako samostatného satelitu provozně nezávislého na městském centru, které v té době ještě leželo ve starém Mostě. Struktura sídliště se utvářela na základě sociologických analýz budoucího obyvatelstva a jeho „životního slohu“. Jmenovaní architekti předložili jak návrhy vlastní, tak jeden návrh společný. Od těchto projektů se ale nakonec upustilo.

Roku 1948 pověřilo město projektem Podžatecké Jiřího Štursu. Jeho územní plán určil výstavbu sektorů A a B, které dosahovaly jižně k ulici Josefa Skupy. Do roku 1952 pak vznikly projekty dalších sektorů sídliště a Štursa se měl stát jeho generálním projektantem. Záhy ho ale v této funkci vystřídala instituce – národní podnik Stavoprojekt Praha (později několikrát přejmenovaný). Po únoru 1948 proběhlo očekávané zestátnění stavebního průmyslu i projektové práce architektů – ti se museli stát zaměstnanci obřích státních projektových ústavů, Stavoprojektů.

Plánované národní hospodářství však neposkytovalo podmínky pro včasné dokončení sídlišť, a to nejen v Mostě. Chyběly finance, ale i potřebné pracovní síly a materiál. To vše způsobilo skluzy v plnění plánu bytové výstavby, v případě sídliště Podžatecká až hluboko do 50. let, což se odrazilo také ve změnách jeho zastavovacího plánu. Začala se preferovat zástavba vyššími, třípatrovými až čtyřpatrovými domy, a ze zamýšlených rodinných řadových domků nakonec sešlo úplně.

Cíle dvouletého plánu postupně převzal plán pětiletý, schválený na léta 1948–1953. Sídliště Podžatecká v té době získalo definitivní podobu podle návrhu Jaroslava Pokorného a Josefa Jemelky, kterým autorsky sekundovali Zdeněk Kuna, Zdeněk Stupka, Josef Kožmín a Olivier Honke-Houfek. Od roku 1953 probíhala podle tohoto plánu výstavba v místech budoucí hlavní městské komunikace, třídy Budovatelů, která měla blokově uzavřít celý obvod sídliště Podžatecká. Na půdorysu písmene E zde vznikly čtyři zděné pětipodlažní bytové domy s dvory otevřenými do sídliště. Směrem do městské třídy jsou v těchto masivních blocích se sedlovou střechou a převýšeným nárožím umístěny obchody a průjezdy. Z doprovodných výkresů k projektu vyčteme jasnou inspiraci architekturou socialistického realismu. Těmto tendencím podléhaly také fasády původně dvouletkových domů ve vnitřním prostoru sídliště. Člení je vertikální mělké bosované pilastry na nárožích a mezi okny s jednoduchým bílým ostěním. Pod diktátem estetiky socialistického realismu vznikla i budova jídelny Beseda v ulici Jaroslava Seiferta.

Navrženou kompozici sídliště se podařilo realizovat s několika výjimkami. Ty se týkají například celkového vyznění nárožních věží obytných bloků, které ztrácejí na masivnosti. Tyto změny lze vysvětlit zdlouhavostí výstavby, ale také postupnou reflexí Chruščovova odsouzení „ozdobnictví v architektuře“ – jeho kritiky socialistického realismu na moskevské konferenci stavbařů v roce 1954, kde více než ideologie hrálo roli ekonomické hledisko. Posun můžeme vidět v doplňujícím projektu Podžatecké z roku 1959 – u vysokopodlažního internátu. Jeho autoři, Zdeněk Kuna a Olivier Honke-Houfek, se pokusili oživit panelovou technologii pravidelným kontrastním členěním průčelí stavby či tvarováním střešní nástavby, což prozrazuje inspiraci takzvaným bruselským stylem.

 

Architekti

Autor konceptu Podžatecké, Jiří Štursa (1910–1995), absolvent pražského Českého vysokého učení technického, spoluzaložil ve 30. letech levicovou Pracovní architektonickou skupinu (PAS), která se hlásila k teorii vědeckého funkcionalismu. V letech 1938–1939 navrhl s Karlem Janů jednu z důležitějších staveb českého funkcionalismu, Volmanovu vilu v Čelákovicích. Se svou ženou Vlastou Štursovou a sochařem Otakarem Švecem zvítězil v roce 1949 v soutěži na Stalinův pomník v Praze. Od roku 1951 působil jako profesor na ČVUT.

Hlavní autor bloků „Stovky“ u třídy Budovatelů, Jaroslav Pokorný (1908–1981), byl Štursovým spolužákem z pražské techniky. Ve 40. letech spolupracoval s architektem-památkářem Vilémem Lorencem na projektu dostavby Náprstkova muzea v Praze. Patřil k hlavním osobnostem pražského Stavoprojektu. V 50. a 60. letech se zabýval typizací a novými způsoby prefabrikace, které měly panelové domy zbavit jednotvárnosti.

 

Zdroje

Státní okresní archiv Most

 

Deset let československé architektury, Internát „Pod Žateckou“ – Most, Architektura ČSR, roč. XVIII, 1959 č. 3, s. 320–321.

Miloslav Filka, Podžatecká – nové město na českém severu, Nový směr: Závody potravinářských a chladicích strojů n. p. Pardubice, 1959, č. 7.

Václav Krejčí, Most, zánik historického města a výstavba nového města 19452000, Most 2008.

Jaroslav Mokrý, Stavba internátu v Mostě, Pozemní stavby Praha, Praha 1962.

Vlastimil Novák, Most – Nedokončené město, Most 2011.

Karel Pilát, Výstavba vzorných sídlišť a jejich poslání, Architektura ČSR, roč. VII, 1948, č. 6–7, s. 204.

Stanislav Sůva, K otázce vzrůstu a proměny sídlišť, Architektura ČSR, roč. XVI, 1957, č. 9, s. 485.

Jiří Štursa, Sociálně organizační předpoklady pro plánování vzorného sídliště v Ostravě a Mostě, Architektura ČSR, roč. VII, 1948, č. 6–7, s. 207–209.

Jiří Štursa, Vzorné sídliště v Mostě, Architektura ČSR, roč. VII, 1948, č. 6–7, s. 210–211.

 

Ulice: 
třídu Budovatelů
Josefa Skupy
Československé armády
Chomutovská
Autor: 
Jiří Štursa
Jaroslav Pokorný
Otto Slabý
Josef Jemelka
Zdeněk Kuna
Zdeněk Stupka
Josef Kožmín
Olivier Honke-Houfek
Technologie: 
T 12
T 13
T 15
Projekt od: 
1948
Projekt do: 
1959
Realizace od: 
1948
Realizace do: 
1961
Fáze: 
2. Fáze socialistického realismu
Investor: 
Státní (Krajský) projektový ústav Praha:
Realizace: 
Armabeton Most, Báňské stavby Most, Pozemní stavby České Budějovice a Ústí nad Labem
Objem počet bytů: 
3 718
Objem počet obyvatel: 
14 000
Autor textu: 
Jana Zajoncová
Technologie - skupina: 
1. zděné tradiční
3. polomontované (kvádry, bloky, kvádropanely, blokopanely)
1. zděné tradiční