Březenecká

Chomutov

Urbanistický koncept

Sídliště Březenecká se skládá ze dvou okrsků, IX a X. Jeho výstavba bezprostředně navázala na sídliště Severka. Architekt Vladislav Valoušek rozčlenil zástavbu okrsků IX a X do dvou celků vymezených osmipodlažními deskovými domy, které se zalamují a definují tak vnitřní kruhový prostor pro výškové experimentální domy Rudolfa Bergra. Mezi tyto obytné celky situoval občanskou vybavenost s parkem a umělým jezírkem. Celá kompozice zástavby tak připomíná číslici osm.

 

Technologie, typy bytů

Pro čtyřpodlažní až osmipodlažní domy zvolili architekti standardní panelovou konstrukční soustavu typu T 06 B. U některých deskových domů na začátku ulice Březenecká se setkáme s oživením v podobě obchodů s výlohami v přízemí. Sídliště tvoří většinou rodinné typy bytů velikosti 3 + 1 nebo 4 + 1, které v menší míře doplňují malometrážní byty pro malé domácnosti.

Předobrazem chomutovských „experimentů“ od Rudolfa Bergra se stal Le Corbusierův dům Unité d’habitation v Marseille, a to především v technologii jeho výstavby založené na litém betonu do překládaného bednění a příčném nosném systému. Materiálové a technologické poměry v Československu neumožňovaly realizovat tento složitý a časově náročný postup, proto se zde aplikovalo zjednodušené řešení. Tažený beton byl využit pouze na obvodové a příčné nosné stěny výškové části a kombinoval se s prefabrikovanými stropními deskami a parapetem. U funkčních architektonických prvků, jako jsou požární schodiště nebo mohutné podnoží ve tvaru písmene V, na němž domy stojí, se uplatnily monolitické betonové konstrukce.  V každém z experimentálních domů najdeme 230 bytů. Tvoří je garsoniéry a mezonety 3 + 1 a 4 + 1, doplněné o ubytovny s příslušenstvím. Společné prostory domů umožňovaly částečně kolektivní způsob bydlení.

 

Umělecká díla

Výzdoba sídliště Březenecká se soustředila především v blízkosti občanské vybavenosti. Restauraci Krystal, která stojí ve středu mezi experimentálními domy, zdobila mozaika s námětem stromu od Miroslava Houry (při nedávné rekonstrukci byla zničena). Další umělecká díla bychom našli v dnes již zbořeném kině s kavárnou Kolčugino (později Evropa), pro něž vytvořil gobelíny Antonín Procházka. Mezi kinem, obchodním střediskem, poštou a umělým jezírkem byl osazen betonový prostorový objekt od neznámého autora zdobený keramickými mozaikovými medailony od Miroslava Houry. Tvoří jej stěny paprskovitě vybíhající ze společného středu, mezi nimiž vznikají jakási zákoutí.

 

Sídliště dnes

V roce 2009 proběhla rozsáhlá rekonstrukce jednoho ze tří experimentálních domů, které si doposud zachovávaly původní charakter. Ten jim propůjčila technologie béton brut založená na působení pohledového betonu s jedinečnými otisky dřevěného bednění. Během rekonstrukce dostal dům novou oranžovou fasádu, která betonovou strukturu překryla. Tento zásah razantně popřel původní záměr autora. Z výjimečného příkladu brutalistické (z francouzského béton brut) reflexe na našich sídlištích se po této úpravě stal řadový panelový dům laděný v odstínech meruňkové a oranžové barvy, který se z okolní zástavby vymyká pouze svou výškou. Další z experimentů prošel rozsáhlou rekonstrukcí v letech 2014–2015. Z projektu je zřejmé, že se soukromý vlastník snaží o jeho komplexní modernizaci v jednotné architektonické koncepci. Přestože tyto úpravy jsou v barevném pojetí nové fasády decentnější, jde opět o hrubé narušení původního charakteru stavby. Jako nejhorší se pak jeví skutečnost, že tyto domy nejsou opravovány jednotně, ale každý zvlášť dle zcela odlišných záměrů.

Původní kino Kolčugino s kavárnou Družba, taktéž od Rudolfa Bergra, se dlouhodobě neužívalo a interiér i exteriér byl soustavně devastován. O záchranu a využití těchto prostor se pokoušelo chomutovské občanské sdružení Kuprospěchu, kterému město v letech 2006–2009 objekt pronajímalo za symbolickou částku. V roce 2012 bylo kino zbořeno a na uvolněném místě mělo vzniknout nejprve nové obchodní centrum, po změně záměru v roce 2015 pak parkoviště a veřejný park. Rekonstrukce se naopak dočkala restaurace Krystal.

 

Příběh sídliště

Myšlenka propojení Chomutova se sousedním Jirkovem souvislou bytovou zástavbou v jeden aglomerační celek se poprvé objevila v územním plánu města z roku 1963. O tři roky později se zde výstavba rozdělila do jednotlivých okrsků IX–XIII, které se staly základem sídlišť Březenecká, Kamenná, Písečná a Zahradní. První okrsky IX a X, dnes známé jako sídliště Březenecká, se začaly stavět počátkem 70. let. Vypracování úvodního projektu sídliště dostal v letech 1967–1968 za úkol Ateliér 2 krajského Stavoprojektu vedený Rudolfem Bergrem. Urbanistickou koncepci přenechal Bergr svým kolegům z ateliéru, Vladislavu Valouškovi, Františku Machačovi a Vratislavu Stelzigovi, a sám se ujal jen několika projektů občanské vybavenosti a výškových obytných domů.

Protože zadání investora vyžadovalo až šestnáctipodlažní výškové domy, které byly nutné pro splnění bytové kapacity sídliště, musel Rudolf Bergr najít vyhovující řešení. Typizovaná panelová technologie by takový počet pater nesnesla – buď tedy přicházelo v úvahu využití experimentálního způsobu výstavby, nebo by musel vsadit na nižší, ale hustší zastavění vymezené oblasti. V zájmu zachování příznivého prostorového měřítka si architekt vybral první variantu, která vyhovovala také jeho snaze doplnit jednotvárnou zástavbu originálním řešením. Do každého ze dvou navržených okrsků tedy zasadil tři osmnáctipodlažní deskové domy tzv. experimenty – celkem jich tedy mělo být šest. Do středu kompozice umístil nižší objekt restaurace a služeb na půdorysu šestiúhelníku, kterým domy propojil v jeden celek. V průběhu výstavby prvních tří experimentů v IX. okrsku v roce 1975 odmítl Průmstav další tři plánované objekty realizovat. Jeho rozhodnutí podpořila také časová a finanční náročnost technologického experimentu, a zastavovací projekt sídliště tak musel být přepracován. Střed X. okrsku tak namísto experimentů obsadily tři třináctipodlažní bloky panelových trojdomů doplněné o nákupní středisko a restauraci.

V návrhu chomutovských experimentálních domů se Rudolf Bergr inspiroval Le Corbusierovým domem Unité d’habitation v Marseille z let 1947–1952 a to v rovině koncepční, formální i technologické. Dispozici domů architekt rozložil do dvou délkově i výškově rozdílných částí. Jejich boční stranu člení požární monolitické schodiště, které slouží jako výrazný architektonický prvek. Obě části propojuje schodišťová a výtahová věž. Masivnost deskových domů, dlouhých 82 metrů, odlehčují po vzoru marseillského koldomu železobetonové podpory tvarované do písmene V, jimiž autor uvolnil větší část přízemního prostoru pro parkování a pro pěší. Paprskovité směrování domů autor zvolil nejen z kompozičních důvodů, ale vyžádalo si je i kritérium dostatečného oslunění interiérů a respektování soukromí obyvatel. Kromě garsoniér zde navrhl převážně mezonetové byty. Při osmnáctipatrovém systému se dům organizuje kolem takzvaných chodbových pater, z nichž lze vstupovat do jednotlivých bytů. Složitý systém bytů zasouvaných nad sebe umožnil architektovi rozložit jejich prostor napříč domem, takže do nich slunce může proudit z obou stran prakticky po celý den.

Okolí domů architekt vyřešil pomocí nejrůznějších zářezů do terénu, přístupových a nájezdových ramp, které sjednocují parter staveb. Název nízkopodlažní restaurace Krystal vychází z jejího hexagonálního půdorysu. Na základě soustavy šestiúhelníků vyrostlo na sídlišti Březenecká také sousední kino s restaurací Kolčugino (od roku 1991 Kino Evropa), které rovněž navrhl Rudolf Bergr.

Le Corbusierův kolektivní dům v Marseille se stal díky svému syrovému výrazu ikonou brutalistního architektonického směru 60. let. Sídliště v tehdejším Československu poznamenal tento směr jen zřídka – Březenecká je z tohoto hlediska unikátní. Brutalistický ráz vtiskl Bergr i dalším stavbám občanské vybavenosti na sídlišti – kinu nebo přilehlému obchodnímu středisku.

 

Architekti

Architekt Rudolf Bergr (*1934) absolvoval v roce 1959 fakultu architektury a pozemního stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Praze. Poté své působení spojil s Krajským projektovým ústavem v Ústí nad Labem, kde pracoval až do jeho zrušení. Od konce 60. let vedl v rámci Stavoprojektu Ateliér 2 a řešil projektové úkoly v celém regionu. Vedle realizací v Chlumci, Novém Boru, Děčíně a v Chomutově jmenujme jeho podíl na výstavbě administrativních budov v centru krajského města.

 

Zdroje

Archiv Městského stavebního úřadu Chomutov

Oblastní muzeum v Chomutově, fotoarchiv

 

Lenka Hájková, Experiment Chomutov – kontext realizace kolektivního bydlení na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století, Monumentorum Kustos, roč. VII, 2015, č. 1, s. 39–48.

Oldřich Hošek et. al., 20 let práce krajského projektového ústavu v Ústí nad Labem, Ústí nad Labem 1969.

Jaroslav Pachner – Petr Rak, Chomutovem krok za krokem, Chomutov 2011.

Petr Rak – Jaroslav Pachner, Chomutovská uličnice, Chomutov 2005.

Jan Rödling, Chomutovské Experimenty: původně jich mělo být šest, Chomutovský deník.cz, 11. 8. 2009 (vyhledáno 10. 12. 2014).

Oldřich Ševčík – Ondřej Beneš, Architektura 60. let, Praha 2009.

Výškový mezonetový obytný dům v Chomutově, Architektura ČSR, roč. XXXVIII, 1979, č. 2, s. 81.

 

Ulice: 
Březenecká
17. listopadu
Autor: 
Rudolf Bergr
Vladislav Valoušek
František Machač
Vladislav Stelzig
Technologie: 
T 06 B
Projekt od: 
1967
Projekt do: 
1969
Realizace od: 
1970
Realizace do: 
1980
Fáze: 
4. Krásná / humanistická fáze
Investor: 
Krajský projektový ústav Ústí nad Labem
Realizace: 
Pozemní stavby Ústí nad Labem, Průmstav
Objem počet bytů: 
3 040
Objem počet obyvatel: 
8 000
Autor textu: 
Jana Zajoncová
Technologie - skupina: 
4. montované panelové celostěnové