Urbanistický koncept
Výstavba nového sídliště byla situována do prostoru, nepříliš vzdáleného od historického centra Kladna. Zároveň byla při volbě daného území zohledněna i skutečnost, že se jednalo o pozemky, které nebyly poddolovány. Hlavní dopravní osu představuje bulvár Vítězné třídy.
Technologie, typy bytů
Většina bytů na sídlišti je v typových zděných domech řady T, výjimku tvoří „věžáky“ a experimentální dům na dnešním náměstí Jana Masaryka. Ve výškových domech jsou vždy čtyři byty na každém z šesti podlaží – dva třípokojové byty a dvě garsoniéry – přístupny z jednoramenného schodiště při severní fasádě. Dispoziční schéma garsoniér je velmi úsporné – vstupní část sloužila také jako kuchyňský kout. V prostorných třípokojových bytech s lodžií bylo již integrováno bytové jádro typu B2.
Příběh sídliště
Dynamický rozmach těžkého průmyslu po druhé světové válce bylo zapotřebí účinně podpořit také budováním ubytovacích kapacit pro zdejší zaměstnance. Sídliště Rozdělov se mělo stát prvním a přitom reprezentativním řešením místní bytové nouze v rámci tzv. vzorných sídlišť.
Po roce 1948 se v práci autorů sídliště, architektů Havlíčka, Filsaka a Bubeníčka, nutně projevil socialistický realismus. Jeho velmi uměřené formy zde nicméně dekorují vysoce racionální vnitřní dispozice. Proto tyto obytné věže spíše než k Stalinovým moskevským věžákům odkazují k soudobé architektuře „kapitalistického“ světa. Architekti navíc optimisticky počítali s postupným zvyšováním obytného standardu, a proto ve svém projektu kalkulovali také s možností propojení sousedních bytů do jednoho většího.
„Výrazným architektonickým prvkem v této zástavbě jsou ony kladenské ‘věžáky’, které jako šest prstů s rudým světýlkem na střechách ukazují cestu letadlům a dívají se pod sebe na největší nemocnici Středočeského kraje.“ (deník Svoboda 28. 2. 1964)
Běžná realita zůstala vizím budovatelské utopie vzdálená. Dokonce i ve Svobodě, novinách komunistické strany, byly už v šedesátých letech otištěny otevřeně kritické názory na kvalitu zdejšího života: „Večerní pohled na kladenské sídliště v Rozdělově je kouzelný. Tisíce osvětlených oken nad setmělou krajinou, za nimiž si představíš spokojené občany v pěkných bytech… Jakmile se ale rozední, kouzlo je to tam.“ (Svoboda 13. 9. 1962)
„Naléhavá je věc včasné realizace ozelenění, neboť bez stromů, keřů a trávníků jsou všechna sídliště věčně nedokončená a Kladno je až notoricky známé svou saharskou suchotou.“ (Josef Havlíček, Návrhy a stavby, 1964)
Zatímco vstupní části věžových domů dekorovala keramická domovní znamení se zvířecími motivy, pozdější experimentální obytný dům měl fasádu pojednanou modernisticky aplikovanými barevnými poli.
Pod návrhem experimentálního domu jsou podepsáni architekti Josef Havlíček, Zdeněk Vávra, Jaroslav Černohorský a Ladislav Honeiser. Obytný trojdům se měl od běžné panelové zástavby odlišovat svou živou barevností, které chtěli architekti dosáhnout použitím nových stavebních materiálů jako je epoxidová pryskyřice. Tyto novinky měly umožnit „skutečně trvalou a čistitelnou barevnost architektury“. (Josef Havlíček, Návrhy a stavby, 1964)
Experimentální rozměr měla mít i vlastní stavební konstrukce domu. Ta byla naplánována jako velmi specifické a dneska bychom řekli lokální řešení. Východiskem se stal systém příčných nosných zdí z litého betonu, ale architekti se snažili zohlednit i místní zdroje, a proto zamýšleli použít do betonu místo štěrku vypálené výhozy z dolů. Takový přístup byl však příliš experimentální pro stavební firmu, která objekt realizovala, a tak příčné zdi provedla zcela konvenčně z cihelného zdiva, které po obvodu doplnila tepelně izolačními panely.
Umělecká díla
Charakteristickou dekoraci šestice věžáků tvoří reliéfy se zvířecími motivy, které provedli Hana Wichterlová, Bedřich Stefan, Martin Reiner, Mary Durasová, Břetislav Benda a Marta Jirásková.
Sídliště dnes
Sídliště Rozdělov dokládá na architektonicky i typově bohatém příkladu vývoj bytové dělnické výstavby plánované a budované hned po 2. světové válce. Z hlediska památkové ochrany tvoří v rámci České republiky naprosté unikum, neboť soubor věžových obytných domů nese status kulturní památky. V tomto případě lze přemýšlet o prohlášení ochranného pásma, které by zamezilo nevhodným úpravám ostatních objektů, tvořících s věžovými domy jeden celek.
Architekti
Karel Bubeníček (1923–2007) Jedna z pozoruhodných osobností české architektury 2. poloviny 20. století. Společně s Karlem Filsakem navrhoval pod vedením Josefa Havlíčka šestici věžových domů na Kladně-Rozdělově. Následně pokračoval v úzké spolupráci s K. Filsakem na řadě veřejných staveb, na nichž uplatnili architektonické tvarosloví brutalismu.
Karel Filsak (1917–2000) Přední osobnost poválečné architektury v Československu. Po počátečním zapojení do bytové výstavby pod vedením architekta Josefa Havlíčka na dostavbě sídliště Kladno-Rozdělov se zabýval mnoha reprezentativními veřejnými stavbami ve formách pozdního modernismu a brutalismu, často ve spolupráci s K. Bubeníčkem.
Josef Havlíček (1899–1961) Vůdčí reprezentant české meziválečné avantgardy, zakládající člen Devětsilu anebo člen české sekce CIAM. Společně s Karlem Honzíkem navrhl Všeobecný penzijní ústav v Praze (1929-1934), ovlivněný architektonickými a urbanistickými vizemi Le Corbusiera, který se řadí mezi nejvyspělejší realizace funkcionalismu. Po válce se zapojil do budování paláce Spojených národů v New Yorku, ale už v roce 1948 se stal prvním ředitel Stavoprojektu Praha.