Slovany, Východní Předměstí

Plzeň

Urbanistický koncept

K poválečné bytové výstavbě bylo území budoucího sídliště Slovany vybráno díky své velikosti a přímé návaznosti na již existující infrastrukturu. Pozvolné plánování i výstavba pěti různorodých částí Slovan, související mimo jiné s roztříštěností investičních záměrů, bohužel způsobilo nejednotné vyznění celého souboru.

Nejstarší okrsek, dnes označovaný jako Slovany II, se realizoval bez urbanistického plánu a prostor tak postrádá jasné logické členění. Nástup socialistického realismu se plně projevil v okrsku Slovany I z let 1953–1957, v němž se architektu Františku Sammerovi podařilo vytvořit kompaktně působící polouzavřený soubor domů. Většinu prostoru zabírá tzv. ansámbl navržený pod vlivem historizující sovětské architektury podél Francouzské třídy. Na symetricky komponovaném půdorysu vyrostly v letech 1956–1961 také Slovany III, ale jejich architektonické řešení už se do velké míry oprostilo od zdobnosti socialistického realismu. Celý IV. okrsek kolem náměstí generála Píky už byl postaven v „ukázněné“ panelové formě. Po západní straně náměstí se táhne fronta domů s obchody v parteru, které kryje buď loubí, nebo alespoň průběžná stříška. Na protější straně stojí rytmicky řazená šestice desetipodlažních deskových domů z let 1959–1962, které svou výškou zasáhly do panoramatu města. Zbylá část IV. okrsku kolem Blatenské ulice jen mechanicky vyplnila volné plochy v původně vilové čtvrti. Ani Slovany V podél Nepomucké ulice nelze ohodnotit lépe než jako soubor fádních staveb.

Na mnoha místech se nepodařilo sídlištní zástavbu citlivě navázat na původní vilovou čtvrť, která se tak často krčí vedle výrazně vyšších a objemnějších domů. V tomto směru je třeba vyzdvihnout jednotně realizovaný okrsek Slovany III s velkorysými vnitřními dvory.

 

Technologie/typy bytů

Na sídlišti Slovany se během jeho dlouhé výstavby uplatnily téměř všechny typové řady domů z 50. a počátku 60. let. Můžeme zde tedy sledovat cestu od tradičně zděných domů k nástupu panelové technologie. Tři nejstarší okrsky sestávají z několika typů T, které jsou postaveny z cihel a prefabrikovány mají například stropy, schodiště a jiné prvky. Ansámbl v okrsku Slovany I autoři sestavili z kombinace typů T13, T15 a T20. Při výstavbě okrsku IV a V už se uplatnily celostěnové bloky panelů, které se na stavbě „jen“ smontovaly. Do těchto domů typu T 02 B a T 03 B se poprvé instalovalo také prefabrikované bytové jádro a samozřejmostí se staly výtahy. Panelová technologie navíc umožňovala stavět daleko větší domy než dříve.

 

Umělecká díla

K nejstarším uměleckým dílům na sídlišti Slovany patří výzdoba jednotlivých domů pod vlivem socialistického realismu, včetně sgrafit na fasádě 20. základní školy. Domovní znamení v letech 1960–1962 vytvořili sochaři Břetislav Holakovský, Miloslav Holý, Jindřich Jíša, Josef Šteffel a Olga Umlaufová. Další sochy a plastiky ozdobily veřejná prostranství se zpožděním proti bytové výstavbě, neboť nebyly součástí původního projektu.

K dobově ojedinělým realizacím rozhodně patří úprava bývalých lomů Josefa a Vojtěcha Chvojkových na park Přátelství v letech 1965–1970. Architekt Miloslav Hrubec rozčlenil pod vlivem bruselského stylu jednotlivé plochy parku (hřiště, jezírko a amfiteátr) do geometrických tvarů. Původní ideu zcela potlačila revitalizace parku (dnes nazývaného Chvojkovy lomy) z let 1995–1997, která jej proťala zvlněnými cestami a doplnila souborem dřevěných soch spíše řemeslné kvality.

 

Sídliště dnes

Chybějící jednotná koncepce výstavby a dlouhá realizace rozdrobily Slovany na několik různorodých okrsků nestejné kvality. Na druhou stranu se tak sídliště vyhnulo monotónnosti velkých obytných obvodů. V kombinaci s lidským měřítkem domů a přímým napojením na centrum města jsou dnes Slovany oblíbeným místem k bydlení. Nechybí zde ani kompletní občanská vybavenost.

 

Příběh sídliště

Slovany symbolizují dobu svého vzniku, charakteristickou příklonem k těžkému průmyslu a politickým tlakem na všechny sféry života, včetně architektury a urbanismu. Ale odrážejí také společenské uvolnění na přelomu 50. a 60. let.

Ani v Plzni se překotné a často špatně koordinované zavádění hromadné bytové výstavby v 50. letech neobešlo bez řady „dětských nemocí“. Nově založené projektové, stavební ani výrobní organizace nedokázaly dostatečně rozplánovat práci, a výstavba se tak neúměrně protahovala. Zdlouhavé zprůmyslňování stavebnictví se projevovalo nedostatkem materiálu, přidávaly se i další nešvary jako nedodělky a špatná kvalita práce zaviněná překotným dokončováním staveb.

„Naše stavebnictví musí být velkou továrnou, vyrábějící domy, školy i ohromné přehrady a elektrárny. Jak to máme dělat?“ ptal se v místních novinách Pravda v roce 1955 Václav Kasl. A po vzoru Sovětského svazu propagoval takzvanou proudovou metodu, která měla zajistit plynulost všech prací a jejich vzájemné navazování, a to pomocí důsledné organizace každodenních úkolů a jejich striktního dodržování. Ale i přes její postupné zavádění rostl počet nových bytů jen pomalu.

V druhé polovině 50. let – mimo jiné po odsouzení „ozdobnictví v architektuře“ Nikitou Chruščovem – se začala zavrhovat přílišná okázalost domů postavených v duchu socialistického realismu. Noviny Pravda v roce 1956 k dosavadní výstavbě na Slovanech napsaly: „Příliš ze široka jsme se tu rozmáchli a musíme zabrzdit. Dát do nových staveb více střídmosti. Tak porostou rychleji a za stejné peníze jich bude víc.“

A přestože se plzeňským Pozemním stavbám v roce 1958 podařilo poprvé splnit plán výstavby, bylo zřejmé, že „kladením cihly k cihle“ se u nás bytová otázka do roku 1970, jak to vyhlásil XI. sjezd komunistické strany, nevyřeší. „Lékem na bytovou nemoc“ se v Plzni měly stát panely vyráběné v nové panelárně v Zátiší, které umožňovaly rychlou a suchou montáž. Tuto novou etapu hromadné výstavby doprovodila v roce 1959 redaktorka Inka Bílá v deníku Pravda slovy: „A tak držíme palec všem novým metodám. Ať už jsou hodně brzy ze zedníků stavební montéři! V továrnách ať vyrábějí celé části domů a na stavbách ať je pak jen montují. A to by v tom byl čert, abychom se nehnuli dopředu!“

 

Architekti

František Sammer (1907–1973), autor I. okrsku sídliště Slovany postaveného v duchu sorely, patřil k meziválečné generaci architektů. V letech 1930–1933 působil v pařížském ateliéru Le Corbusiera. Poté se v Moskvě čtyři roky zabýval projekty Centrosojuzu, stanicí metra Mjasnickaja-Kirova a regionálním plánem černomořského rekreačního pobřeží. Od roku 1937 spolupracoval s architektem Antonínem Raymondem v Japonsku a Indii. Po návratu do vlasti se v letech 1948–1950 společně s architektem Jindřichem Krisem zabýval směrným plánem Plzně.

 

Zdroje

Státní oblastní archiv Plzeň, fond Stavoprojekt

Deník Pravda, Orgán západočeského KV KSČ, 1950–1963

 

Vojtěch Cibulka, Východní Předměstí, in: Architektura a urbanistická koncepce plzeňských sídlišť v letech 1945 až 1990, diplomová práce, Filozofická fakulta Západočeské univerzity v Plzni, Plzeň 2013, s. 17–38.

Vojtěch Cibulka, Výtvarné umění ve veřejném prostoru socialistické Plzně, diplomová práce, Filozofická fakulta Západočeské univerzity v Plzni, Plzeň 2014.

Jaroslav Hausner, Návrh organisace výstavby v územním plánu čtvrti Slovany v Plzni, Architektura ČSR XV, 1956, s. 50.

Stanislav Horák, Plzeňské sídliště Slovany, Architektura ČSSR XXII, 1963, s. 81–92.

Miloslav Lukeš – Zbyněk Tichý et al., Náměstí budovatelů v nově budovaném sídlišti Slovany v Plzni, Architektura ČSR XVIII, 1959, s. 311.

Miloslav Lukeš, Sídliště Slovany – problémy jeho architektury a výstavby, Stavoprojekt VIII, 1959, č. 3–4, s. 3.

Jana Potužáková – Vladimír Havlic – Miloslav Sýkora, Malá encyklopedie výtvarných umělců a architektů západních Čech 1945–1990, Plzeň 1990.

Miloslav Sýkora, Sídliště Plzeň-Slovany, Československý architekt VI, 1960, č. 19, s. 2.

 

Ulice: 
Rychtaříkova
Strnadova
Slovanská
Plzeňská cesta
Jasmínová
Šeříková
Slovanská alej
Koterovská
Na Celchu
Sušická
Částkova
náměstí generála Píky
Autor: 
František Sammer
František Lojda
Milan Lukeš
Stanislav Suda
Jaroslav Hausner
Vladimír Belšán
Zbyněk Tichý
Miloslav Pech
Jaromír Barborka
Josef Cimický
Technologie: 
T 13
T 15
T 20
T 02 B
T 03 B
Projekt od: 
1950
Projekt do: 
1961
Realizace od: 
1953
Realizace do: 
1963
Fáze: 
2. Fáze socialistického realismu
Investor: 
Krajský investorský útvar Plzeň Závody V. I. Lenina
Realizace: 
Pozemní stavby Plzeň, národní podnik
Objem počet bytů: 
6 414
Objem počet obyvatel: 
24 469
Autor textu: 
Martina Koukalová
Technologie - skupina: 
3. polomontované (kvádry, bloky, kvádropanely, blokopanely)
1. zděné tradiční
1. zděné tradiční
3. polomontované (kvádry, bloky, kvádropanely, blokopanely)
3. polomontované (kvádry, bloky, kvádropanely, blokopanely)