Obytný dům PL 60

Plzeň

Kontext vzniku domu PL 60

Zprůmyslňování stavebnictví v 50. letech probíhalo překotně a bez dostatečné odborné a projektové přípravy, z čehož přímo na stavbě pramenila řada nejen konstrukčních problémů. Mimo to odborníci kritizovali uniformní výraz nových domů a omezené možnosti jejich urbanistické skladby. A přestože se počet dokončených bytů každý rok zvyšoval, bylo jasné, že řešení bytové otázky nebude možné bez výrazného zrychlení výstavby.

V průběhu let 1959–1961 měly vybrané výzkumné a projektové ústavy zpracovat návrhy nových „pokusných“ obytných domů, na nichž se měly ověřit možnosti betonových konstrukčních systémů. Architekti experimentovali se dvěma stavebními technologiemi. Odlévání panelů přímo na místě nabízelo větší variabilitu architektonického řešení domu i vnitřních dispozic. Prefabrikovaný montovaný systém zase umožňoval rychlou výstavbu. Výzkumný ústav výstavby a architektury také v letech 1959–1960 uspořádal dvě odborné mezioborové diskuze o budoucích formách bydlení. Na konci roku 1960 pak proběhla takzvaná celostátní diskuze o bydlení, jejíž výsledky hojně publikoval tisk.

V roce 1960 se začalo stavět osm experimentálních domů, mezi nimi i plzeňský typ PL 60, který navrhl kolektiv autorů ze stavební fakulty ČVUT pod vedením architekta Karla Janů. Šlo o rozpracovaný projekt ze soutěže na experimentální obytný obvod v Moskvě. Zadavatelem byly Pozemní stavby Plzeň, které pro experimentální dům vybraly pozemek v zahradní čtvrti Bezovka na Jižním Předměstí. Meziválečná vilová zástavba zde vyrůstala kolem hvězdicovitě vedených ulic, volné plochy pak od počátku 50. let zaplňovaly tradičně zděné obytné domy typu T.

 

Technologie, typy bytů

Autoři domu PL 60 si vytkli několik cílů. Konstrukce stavby měla být kompletně smontovatelná z prefabrikátů (včetně bytového jádra) a zároveň měla klesnout její celková hmotnost. Dispoziční řešení mělo nabídnout více místností, jejichž uspořádání by se dalo měnit díky přemístitelným příčkám. Předpokládalo se omezení některých provozů v bytě, například vaření, zajistit je měly veřejné služby na sídlišti.

Konstrukční systém se skládá z kombinace plošných (železobetonové svislé panely) a prostorových prvků (ocelový rám vyztužující bytové jádro). Variabilní vnitřní příčky o tloušťce 4 cm byly vyrobeny ze sololitových desek nalepených na dřevěnou kostru. Pět pater domu spojuje výtah a vřetenové schodiště z prefabrikovaných plechových stupňů. Průčelí chránil obklad z tvarovaných desek z PVC, od nichž si architekti slibovali tvarovou i barevnou variabilitu fasád. Poměrně velké balkony z ocelových rámů nesou konzoly a šikmá táhla zavěšená v líci fasády.

Při projektování domu vycházeli autoři z modulu 3 × 3 m. Každé patro má rozměr 4 × 7 čtverců (12 × 21 m) a sestává se ze dvou dvoupokojových a dvou třípokojových bytů (54 nebo 63 m2). Všechny byty měly velkoryse pojatý obývací pokoj, který přímo navazoval na předsíň a jehož součástí byl kuchyňský kout. Kromě otevření prostoru k tomuto řešení vedla také úspora za příčky a dveře. Po dokončení domu byly vzorové byty zpřístupněny veřejnosti.

 

Příběh domu PL 60

Autoři domu použili již známé konstrukce a technologie, ale asi poprvé je uplatnili v jediném objektu. K dobově oceňovaným přednostem domu patřilo malé množství konstrukčních prvků a jejich jednoduchá montáž, váha jednoho bytu pouhých 27 tun a úspora materiálu na stavbě. Julius Šif ve svém článku v Architektuře ČSSR označil PL 60 poměrně trefně jako „výrobek“. Zároveň ale naznačuje, že už po svém dokončení vyvolával dům protichůdná hodnocení, protože „výhody prováděcího procesu byly dosaženy na úkor užitné hodnoty díla“. Kvůli úporné snaze o použití prefabrikovaných prvků a snížení ceny měl dům velmi špatné tepelné, zvukové, ale i hydroizolační vlastnosti. Kritizován byl také kuchyňský kout oddělitelný od obývacího pokoje pouze závěsem. Do průchodu mezi kuchyní a obývacím pokojem navíc architektům vyšel ocelový sloup z nosné konstrukce bytového jádra. Také vřetenové schodiště je pro každodenní provoz v bytovém domě nevhodné.

 

Architekti

Hlavní autor domu PL 60, architekt Karel Janů (1910–1995) se zprůmyslnění stavebnictví věnoval vlastně celý život. V raných 30. letech založil s Jiřím Štursou a Jiřím Voženílkem radikálně levicovou skupinu PAS prosazující vědecký funkcionalismus. Od teoretických příprav, uložených hlavně do jeho knihy Socialistické budování (1946), se k praxi dostal po druhé světové válce, kdy získal patent na hřibový strop a bytové jádro. V roce 1948 se stal ředitelem nově ustavených Československých stavebních závodů, odkud se po třech letech vrátil k výzkumné práci. V druhé polovině 50. let působil v Ústavu pro zprůmyslnění stavebnictví a od roku 1958 jako zastupující profesor na fakultě architektury ČVUT. Ve Výzkumném ústavu pozemních staveb vyprojektoval s Bohumírem Kulou v roce 1958 experimentální dům G 58 a G 59. V následujících letech spolupracoval s plzeňskými Pozemními stavbami, pro něž kromě typu PL 60 navrhl ještě dům PL 62, který se ale nikdy nerealizoval.

 

Památkové zhodnocení

Experimentální dům PL 60 je zajímavým dokladem vývoje prefabrikovaného stavitelství. Prvky jako točitá schodiště, PVC desky na fasádách, velké zavěšené balkony a až vizionářské propojení kuchyňského koutu s obývacím pokojem z něj dělají opravdový experiment a unikát. Stavba zároveň představuje příklad slepé uličky ve vývoji prefabrikovaných bytových domů. Řešení architekta Karla Janů, významného experimentátora na poli prefabrikace, se tehdy neujalo. Ale možná jen proto, že neodpovídalo životnímu stylu a návykům tehdejších obyvatel.

Dům PL 60 dnes 

Novátorský, ale z hlediska užívání nepříliš podařený experimentální dům PL 60 musel být už v roce 1973 zrekonstruován. V současné době není využíván k bydlení, ale jako mateřská školka a krajské poradenské a servisní středisko pro nedoslýchavé. V roce 2001 prošel dům kompletní rekonstrukcí včetně zateplení a změny barevnosti fasády a tyto úpravy ho připravily o čistý funkcionalistický výraz. Dochovaly se však původní balkony s výplní z polyesterového skelného laminátu.

 

Zdroje

Vladimír Červenka, Československá účast v soutěži na projekt experimentálního obytného obvodu v jihozápadní části Moskvy, Architektura ČSSR XIX, 1960, s. 586–587.

Experimentální obytný dům PL 60, Pozemní stavby Plzeň, 1960

Karel Janů, Experimentální obytný dům PL-60 v Plzni, Architektura ČSSR XX, 1961, s. 631–633.

Eva Novotná, Jak dál s panelákem? Experimenty v bytové výstavbě z let 1959 až 1961, Beton XIII, 2013, č. 3, s. 12–15.

Oldřich Stibor, Karel Janů, Architektura ČSR XXIX, 1970, s. 422–427.

Julius Šif, Na okraj PL-60, Architektura ČSSR XX, 1961, s. 634–636.

 

Ulice: 
Tomanova čp. 2424 a 2645
Autor: 
Karel Janů
Technologie: 
PL 60
Projekt od: 
1960
Projekt do: 
1960
Realizace od: 
1960
Realizace do: 
1961
Fáze: 
3. Pionýrská fáze
Investor: 
Krajský investorský úřad
Realizace: 
Pozemní stavby Plzeň, národní podnik
Objem počet bytů: 
32
Autor textu: 
Martina Koukalová
Technologie - skupina: 
6. kombinované