Bory, Jižní Předměstí

Plzeň

Urbanistický koncept

Sídliště Bory plynule navazuje na původní blokovou zástavbu a tvoří kompaktní a přehledný celek. Architekt Vladimír Belšán rozčlenil sídliště na čtyři nestejně velké a odlišně pojaté obytné skupiny, které se vinou podél esovitě prohnuté Skupovy ulice. Kromě této hlavní komunikace je obslužná doprava vedena po obvodu sídliště. Pravoúhlé rozestavění různě dlouhých a vysokých deskových domů doplňují dva objekty s atypickým zalomením v tupém úhlu a také šestice věžových domů umístěných při jižním a jihovýchodním okraji sídliště. Ve třech obytných souborech vznikly mezi bytovými domy velké klidové plochy, v nichž se nacházejí nízké budovy mateřských škol nebo občanské vybavenosti. Čtvrtý okrsek z větší části vyplňují 26. a 11. základní škola, nákupní středisko Luna, restaurace, administrativní objekt tehdejšího národního výboru a vysoký deskový dům, který měl původně sloužit jako dům hotelový. K přednostem sídliště patří jednoznačně definované centrum v rozšíření Šimečkovy ulice s fontánou, menším objektem s obchodní pasáží a nákupním a společenským střediskem. Zdařilá urbanistická koncepce sídliště Bory se dokázala vyvarovat chyb starších obytných celků, což bylo možné díky výstavbě na dosud volné ploše a uměřené velikosti plánovaného souboru. Architekt Belšán ve svém návrhu jasně vymezil veřejná prostranství a jednotlivé panelové domy rozlišil různou prostorovou skladbou.

 

Technologie/typy bytů

Při projektování čtrnáctipodlažních věžových domů prověřili jejich autoři Miloslav Hrubec a Václav Skalník novou konstrukční soustavu PS 69, která se pak používala při výstavbě plzeňských sídlišť až do roku 1990. Šlo o krajskou variantu celostátního typu T 06 B s rozponem 3,6 m, kterou architekti upravili tak, aby dosáhli větší variability vnitřních dispozic. Věžové domy na Borech mají díky lichoběžníkovým stropním panelům půdorys nepravidelného šestiúhelníku. Navenek těžko čitelné konstrukční schéma je poměrně jednoduché – nosné stěny vymezují pět širokých a nestejně dlouhých „pásů“ o rozponu 3,6 m, do krajních z nich jsou pak zasazeny příčně vždy dvě a dvě místnosti se stejným rozponem, vybíhající mimo základní schéma. Vnitřní komunikační jádro s výtahy a schodištěm je zasunuto do středu dispozice. Na každém patře se nacházejí dva byty se třemi pokoji, dva se dvěma pokoji a také jedna garsoniéra, přičemž každá obytná místnost má svou vlastní lodžii. Právě ty pokrývají téměř celou fasádu domu a plasticky ji člení. Původní barevnost lodžií a zábradlí z vlnitého plechu byla modrá, červená a bílá.

 

Umělecká díla

Ve veřejných prostorech poměrně malého borského sídliště se nachází pouze trojice soch. Nejstarší z nich je abstraktní Fontána od Jaroslava Pacíka, která stála ve velkorysé nádrži na sídlištním „náměstí“. Po rekonstrukci tohoto prostoru se sem socha vrátila, stojí ale utopená v neohraničené ploše trávníku. Dvě mladší plastiky jsou dokladem normalizačního návratu sochařů k realistickému pojetí figury. Při vstupu do centra Luna stojí Rodina od Zdeňka Jílka a volně mezi domy pak socha ženy s názvem Probuzení od Jaroslava Bockera. Budovu původní restaurace a vedlejší výškový objekt zamýšlený jako hotelový dům zdobí keramické plastiky od Františka Pavlase.

 

Sídliště dnes

Díky kvalitnímu architektonickému i urbanistickému návrhu, který se podařilo beze zbytku realizovat, představují Bory příklad zdařilého sídliště, které bez větších problémů slouží svým obyvatelům i dnes. K jeho přednostem patří blízkost centra města i borského lesoparku, dobrá občanská vybavenost v širším okolí a také příjemné měřítko celého obytného souboru. K tradičním nedostatkům se řadí malé množství parkovacích míst.

Z iniciativy města se na Borech podařilo opravit centrální prostor v Šimerově ulici, z něhož ale byla bohužel odstraněna původní nádrž, tvořící pozadí plastice Fontána od Františka Pacíka. V současnosti se plánuje revitalizace vnitrobloku kolem ulice Luďka Pika.

 

Příběh sídliště

V 60. letech rezonovalo téma panelové výstavby opravdu celou společností. I přes všeobecně kladné přijetí bylo možné vcelku otevřeně hovořit také o jejích nedostatcích. V plzeňských novinách Pravda se objevují články, které negativně hodnotí vzhled panelových domů a celých sídlišť. Novináři i sami architekti v nich kritizovali schematicky řazené typové objekty, které označovali jako „kasárenskou architekturu“. Opakovaně se také ptali: „Změní se (…) ten krabicový vzhled na nových sídlištích k lepšímu?“ Za dosavadní rezignací na estetickou stránku prefabrikované výstavby ale nestály nekvalitní architektonické návrhy, nýbrž celospolečenský tlak na množství postavených bytů. Miloslav Sýkora svou profesi v novinách Pravda v roce 1969 bránil následovně: [Architekti] vidí jen torza svých studií, záměrů a projektů. Vidí jen výsledky mnoha kompromisů. Celá architektura je totiž závislá především na ekonomických a materiálních možnostech společnosti – i na jejím estetickém cítění, ale tohle se zase dostává do konfliktu s možností investorů a stavebních dodavatelů.“

Nespokojenost s celkovým pojetím starších plzeňských sídlišť Slovany a Doubravka spolu s příznivým politickým klimatem poskytly architektům prostor k určité revizi dosavadního až puristicky strohého vzhledu panelových domů. V roce 1965 k tomu Milan Lukeš v novinách Pravda napsal: „Hromadná bytová výstavba musí mít svůj řád a svoji zákonitost užitých konstrukcí, ale naprosto nemusí být uniformní, může a musí být důstojným obohacením vzhledu našich měst.“

Uvolněná 60. léta přinesla kritické zhodnocení stávající výstavby a rovněž celospolečenskou diskuzi o budoucích formách bydlení. Také díky tomu se architektům otevřely možnosti navrhovat sídliště podle zahraničních vzorů a realizovat je co nejvíce podle svých plánů. Výstavbu 60. let proto právem nazýváme humanistickou nebo krásnou etapou, během níž vznikla architektonicky nejhodnotnější sídliště u nás. Příkladem je právě sídliště Bory.

 

Architekti

Architekt Miloslav Hrubec (1935), jehož dílem je pětice borských věžových domů, patřil mezi nejzajímavější osobnosti plzeňského Stavoprojektu. Věnoval se územní koncepci plzeňského sídliště Skvrňany a obytnému souboru v Tachově. Pod vlivem bruselského stylu navrhl společně s Bohumilem Kmínkem úpravu parku Přátelství (dnešních Chvojkových lomů) na sídlišti Slovany. Nejvýznamnější Hrubcovou realizací byl bezesporu skulpturálně pojatý Dům kultury v Plzni, jehož rozporuplně přijatá demolice proběhla v roce 2012.

 

Zdroje

Státní oblastní archiv Plzeň, fond Stavoprojekt

Deník Pravda, Orgán západočeského Krajského výboru KSČ, 1963–1972

 

Vladimír Belšán, Studie podrobného plánu Jižního Předměstí krajského města Plzně a podrobný územní plán I. etapy výstavby, Stavoprojekt VIII, 1959, č. 3–4, s. 4.

Vladimír Belšán, Plzeň – Jižní Předměstí, Architektura ČSSR XXIII, 1964, s. 328–331.

Vojtěch Cibulka, Jižní Předměstí, in: Architektura a urbanistická koncepce plzeňských sídlišť v letech 1945 až 1990 Plzně, diplomová práce, Katedra historických věd, Filozofická fakulta Západočeské univerzity v Plzni, Plzeň 2013, s. 56–64.

Vojtěch Cibulka, Výtvarné umění ve veřejném prostoru socialistické Plzně, diplomová práce, Katedra historických věd, Filozofická fakulta Západočeské univerzity v Plzni, Plzeň 2014.

Jana Potužáková – Vladimír Havlic – Miloslav Sýkora, Malá encyklopedie výtvarných umělců a architektů západních Čech 1945–1990, Plzeň 1990.

Miloslav Sýkora, Obytný soubor Plzeň-Bory, Architektura ČSR XXXVI, 1977, s. 147–148.

Miloslav Sýkora – Milan Lukeš – Jaroslav Peklo, Centrální nákupní a společenské středisko LUNA, Československý architekt XXIII, 1977, č. 20, s. 4.

 

Ulice: 
U Borského parku
Heyrovského
Baarova
Autor: 
Vladimír Belšán
Josef Kurel
Josef Kasl
Miloslav Hrubec
Václav Skalník
Technologie: 
PS 69
T 06 B
Projekt od: 
1963
Projekt do: 
1972
Realizace od: 
1965
Realizace do: 
1974
Fáze: 
4. Krásná / humanistická fáze
Investor: 
Krajský investorský úřad
Realizace: 
Pozemní stavby Plzeň, národní podnik
Objem počet bytů: 
2 390
Objem počet obyvatel: 
8 750
Autor textu: 
Martina Koukalová
Technologie - skupina: 
4. montované panelové celostěnové
4. montované panelové celostěnové