U Pošty a Nad Rybníčky

Klatovy

Urbanistický koncept

Bourání historických předměstí a jejich nová zástavba v podobě panelových sídlišť vycházely z prvního schváleného územního plánu Klatov z roku 1963 (nazvaného přiléhavě Asanační). Pod vedením Jaroslava Chrta jej vypracovali architekti z plzeňského Stavoprojektu. Jejich návrh, dobově oceňovaný díky „plnému zachování skutečně historicky cenných staveb a rozsáhlé asanaci dožívající zástavby“, lze opravdu ve srovnání s jinými soudobými územními plány českých měst zhodnotit jako šetrný k památkám. Kromě dvou plánovaných novostaveb totiž autoři uchovali celé historické jádro v intaktním stavu. Také proto získala aktualizovaná verze plánu z roku 1976 první cenu za nejlepší projekt v územním plánování v Československu. V případě mnohých historicky méně významných městských center se architekti nezdráhali přistoupit k radikálnějším demolicím a výstavbě nových objektů.

V Klatovech asanace postihla Pražské a Domažlické předměstí s domy spíše historické a urbanistické hodnoty, které přiléhaly k hradbám a bránily tak mimo jiné rozšíření Plzeňské ulice do podoby silničního průtahu. Původní křivolaké uličky obou předměstí, z nichž zbylo jen pár novodobějších staveb, chtěli autoři územního plánu nahradit přísně racionální řádkovou zástavbou. Poměrně malá a striktně ohraničená plocha obou těchto lokalit snad ani neumožňovala zajímavější urbanistické řešení.

 

Technologie/typy bytů

Deskové panelové domy na obou sídlištích architekti vyprojektovali v konstrukční soustavě PS 69 nebo PS 69/2 s příčnými nosnými zdmi v rozponu 3,6 metru (a u varianty PS 69/2 také v kombinaci s rozponem 4,8 metru) a podélnými ztužujícími stěnami. Jde o typ soustavy vyvinutý na konci 60. let pro jižní a západní Čechy. Panely byly na stavbu dodávány již zkompletované, to znamená včetně zárubní, se zabudovanou elektroinstalací a také s hotovou vnější omítkou. Na jednom patře se nejčastěji nacházel třípokojový a dvoupokojový byt a garsoniéra.

Výstavba sídliště U Pošty na území, kde v minulosti meandroval mlýnský potok, byla mimořádně náročná na zakládání – panelové domy zde stojí na pilotech. Tím se samozřejmě zvýšila cena každé bytové jednotky. Už v projektové dokumentaci zároveň autoři spočítali, že hladina hluku způsobená projíždějícími automobily na Plzeňské ulici převýší nejen v dopravní špičce přípustnou normu. Přesto domy získaly stavební povolení.

 

Umělecká díla

Paradoxně lze za nejkvalitnější část sídliště U Pošty považovat dnes již zaniklou uměleckou výzdobu, a to i přesto, že žádnou z plastik nemůžeme hodnotit lépe než jako dobový standard. Exteriérovou variantu sousoší Polibek sem v roce 1979 umístil sochař Alois Sopr. První verzi sochy navrhl pro Státní sanatorium ve Františkových Lázních. Sopr, představitel oficiální sochařské tvorby, působil jako předseda takzvané umělecké komise při Svazu výtvarných umělců, jež určovala, která umělecká díla budou vybrána k výzdobě nově postavených budov a sídlišť. Objekt samoobsluhy doplňoval bazének s lotosovými květy od Jaroslava Pleskala a Savvase Vojatzogolua. Oba keramici pro sídliště U Pošty navrhli také nezvykle pojaté sousoší Paridův soud. Paris měl totiž podobu fauna s kopýtky hrajícího na antický nástroj sýrinx a doprovázely jej dvě stejně vypadající bohyně. Všechny plastiky byly bohužel buď odstraněny při pozdějších stavebních úpravách, nebo zničeny vandaly.

Sídliště Nad Rybníčky žádnou sochařskou výzdobu nemělo. Od roku 1984 stála na náměstí Na Rybníčkách bronzová socha prezidenta Antonína Zápotockého od Jana Hány, která byla v roce 1990 převezena do Galerie Klatovy-Klenová a zakopána pod zem na prostranství před hradní bránou.

 

Sídliště dnes

Blízkost historického jádra města přináší oběma sídlištím jak přednosti, tak nevýhody. Docházková vzdálenost do centra, kde se nachází obchody a služby, je vykoupena polohou při frekventované silnici. Obyvatelé sídlišť se tedy potýkají se zvýšenou hladinou hluku a zplodin. Panelové domy postupně procházejí výměnou oken a zateplováním fasád, jejichž barevnost je zatím oproti jiným sídlištím střídmá. Město by ale mělo – právě kvůli blízkosti historického centra – iniciovat také jednotnou úpravu veřejných prostranství. Na využití také čeká nikdy nezastavěná plocha na sídlišti Nad Rybníčky.

 

Příběh sídliště

Jsou tu prosté domy bez zvláštního významu umělecko-historického, nejvýše s jistým charakterem doby vzniku v ,podměstí, ale mají harmonické poměry a nevtíravou formu, zředěnou vlivem pozdního empiru a zatím dobře slouží potřebám bydlení, živností i hospodářství.“ Takto v roce 1948 popisuje zástavbu Dobrovského ulice historik umění a památkář Václav Wagner. Přesto, anebo právě proto, byla historická předměstí trnem v oku architektům i představitelům města. Ať už tento „konglomerát uliček, spíše vzniklý než založený“ dráždil pro svou buržoazní minulost nebo pro neracionální stavební formu, doba ještě nebyla zralá na jeho ocenění jakožto dokladu historického vývoje města. Až na protestující památkáře spatřoval v těchto čtvrtích půvab jen málokdo.

Na počátku 70. let už byly v Klatovech kromě menších proluk zastavěny i větší volné plochy na okraji města, a přesto v pořadníku na přidělení bytu čekalo dalších téměř dva tisíce žádostí. K argumentům podporujícím demolice patřil také špatný stav původních domů, blízkost inženýrských sítí a snaha chránit zemědělský půdní fond. A tak se i přes protesty „několika zásadních odpůrců, zejména mezi památkáři“ od roku 1974 začalo s realizací „podstatného omlazení města“, jak ve svém článku „Město k nepoznání: Klatovy získávají novou socialistickou tvář“ napsal František Hykeš. A dále pochvalně pokračoval: „Takováto komplexní přestavba starobylého města při zachování všech jeho urbanisticko-architektonických a historických hodnot a dodržení přísné typizace v bytové i účelové výstavbě nemá v Československu obdoby.“ Odborná expertíza ministerstva kultury podle něj potvrdila, že se na předměstích nenacházela žádná historicky ani architektonicky cenná zástavba. Přesto nechalo město tento „stavební balast“ nafotografovat. Snímky nicméně vznikly až těsně před samotnou demolicí a zachycují domy nejenom opuštěné a léta zanedbané, ale také značně rozebrané kvůli nedostatku stavebního materiálu. Tento havarijní stav pak národní výbor prezentoval na veřejných výstavkách, aby se obyvatelé Klatov „mohli konfrontovat se změnami ve vzhledu svého města“.

 

Architekti

Pod většinou územních plánů Klatov se od 60. let objevuje jméno Jaroslava Chrta (1930), který v plzeňském Stavoprojektu vedl urbanistické středisko. Architekt navrhoval nejen celkový plán města, ale také asanaci centra a dále sídliště Pod Nemocnicí a Pod Hůrkou.

 

Zdroje

Stání okresní archiv Klatovy, Stavební spisy MěNV Klatovy

Městský úřad Klatovy, Odbor výstavby a územního plánování

 

Nové Klatovsko, 1970–1985

Pravda, Orgán západočeského Krajského výboru KSČ, 1970–1985

Alena Křížková, Architektura a urbanismus v Klatovech 1930–1989, diplomová práce, Katedra dějin umění, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, Olomouc 2012.

Jana Potužáková – Vladimír Havlic – Miloslav Sýkora, Malá encyklopedie výtvarných umělců a architektů západních Čech 1945–1990, Plzeň 1990.

Lenka Sýkorová et al., Klatovy, Praha 2010.

Václav Wagner, Klatovy, Praha 1948.

 

Ulice: 
Nádražní
Sídliště U Pošty
Kollárova
Koldinova
Pod Koníčky
Plzeňská
Jiráskova
Za Beránkem
Rybníčky
Maxima Gorkého
Kepkova
Měchurova
Autor: 
Jaroslav Chrt
Petr Leitl
Zdeněk Čihák
Technologie: 
PS 69
Projekt od: 
1963
Projekt do: 
1984
Realizace od: 
1974
Realizace do: 
1989
Fáze: 
5. Technokratická fáze
Investor: 
Krajský investorský odbor Plzeň
Realizace: 
Pozemní stavby, závod 03 Klatovy
Objem počet bytů: 
905
Autor textu: 
Martina Koukalová
Technologie - skupina: 
4. montované panelové celostěnové