Šířava

Přerov

Urbanistický koncept

Sídliště Šířava vzniklo jihovýchodně od historického jádra Přerova v rovinatém terénu bývalého předměstí s řadovou zástavbou přízemních domů s hospodářskými dvory. Samotné stavbě sídliště předcházela plošná asanace původní zástavby. Zachováno zůstalo trasování některých ulic, například ulice Šířava. Ta směřuje z historického jádra od Žerotínova náměstí jihovýchodním směrem a napojuje se na ulice severojižní trasy. Nejstarší část I. etapy sídliště Šířava sestává z řadové zástavby třípatrovými domy typu G57 kolem ulic Interbrigadistů a Tománkova. Důležitým urbanistickým i architektonickým akcentem je zástavba mezi ulicemi Jasínkovou a Svisle (Šířava), tvořená čtveřicí deskových devítipatrových výškových domů typu G57-01-V. Tento systém se zhruba v téže době uplatnil v dalších panelových sídlištích Severomoravského kraje – ve Valašském Meziříčí, Vsetíně, Bruntále a v sídlišti na třídě Kosmonautů v olomouckém přednádraží. Tyto domy jsou obvykle orientovány příčně k hlavní dopravní tepně a mezi ně jsou vestavěna nižší spojovací křídla, určená pro obchody a služby.

 

Technologie, typy bytů

Nejstarší část sídliště sestává z třípatrových deskových domů s dvěma schodišťovými sekcemi podle typového projektu panelového domu G57, rozpracovaného architektem Radimem Pluskalem v roce 1962. Na jednom podlaží se nachází jeden dvoupokojový a dva třípokojové byty s vestavěným jádrem sousedícím s kuchyní. Dominantu první etapy sídliště tvoří modifikovaný typ G57-01-V deskového domu o dvou schodišťových sekcích s jedním podzemním a deseti nadzemními podlažími – v každé sekci je umístěno 38 bytů, z toho 25 třípokojových a 9 dvoupokojových, vybavených bytovým jádrem, a 4 svobodárny s kuchyňským koutem a sprchovým boxem. Domy podle projektu Ladislava Pospíšila z roku 1965 byly realizovány v letech 1966–1967. Konstrukčně jde o kombinaci železobetonového monolitu suterénu a montované panelové stavby krajské verze typu G57 v nadzemních podlažích s nosným panelovým systémem obvodového pláště a příčných panelových stěn. V úrovni přízemí mají domy z kompozičních důvodů vynechána nárožní pole – vznikají zde podloubí se zkosenými nosnými sloupy. Společně s ustupujícím nejvyšším patrem to do jisté míry odlehčuje hmotu objektů. V úrovni suterénu jsou domy propojeny a do prostoru mezi nimi jsou situovány kryty civilní obrany.

 

Příběh sídliště

V roce 1957 se uskutečnila architektonická soutěž na ideové řešení nového středu Přerova. Program počítal s tím, že v prostoru Šířavy vznikne nové hlavní náměstí, jemuž bude vévodit radnice a o kus dál budova divadla. Tento prostor měl být reprezentativní třídou spojen s centrem a také s železničním nádražím, čímž by byl vyřešen problém špatného provázání těchto důležitých částí města. Hlavní městský prostor s novostavbami správního a kulturního zaměření se měl posunout blíže k historickému jádru města. Prostor mezi ulicemi Šířava, Ztracená, Sušilova a Čechova byl určen k bytové výstavbě na základě uplatnění nové panelové technologie. Zatímco předešlé záměry počítaly s tradičními zděnými typovými domy nebo s budovami ze železobetonu, tým pod vedením architekta Karla Typovského použil modifikovaný typ domu G57. Zpočátku v jeho střídmé základní podobě, posléze v modifikované verzi při realizaci desetipodlažních deskových domů.

Na tuto část navázala ve druhé polovině 60. let druhá etapa výstavby sídliště, kdy vznikala hustší zástavba vybavená školským zařízením a obchodním centrem s restaurací Haná. Směrem k centru se tento soubor rozvíjel tak, aby do sebe začlenil i Žerotínovo náměstí a také oblast nedaleké Kratochvílovy ulice. Zde vznikl v letech 1969–1972 podle návrhu Radima Pluskala rozsáhlý sedmipatrový blok zvaný Přerovanka s obchodním parterem a hlavním průčelím členěným rastrem lodžií s vertikálními slunolamy. Vznikající městské centrum doplnilo kino podle návrhu Chemoprojektu (otevřeno v roce 1976), budova OV KSČ a obchodní dům Prior (1986). Přesto se však nepodařilo vytvořit fungující, architektonicky kvalitní centrum města.

K mnoha zajímavým stavbám hlavního architekta sídliště Šírava Karla Typovského (1923) patří průmyslová škola stavebních hmot v Hranicích, autobusové nádraží v Litovli, Společenský dům v Bruntále nebo hotel (dnes Neptun) v Malé Morávce. Architekt Radim Pluskal (1932) navrhl sídliště Meopta v Přerově, v Olomouci pak poslední etapu sídliště Neředín nebo pozoruhodný dům na půdorysu písmene Y v ulici U Kovárny. Mezi realizacemi Ladislava Pospíšila (1927), spoluautora výškových deskových domů první etapy sídliště Šířava, vyniknou domy s obchody v ústí Masarykovy třídy nebo Best Hotel Garni v Olomouci – původně ubytovna Stavařov.

 

Umělecká výzdoba

V parkově upraveném prostoru mezi deskovými domy první fáze sídliště je situována plastika ležící ženy z armovaného betonu od neznámého autora. Další figurální socha se nachází ve vstupním atriu Základní školy Svisle. U bloku s občanskou vybaveností a restaurací Haná byla koncem 60. let realizována kašna Vegetace od sochaře Ivana Theimera (*1944), na níž spolupracoval sochař Josef Stárek (1920–1996). Na novém náměstí před budovou OV KSČ stála od roku 1982 socha Klementa Gottwalda od sochaře Karla Vašuta (1929–2005), jejíž architektonické umístění řešil Karel Typovský. Socha byla odstraněna v lednu 1990 a ze stranického sídla se stalo zdravotnické zařízení. Před budovou Přerovanky se nachází čtverhranná kašna s kamennou figurou sedící ženy od sochaře Bohumila Teplého (*1932). O kousek dál stojí plakátovací sloup navržený Radimem Pluskalem v kubizující podobě, aby tvořil kontrast se střídmou architekturou obchodního parteru.

 

Sídliště dnes

Nejstarší etapa sídliště Šířava představuje přehledný, komorní a z architektonicko-urbanistického hlediska dobře zvládnutý celek s jádrem v polozavřeném dvoře s parkovou úpravou a objekty služeb. Soubor však postrádá soustavnější péči. To se projevuje ve stavu zeleně, komunikací i v absenci architektonického názoru. Dokladem toho je i nejednotné barevné řešení zateplených fasád deskových domů nebo nedostatečná úprava parkových ploch mezi nimi. Prostory určené původně k odpočinku se dnes již nevyužívají, dochované prvky mobiliáře a výzdoby jsou značně zchátralé. Pravděpodobně to souvisí s generační obměnou obyvatel sídliště. Tendence vybudovat novodobé centrum Přerova v přímé návaznosti na sídliště v prostoru dnešního náměstí Přerovského povstání nemá dosud přesvědčivý výsledek. Jednotlivé veřejné stavby (kino Hvězda, obchodní dům Prior, Přerovanka, bývalé sídlo OV KSČ apod.) představují solitéry různé architektonické úrovně. Chybí jim vzájemná provázanost, která by odpovídala pozici náměstí v jádru města.

 

Zdroje

Státní okresní archiv Přerov, fond MěNV Přerov, sbírka plánů

Státní okresní archiv Přerov, fond MěNV Přerov, Směrný územní plán Přerov, Ostrava 1974

Stavební odbor Městského úřadu Přerov, spisovna

 

Aleš Drechsler – Věra Fišmistrová – Jiří Lapáček, Dějiny města Přerova v datech, Přerov 2006.

Jiří Lapáček, Přerov. Zmizelá Morava, Praha – Litomyšl 2010.

Jiří Lapáček – Jiří Hloušek, Přerov v proměnách času II. Stavební proměny Přerova od 2. poloviny 19. století a pohlednicová tvorba s přerovskou tématikou v letech 1939–2002, Přerov 2004.

Jaroslav Sabadáš, Otázky a problémy města Přerova. Hovoříme s předsedou MV KSČ s. Doležalem a s předsedou MěstNV K. Rosmusem, Nové Přerovsko, 6. 3. 1965, č. 9, s. 3.

Pavel Zatloukal, Olomoucká architektura 1950–1983 (katalog), Olomouc 1983.

Pavel Zatloukal, Olomoučtí architekti 20. století II., in Zprávy Krajského vlastivědného muzea v Olomouci, č. 235, 1985, s. 15–33.

 

Ulice: 
Šířava
Tománkovou
Interbrigadistů
Čechova
Petřivalského
Bří Hovůrkových
třída 17. listopadu
Dvořákova
Vsadsko
Kozlovská
Bayerová
Autor: 
Karel Typovský
Radim Pluskal
Ladislav Pospíšil
I. etapa Krajský projektový ústav pro výstavbu měst a vesnic Ostrava, pobočka Olomouc
II. etapa Stavoprojekt Ostrava, pobočka Olomouc
III. etapa Stavoprojekt Ostrava
Technologie: 
G 57
G57-01-V
T 06 B
V-OS
Projekt od: 
1959
Projekt do: 
1970
Realizace od: 
1963
Realizace do: 
1967
Fáze: 
4. Krásná / humanistická fáze
Investor: 
První část sídliště – Krajský národní výbor v Ostravě a Městský národní výbor v Přerově, následné etapy Krajský investorský útvar Ostrava
Realizace: 
I. etapa 1963–1967, Pozemní stavby Olomouc – 1 692 bytů/6 000 obyvatel, II. etapa – 685 bytů/2 500 obyvatel bytů, III. etapa – 2 300 bytů/8 500 obyvatel (včetně sídliště Trávníky)
Objem počet bytů: 
4 677
Objem počet obyvatel: 
17 000
Autor textu: 
Martin Strakoš
Technologie - skupina: 
4. montované panelové celostěnové
4. montované panelové celostěnové
4. montované panelové celostěnové
5. montované skeletové