Norská

Olomouc

Urbanistický koncept

Domy kolem ulice Norské představují v Olomouci první poválečnou koncentrovanou výstavbu na zelené louce. V době, kdy se bytové domy stavěly především v prolukách rostlého města, ukázala Norská budoucí pojetí nových obytných urbanistických celků. Autoři sídliště na Norské také odpověděli na tehdy diskutovanou otázku, kterým směrem se bude v Olomouci ubírat bytová výstavba – nikoliv na východ, ke Svatému Kopečku, ale právě severozápadně od historického jádra města. Od budoucí hromadné panelové výstavby, která na Norskou navázala mohutným věncem sídlišť, se její domy zásadně odlišovaly nejen stavební technologií, ale také urbanismem. Racionální řádkové uspořádání domů, které vyžadovali už architekti meziválečného funkcionalismu, zde osvěžuje mírné zakřivení hlavní komunikační osy a tomu přizpůsobené paprsčité rozevření prostorů mezi jednotlivými třípodlažními domy. Příznivé rozestupy a parková úprava dodnes posilují intimní charakter polouzavřených bloků.

 

Technologie, typy bytů

Olomoucký historik Josef Kšír ve své rekapitulaci stavebních dějin města z roku 1964 dochází k závěru, že „první soustředěná výstavba sídliště se uskutečnila v první pětiletce na Norské třídě“. Všímá si také, že „část byla prováděna netypovými půdorysy a druhá část s byty typovými“. Osm bytových domů postavených jižně od Norské ulice podle projektu Václava Capouška pojímá vždy osmnáct bytových jednotek, od svobodáren až po třípokojové byty. Jejich atypické dispozice se navenek propisují různými formáty oken a působivě tvarovanými lodžiemi. Capouškovy domy jsou zděné ještě tradiční technologií. Z cihel jsou také domy s byty armádních zaměstnanců severně od ulice Norské, které však už sledují státem schválený typový projekt T11. Kromě pevně daných dispozic bytů s limitovanou plošnou výměrou toto řešení už počítalo s prefabrikací některých architektonických prvků. Ulice Norská je tak názornou ukázkou posunu od kreativního individuálního přístupu k protežované architektuře unifikované a typizované.

 

Příběh sídliště

Počátky sídliště na Norské spadají do éry plnění poválečného dvouletého plánu. Lidé se tu však zabydleli až v první pětiletce (1949–1953), která sídlišti dala jméno. Ze „Sídliště hlavního města Olomouce“ se tak stalo „Sídliště první pětiletky“. Vedle domů Moravských železáren v nedalekém Hejčíně od architektů Miroslava Koněrzy a Emila Kovaříka se soubor na Norské stal vrcholem tehdejších představ o moderním bydlení v zeleni. „Rodí se něco velikého,“ čteme v dobovém deníku Stráž lidu (20. 6. 1947).

Vedení města se realizací sídliště zapojilo do vládního programu výstavby, který si dal za úkol postavit ve dvou letech 150 tisíc bytů. Prvních 150 olomouckých bytů dostal na starost zaměstnanec městského stavebního úřadu Václav Capoušek. Navrhl svěží řešení odpovídající duchu pozdního funkcionalismu, který nelpěl na ryze racionálním pojetí architektonického úkolu. Organicky na něj navázalo sídliště vojenské správy, jehož autoři však již byli svázáni směrnicemi pro bytovou výstavbu. Do daného urbanistického schématu osadili domy, které se keramickým dekorem nad vchody hlásily k nově nastolené společenské situaci a doktríně socialistického realismu.

 

Umělecká výzdoba

Až na prefabrikované hliněné reliéfy s budovatelskou tematikou na domech vojenské správy se architekti omezili jen na parkově upravená prostranství a jednoduché dětské herní prvky.

 

Sídliště dnes

Více než půlstoletí, které uběhlo od realizace sídliště Norská, nezměnilo nic na koncepční kvalitě tohoto celku. Velkoryse navržené zelené plochy, vzrostlé stromy a přívětivá výška třípodlažní zástavby dodnes poskytují velký komfort veřejně sdíleného prostoru. Až na výjimky však sídlišti škodí současné pojetí rekonstrukčních zásahů, které nerespektují původní architektonický ráz domů.

 

Architekti

Architekt Václav Capoušek (1914–1997) po krátké praxi v ateliéru Lubomíra Šlapety a na olomouckém stavebním úřadu začíná v roce 1948 svoji kariéru v místním Stavoprojektu, kde spoluzaložil takzvanou asanační skupinu pro rekonstrukční práce v historickém jádru města. Je však také autorem řady novostaveb v široké funkční škále (obytné domy v Ostružnické ulici, mateřská školka na třídě kapitána Nálepky, skupina bytových domů na Svatém Kopečku).

 

Zdroje

Muzeum umění Olomouc, sbírka architektury.

Vlastivědné muzeum Olomouc, fotoarchiv.

Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc.

 

Deník Stráž lidu, 1947–1948.

Jana Friedlová, Čtyřicet let výstavby v Olomouci, in: Osvobozená Olomouc: Sborník ke 40. výročí osvobození Československa, Olomouc, 1985, s. 69–83.

Josef Kšír, Bytová výstavba v Olomouci, in: Z historie 20 let (příspěvek 9), Olomouc 1965, s. 4–6.

Pavel Zatloukal – Tomáš Černoušek – Vladimír Šlapeta, Olomoucká architektura 1900–1950, Olomouc 1981, s. 73.

 

Ulice: 
Norská
Generála Píky
Autor: 
Miroslav Strnad
Václav Capoušek
Vladimír Hradil
J. Fára
Technologie: 
T 11
atyp
Projekt od: 
1947
Projekt do: 
1954
Realizace od: 
1948
Realizace do: 
1955
Fáze: 
1. Dřevní fáze
Investor: 
Město Olomouc (bytový komunální podnik), vojenská správa
Realizace: 
Průmstav
Objem počet bytů: 
354
Objem počet obyvatel: 
14 000
Autor textu: 
Martina Mertová
Technologie - skupina: 
NEZARAZENO
6. kombinované