Lazce

Olomouc

Urbanistický koncept

Směrný územní plán města Olomouce určoval volnou plochu městské čtvrti Lazce pro bytovou výstavbu. Konstrukce panelových domů a založení na pilotech rozptýlily obavy ze záplav, které někdejší nivu často sužovaly. A jakoby za trest zastihla první stoletá voda sídliště ještě během výstavby, v roce 1981. Ze zrcadla vodní hladiny tehdy, stejně jako při povodni v roce 1997, zřetelně vystoupila geometrická hra panelových bloků, netradičně sestavených do systému neúplných šestiúhelníků. Těmito útržky včelích pláství vyplnil architekt Vít Adamec nepravidelně tvarované stavební parcely. Jeho cílem bylo změnit zažité vnímání exteriérů panelových sídlišť – tradiční rozvrh volně rozptýlených deskových a bodových domů nahradil polouzavřenými bloky. Takto vzniklým „interiérům“ pak střídavě přiřkl buď funkci komunikační a obslužnou, nebo relaxační. Právě klidové zóny se vzrostlou zelení dnes dělají sídliště přívětivějším. To, co domy kdysi poškodily – panoramatické výhledy z břehů Moravy na historické jádro a dominantu hradišťského kláštera –, oceňují jeho obyvatelé při pohledu z oken, stejně jako pěší docházkovou vzdálenost do centra města.

 

Technologie, typy bytů

Zatímco vývojáři, panelárny a montážní čety pracovaly na experimentech a inovacích panelových systémů, pro uživatele to byla stále ta samá fádní šeď. Tak i na lazeckém sídlišti dnes málokdo pozná, že se zde počátkem 80. let potkaly dvě konstrukční soustavy. Typ T06B postupně vystřídal nový systém P1.11. Spočíval v kombinování tří rozponů, efektivnější izolaci a v domněle lepších půdorysech bytů. Jejich průměrná plocha se však nadále pohybovala kolem 63,5 m2 (Olomoucký stavbař, 14. 12. 1981).

„Při výstavbě panelových domů KS P 1. 11 vyvstává množství technických a organizačních problémů, které náš podnik musí z důvodu snižování pracnosti řešit.“ (Olomoucký stavbař, 10. 8. 1981). Z podnikového tisku Pozemních staveb se dále dozvídáme, že chválkovická panelárna vyrobila podle poruchovosti pracovního procesu 1 600 až 4 800 panelů měsíčně a z nich pak bylo možné smontovat devítipodlažní blok v rekordní lhůtě 30 pracovních dní. Éra, kdy kvantitativní ukazatele definitivně umlčely ty kvalitativní, předznamenala soumrak panelových sídlišť. Projektant k jejich podobě mohl přispět jen detaily, které z většího odstupu většinou zcela zanikly.

 

Příběh sídliště

Přečtěme si, co píše deník Stráž lidu v dubnu 1983: „Sídliště Lazce. Snad o žádném jiném se v našem okresním městě v poslední době tolik nehovořilo. Pochvalně, ale i kriticky. (…) Skutečně. Ať se to komu líbí či ne, Lazce jsou dnes stále ještě staveništěm. Občané se místy musí brodit blátem, dívají se na hromady stavebního materiálu i odpadu, kritizují a čas od času se vnitřně ukrývaná nervozita mění v otevřené vystoupení. Lidem se zdá, jakoby stavbaři ‚Bručeli svou píseň‘ bez ohledu na okolnosti.“

Scéna jako vystřižená z filmu Věry Chytilové Panelstory (1979). Normalizační realita stavebnictví pozdních 70. a 80. let opravdu nebyla veselá. Přesto nelze opomenout upřímnou snahu projektantů dostat z toho mála, co bylo k dispozici, maximum. Architekt Vít Adamec věděl, že by bylo dobré zachovat pohledovou vazbu na historické jádro, a proto mezi ně a samotné sídliště s výškovými domy vložil nízkopodlažní zástavbu – budovu školy s venkovními hřišti, zdravotní středisko, prodejnu a restauraci. Přes odpor stavbařů a přímých linek jejich jeřábových drah jako jeden z mála prosadil dynamičtější urbanistické schéma trojramenných hvězd.

Všechny odsudky, které na adresu lazeckého sídliště v době jeho vzniku zazněly, ztrácejí po třicetiletém užívání na síle. Zvláště ve srovnání se současnou olomouckou produkcí bytových domů či s paneláky naležato – satelity v okolí města. V kategorii panelových sídlišť se to na Lazcích stalo dobrou adresou. 

 

Umělecká výzdoba

„Estetické úpravy sídliště“ se ujal zahradní podnik města Olomouce Lotos. Výsadbu doplnila umělecká díla osazená v jeho parteru. Před zdravotním střediskem dosud stojí Ženský akt od sochaře Rudolfa Doležala. Nedaleko umístěnou sochou Rudolfa Chorého Hnízdo se sídlišti „dostalo skulptury, která má připomenout všem obyvatelům přírodní ráz lazeckých luhů, na nichž bylo vybudováno“ (deník Stráž lidu, 10. 2. 1987). Ani jedna z plastik nepředstavuje vrchol dobové produkce, jíž mnozí umělci přikládali schopnost „polidštit architekturu a navodit ‚žitelné‘ životní prostředí“ (Stráž lidu, 17. 1. 1987).

 

Sídliště dnes

Rozpačitost pramenící z nekoncepčních obnov fasád domů a přeplněnosti parkovacích stání je charakteristická i pro toto sídliště. Cenné jsou mladší terénní úpravy parkových ploch vytvářející jakousi zvlněnou krajinu, avšak její zabudovaný mobiliář je již na hraně své životnosti.

 

Architekti

Vít Adamec (1925–2015) patřil od 50. let k předním architektům olomouckého Stavoprojektu. Jako vedoucí atelieru A stál také za územními plány dalších olomouckých sídlišť – před nádražím, podél třídy Kosmonautů nebo F1. Kromě toho navrhoval solitérní stavby, vždy se snahou vymezit se vůči strohé a suchopárné řeči panelové architektury. Patří mezi ně bývalá prodejna Hanačka na třídě Kosmonautů, okrskové centrum na sídlišti F1 nebo obchodní dům Koruna v Pekařské ulici. Podle vlastních slov si Vít Adamec v rámci své tvorby cení mezi panelovými sídlišti nejvíce právě lazeckého

 

Zdroje

Magistrát města Olomouce, Archiv Stavebního odboru.

Vlastivědné muzeum Olomouc, fotoarchiv.

 

Ladislav Daněk – Pavel Zatloukal (eds.), Skleník, kapitoly z dějin olomoucké výtvarné kultury 1969–1989, Olomouc 2009, s. 101.

Deník Stráž lidu.

Milan Tichák, Paměť olomouckých předměstí, Olomouc 2000, s. 73–77.

Týdeník Olomoucký stavbař.

 

Ulice: 
Lazecká
Dlouhá
Demlova
koryto řeky Moravy
Autor: 
Vít Adamec
Technologie: 
T 06 B
OP 1.11
Projekt od: 
1976
Projekt do: 
1978
Realizace od: 
1978
Realizace do: 
1985
Fáze: 
5. Technokratická fáze
Investor: 
Krajský investorský útvar – podniková a družstevní výstavba
Realizace: 
Pozemní stavby Olomouc
Objem počet bytů: 
1 260
Objem počet obyvatel: 
5 400
Autor textu: 
Martina Mertová
Technologie - skupina: 
4. montované panelové celostěnové
4. montované panelové celostěnové