F1

Olomouc

Urbanistický koncept

Na ploše 24 hektarů začalo v roce 1969 v katastru Nové Ulice vyrůstat zatím třetí největší panelové sídliště v Olomouci, značené podle obvodů plánované bytové výstavby symbolem „F1“. Předcházela mu sídliště na třídě Kosmonautů jižně od centra města a neředínské „sídliště III. pětiletky“ v obvodu E. „Spojením se sídlištěm III. pětiletky vznikne v Olomouci nejkrásnější, moderní, panoramatická čtvrť města,“ dočteme se v dobovém tisku (Stráž lidu, 9. 7. 1968). Sídliště F1 je situované ve svažitém terénu, jeho hlavní osou, excentricky situovanou, je ulice I. P. Pavlova respektující původní historické jádro Nové Ulice s později zrušenou tramvajovou linkou. Na ni se jako korále navlékají další komunikace, historické objekty, které unikly asanaci, a novostavby obytných domů a občanské vybavenosti. Dlouhé deskové domy doplňují bodové výškové domy s hlavní dominantou vodojemu na samém okraji sídlištního okrsku. Charakteristická pro kompozici sídliště jsou mírná vyosení objektů, úskoky jednotlivých bloků a důsledná snaha střídat klidové zóny s partiemi pro automobilovou dopravu.

 

Technologie, typy bytů

„Olomoučtí stavbaři stále hledají nové cesty, chtějí se dostat ke stavebnímu mistrovství starých mistrů-stavitelů. Daří se jim to. Zvláště nový typ panelového domu T 06 B si zaslouží pozornosti. Tento typ má pěknou fasádu, prostorné a dobře vyřešené byty i s balkóny a zdá se, že i tepelná a zvuková izolace zde bude lepší než ve starších typech panelových domů,“ čteme optimistické vyhlídky ve Stráži lidu (13. 10. 1967). V roce 1968 opravdu přecházejí Pozemní stavby Olomouc postupně na nový konstrukční systém. Ve Zlíně vyvinutá soustava G57 je ve třech olomouckých panelárnách postupně nahrazována systémem T06B, poprvé vyzkoušeným na jižní frontě třídy Kosmonautů. Architektům však prefabrikovaná betonová stavebnice stále svazovala ruce. Dispozice bytů a jejich plochu v závislosti na počtu pokojů nemohli ovlivnit. Měli pouze možnost – i tu často omezenou – variovat alespoň rozmístění a skladbu lodžií nebo balkonů, čímž dosáhli jisté míry rozmanitosti fasád jednotlivých bloků. Obyvatelé domů se ještě v roce 1971 často museli spokojit s plochou bytu 59 m2 (Stráž lidu 14. 1. 1971). Výjimkou v tomto ohledu byly nadstandardně velké, atypické byty ve věžovém domě od architekta Petra Braunera, jehož vrcholová část dodnes slouží jako vodojem.

 

Příběh sídliště

Ke starším dějinám území, které poskytlo prostor pro takzvanou soustředěnou bytovou výstavbu sídliště F1, odkazuje barokní kostel Panny Marie Pomocné, několik soch a desítka domů z první poloviny 20. století. Asanace ostatní zástavby původní Nové Ulice byla důvodem výtek na adresu projektantů, zhotovitele zase stíhaly kritiky pro časový skluz staveb občanské vybavenosti. Ozývaly se také první hlasy z řad architektonické obce, pro něž byla dobová stavební produkce jen „stavebnicí paneláků, tristních a anonymních ve skladbě i detailu“. Architekt Zdeněk Hynek tímto odsudkem varoval před vstupem panelové architektury do samotného historického jádra města. Díky jeho postavení v Útvaru hlavního architekta tak Olomouc, na rozdíl od jiných měst, zůstala tohoto nešvaru ušetřena.

Sídliště F1, dosti vzdálené od olomouckého historického jádra, rozhodně patří mezi ta kvalitnější a přívětivější. Architekt Vít Adamec dobře využil terénní konfiguraci území, jeho stávající urbanistickou síť i vzrostlou zeleň bývalých zahrad. Zatímco pohledy obyvatel z oken bytů směřovaly do volné krajiny nebo k siluetě historického jádra města, průhledy a důmyslné průchody napříč parterem sídliště gradují směrem k jeho dominantě, impozantnímu obytnému domu s vyrovnávacím vodojemem, který vyřešil potíže se zásobováním pitnou vodou. Zatím je těžké porovnat na miskách vah ztráty asanované starší zástavby s celkem sídliště, které ve své době poskytlo potřebné byty s nesrovnatelně vyšším komfortem pro půl druhého tisíce rodin.

 

Architekti

Hlavní autor sídliště F1, architekt Vít Adamec (*1925) patřil od 50. let k předním architektům olomouckého Stavoprojektu. Jako vedoucí atelieru A stál také za územními plány dalších olomouckých sídlišť – přednádraží podél třídy Kosmonautů nebo Lazeckého. Kromě toho navrhoval solitérní stavby, vždy se snahou vymezit se vůči strohé a suchopárné řeči panelové architektury. Patří mezi ně bývalá prodejna Hanačka na třídě Kosmonautů, okrskové centrum na sídlišti F1 nebo obchodní dům Koruna v Pekařské ulici.

 

Umělecká výzdoba

Předrevoluční éra myslela víc než ta dnešní na kultivaci jak individuálního vkusu, tak veřejných prostranství. V roce 1969 si čerství obyvatelé sídliště F1 mohli zajít pro inspiraci na výstavu Výtvarná kultura v současném bytě (Stráž lidu, 27. 2. 1969), nezanedbatelná částka z finančního rozpočtu takzvané komplexní bytové výstavby putovala na umělecká díla v architektuře. Ne vždy šlo o podbízivé ideologicky podbarvené práce. Pro sídliště F1 počítali jeho autoři se skleněnými mozaikami na fasádách domů, na něž však nedošlo, výtvarnou formu dostaly herní prvky a zídky dělící klidové zóny vnitrobloků. Z volného umění se do dnešních dnů zachovalo pět prací – abstraktní plastika Vojtěcha Adamce Vlna a pták, Ječný klas Rudolfa Doležala, socha Maryčky Magdonové od Vladimíra Navrátila v areálu bývalé základní školy a torzo fontány v jedné z původních soukromých zahrad, kterou drobným sousoším ptáků nově doplnil Karel Hořínek. Na fasádě okrskového centra je stále k vidění abstraktní geometrická mozaika Miroslava Střelce.

 

Sídliště dnes

Sídliště trpí absencí přímé tramvajové linky, bývalé okrskové centrum postrádá svou někdejší funkci i lesk. Většina bytových domů má nový plášť. Zateplení, nahodilá barevnost a plastová okna už setřely původní strohost sídliště, ne vždy ku prospěchu celku. Ten však stále disponuje původními kvalitami urbanistického návrhu. Bydlení v parku jako výchozí deviza panelových sídlišť zde platí víc než jinde. Území nadále dominuje dům s vodojemem, který v nedávné době prošel citlivou rekonstrukcí podle projektu původního autora domu, architekta Petra Braunera.

 

Zdroje

Muzeum umění Olomouc, sbírka architektury

Magistrát města Olomouce, archiv Stavebního odboru

Vlastivědné muzeum Olomouc, fotoarchiv

 

Ladislav Daněk – Pavel Zatloukal (ed.), Skleník, kapitoly z dějin olomoucké výtvarné kultury 1969–1989, Olomouc 2009.

Deník Stráž lidu.

Martin Hejl – Lenka Hejlová – Cyril Říha, 2 x 100 mil. m2: Exhibition catalogue La Biennale di Venezia, 14. Mostra Internazionale di Architektura 4. 6. – 23. 9. 2014, Liberec – Bratislava 2014, s. 400.

Jiří Petrusiak – Ladislav Hoferek, Hodnocení staveb 5. pětiletky: Sídliště Olomouc, obvod F1, Československý architekt XXIII, 1977, č. 23, 7. 12., s. 1, 3.

Jaroslav Vebr, Soudobá architektura ČSSR, Praha 1980, s. 60.

Pavel Zatloukal, Olomoucká architektura 1950–1983, Olomouc 1983.

 

Ulice: 
I. P. Pavlova
Hraniční
Brněnská
Vojanova
Čajkovského
Za vodojemem
Autor: 
Vít Adamec
Petr Brauner
Taťána Wagnerová
Technologie: 
T 06 B
Projekt od: 
1967
Projekt do: 
1974
Realizace do: 
1975
Fáze: 
4. Krásná / humanistická fáze
Investor: 
Krajský investorský útvar IS (Inženýrská správa) 200 Olomouc
Realizace: 
Pozemní stavby n. p. Olomouc
Objem počet bytů: 
1 740
Objem počet obyvatel: 
6 090
Autor textu: 
Martina Mertová
Technologie - skupina: 
4. montované panelové celostěnové