Urbanistický koncept
K založení tzv. Vzorného sídliště u Bělského lesa vybral stavební úřad území západně od trasy plánované dálnice. Rozhodoval na základě dobré dostupnosti místa z centra Ostravy, svou roli hrály příhodné klimatické podmínky a skutečnost, že lokalita nebyla ohrožena těžbou uhlí. Funkcionalistická koncepce Vzorného sídliště od týmu vedeného Jiřím Štursou vycházela ze sektorového členění na tři části pro 7 600 obyvatel, s řádkovým uspořádáním obytných domů, oddělených průjezdními ulicemi. Každý ze sektorů měl mít jesle, mateřskou a základní školu. V ústřední pozici počítal návrh s náměstím, kulturním domem a obchody. V první polovině 50. let vypracoval tým vedený Jiřím Krohou nový projekt Náměstí SNP a Rodimcevovy ulice podle klasicizujících schémat socialistického realismu. Původní sídliště se začalo označovat jako Stalingrad, poté též jako první čtvrť. Druhou čtvrť navrhl tým vedený Rudolfem Spáčilem s využitím polouzavřených bloků, sestavených z panelových domů G 57. V navazující třetí čtvrti západně od Výškovické ulice projektanti reagovali na kritiku monotónnosti zástavby použitím výškových a deskových domů nových krajských konstrukčních typů. Umístili je nejen podél východní strany Výškovické ulice, ale i za obchodním centrem Kotva. Další výškové akcenty tvoří dvě trojice bodových panelových domů V-OS u zábřežské vodárny a v ulici Patrice Lumumby. Pozůstatky původní venkovské krajiny představují Bělský les a lipová alej, zčásti zachovaná podél severní části Výškovické ulice.
Technologie, typy bytů
První domy Vzorného sídliště u Bělského lesa se dvěma schodišťovými sekcemi navrhli Anna Friedlová a Jaroslav Turek s využitím cihelných zděných konstrukcí a železobetonových stropů. Zvláště domy od Anny Friedlové obsahují komfortní čtyřpokojové byty s pracovnami a zimními zahradami. Také ateliér Jiřího Krohy uplatňoval ve svých projektech ještě tradiční zděné metody výstavby. Po roce 1950 se při dostavbě sídliště uplatnily domy typu T 12 a T 20, takže v I. čtvrti převažovaly tzv. svobodárny (cca 40% bytových jednotek), což se negativně odráželo v sociální struktuře obyvatelstva. Následně nastupuje blokopanelová technologie (blokopanel je prvek menší než obvyklý panel, často bývá bez výztuže a jeho tloušťka je tak mnohem větší než u běžného panelu) a nejrozšířenějším typem ve druhé a zčásti i ve třetí čtvrti se staly tří- a čtyřpatrové deskové panelové domy G 57 se dvěma, třemi, čtyřmi nebo dokonce šesti schodišťovými sekcemi. Zároveň se zde objevují domy T 02 B. Součástí sídliště jsou i bloky ostravské typové varianty G-OS podél Volgogradské ulice, dále čtyři panelové deskové domy téhož typu o dvanácti podlažích za budovou obchodů a služeb Kotva a pak výškové panelové domy V-OS.
Umělecká výzdoba
Umělecká díla se v novém sídlišti uplatnila teprve s výstavbou části Stalingrad v první polovině 50. let. Na veřejných budovách se tehdy objevují tradičně pojaté figury a dekorace v duchu socialistického realismu. Postavy dělníka a dělnice najdeme na hlavním průčelí nynějšího Domu kultury Akord (původně Dům kultury Nové huti Klementa Gottwalda), před bočním křídlem tamní polikliniky stojí dvě dětské figury. Dekorativní vázy a terakotové vlysy zdobí obchodní dům původně pojmenovaný Úderník. Uvedená díla nejsou dosud autorsky určena. Výzdoba mladší etapy sídliště podél Výškovické ulice z 60. let má ráz odlišný, pozdně moderní. Do veřejného prostoru zde vstoupil sochař Václav Uruba reliéfní perforovanou zdí ve střední části obchodního centra Kotva (zničena 2014), reliéfem u vstupu do areálu základní školy ve Volgogradské ulici a reliéfy na fasádě mateřské školy (zničeno zateplením objektu). Bazén atria školy za obchodním centrem Kotva zdobila plastika Lachtan od Karla Vávry. Sochař Otto Ciencala vytvořil pro jižní okraj centra Kotva kovovou strukturální plastiku ze vzájemně se pronikajících kruhových forem. Prostor před kinem Luna doplnila kašna se sloupovou kovovou plastikou od Lumíra Čmerdy a architekta Bronisława Firly, jejíž podoba byla úpravou prostoru před kinem značně narušena.
Sídliště dnes
Sídliště v Ostravě-Zábřehu patří k nejstarším v Ostravě, jeho vývoj odráží proměny urbanismu a architektury v průběhu druhé poloviny 20. století. Nejstarší část zástavby kolem náměstí SNP již prodělala generační obměnu a bývalá školská zařízení slouží jiným účelům. Některé domy nejsou v dobrém stavebně-technickém stavu, zčásti proto, že vznikly jako ubytovny s malometrážními byty. To s sebou nese nebezpečí nepříznivého demografického a sociálního vývoje a postupné ghettoizace. Stavební proměny se týkají také kulturního a obchodního domu. Do prostoru mezi první čtvrtí a mladší etapou byl v uplynulém desetiletí místo sportovního stadionu vestavěn vodní svět s koupalištěm. Druhá a třetí čtvrť se výrazně proměnily zateplováním panelových domů, převážně bez architektonického názoru a kvalitního provedení. Některé úpravy jsou vyloženě ničivé. Platí to například o vestavbě supermarketu do atria kina Luna, neboť tím zanikl sice zchátralý a nevyužívaný, avšak obnovy schopný veřejný prostor. Destruktivními účelovými úpravami prošlo i obchodní centrum Kotva a jeho okolí. Cenným vstupem současné architektury do prostředí sídliště se stal kostel sv. Ducha z let 2004–2007 podle návrhu architekta Marka Štěpána, postavený v místě vymezeném pro sakrální objekt již v období Pražského jara. V roce 2015 byla dokončena úprava prostoru před kinem Luna podle návrhu ostravského Projektstudia.
Příběh sídliště
Když se v roce 1946 počala psát historie Vzorného sídliště u Bělského lesa, stěží někdo předpokládal, že se sídliště v průběhu následujících tří desetiletí rozroste do velikosti okresního města. Těsně po skončení druhé světové války podnítilo ministerstvo financí s ministerstvem sociální péče a za podpory Správy Spojených národů pro pomoc a obnovu UNRRA (United Nations Relief and Rehabilitation Administration) vznik Spolku pro výstavbu vzorného sídliště v Ostravě. Podobné akce tehdy proběhly i v Kladně nebo v Mostě. K vypracování plánu ostravského sídliště vyzvali iniciátoři pražské architekty Jiřího Štursu a Otakara Slabého a ostravské architekty Annu Friedlovou, Jaroslava Turka a Vladimíra Medunu. Po zhlédnutí jejich návrhů komise rozhodla, že architekti mají předložit kolektivně vypracovaný upravovací plán. Pod Štursovým vedením tak vznikal obytný celek členěný na tři části (okrsky či sektory), oddělené průběžnými komunikacemi. Návrh počítal s tím, že průběžné ulice vyústí na náměstí s objekty veřejných služeb pro všechny tři okrsky – kulturním domem, obchodním střediskem, domem veřejné správy, případně i kostelem. Podle tabulkových požadavků měly být součástí každého sektoru patřičná školská a zdravotnická zařízení i prostory pro sport a odpočinek. Přestože se funkcionalistické pojetí sídliště projevilo poměrně schematickou aplikací řádkové zástavby, kvalita navržených domů a komfort bytů vypovídaly o snaze vytvořit opravdu „vzornou“ bytovou zástavbu nového typu.
Po zrušení spolku v roce 1950 a vzhledem k nutnosti použít zde typové projekty T 12 a T 20 poklesl komfort bytů a začaly zde převažovat svobodárny. Další rozšíření sídliště, jak je v druhé polovině 50. let navrhl tým Rudolfa Spáčila, počítalo s panelovými domy typu G 57. Ale i jejich použití vedlo k fádnosti. Převažovaly domy o třech patrech s nekvalitně provedenými fasádami s výtvarně nepřesvědčivým posypem kamennou drtí. V rámcovém plánu dostavby sídliště se přitom počítalo s novými typy panelových domů, které mu měly dodat výškovou i hmotovou členitost. Uplatnění krajských typů deskových výškových domů G-OS, odvozených z řady G 57, nebo takzvaného švédského typu výškových bodových domů V-OS v průběhu 60. let opravdu přineslo ve výstavbě třetí a čtvrté etapy zřetelnou proměnu. Novým prvkem ve skladbě sídliště se stal i hotelový dům od architekta Jana Chválka s konstrukcí ze železobetonového vyzdívaného skeletu. Jeho strukturální fasáda s lodžiemi v předním a francouzskými okny v zadním průčelí představuje důležitou pohledovou dominantu jižní části Výškovické ulice naproti kinu Luna.
Kolísavá úroveň výstavby tohoto sídlištního celku, nyní už nazývaného Zábřeh nebo Jižní Město, se odrazila v zápisu z výjezdního zasedání rady Městského národního výboru v Ostravě 30. května 1968. Jeden z nespokojených městských funkcionářů srovnal výstavbu Zábřehu s výstavbou Poruby: „Poruba je stavěna systematicky již 10 let, tj. výstavba postupuje frontálně, takže stavební výroba může obvod po obvodu za sebou práce dokončovat. V Zábřehu je tento systém postrádán dodnes, staví se na šesti staveništích současně, čili obvod Zábřehu je jedno velké staveniště a tato skutečnost dává životní charakter tomuto obvodu, který je nepříznivý.“ V dalším zaznamenaném stanovisku dokonce zazněl příklad brněnského sídliště Lesná: „V Lesné se staví frontálně, současně se staví občanská vybavenost, provádí se terénní úpravy, staví se hřiště a sportoviště a odevzdává se do užívání komplexně obvod po obvodě. Proto (…) bychom v žádném případě neměli připustit přejímání nových bytových jednotek bez provedení fasád, (…) poněvadž máme zkušenosti, že po převzetí takových bloků následují ihned stížnosti těchto občanů na nedostatky, které se nutně projeví.“ Snaha vylepšit řešení fasád se projevila například u povrchové úpravy panelů deskových domů G-OS nebo v břidlicovém obložení průčelí kina Luna od architekta Bronisława Firly. V parteru obchodního centra Kotva a u některých mladších panelových domů byly použity obklady z kamenných valounů. Dnes jsou tyto úpravy zatřeny barevnými nátěry, překryty zateplením či odstraněny (např. v případě kina Luna).
Úsilí architektů dodat sídlišti a obytným domům nový výraz se projevilo i ve vzhledu výškových panelových domů V-OS u zábřežské vodárny. Pocitově je nadlehčuje ustupující parter s podloubím a nosnými sloupy, netypická jsou i oválná nároží s uskočenými částmi pro vchody. Toto organické tvarování působivě kontrastuje s pravoúhlou strukturou vlastních domů. Dnešní utilitární úpravy podloubí však vedou k zániku těchto pozoruhodných forem a zvolna se stírají i další specifické prvky jednotlivých etap.
Architekti
Architekt Jiří Štursa (1910–1995) navrhoval sídliště pro sociální bydlení již v rámci avantgardní skupiny PAS v raných 30. letech 20. století. Za druhé světové války pracoval na projektu města pro 100 000 obyvatel. V projektu Vzorného sídliště u Bělského lesa tyto zkušenosti zúročil.
Rudolf Spáčil (1922–?) přišel do Ostravy po absolvování studia architektury na brněnské technice. Podílel se na urbanismu Nové Ostravy, Karviné, Zábřehu-Jižního Města i dalších městských celků v regionu.
Bronisław Firla (1924) se po studiích architektury v polské Vratislavi zapojil do projektování Nové Ostravy, Havířova a Karviné, zprvu v intencích socialistického realismu. Patřil však na Ostravsku k prvním, kdo již v polovině 50. let začali znovu prosazovat oproštěnou moderní architekturu. Pro Ostravu-Zábřeh navrhl pavilonové školy a kino Luna.
Jiří Smejkal (1939–2013) se ve spolupráci s Firlou podílel na návrzích objektů v rámci III. a IV. etapy výstavby tohoto sídliště.
Zdroje
Archiv města Ostravy, fond Spolek pro výstavbu Vzorného sídliště v Ostravě-Zábřehu.
Archiv města Ostravy, fond Obvodní národní výbor Ostrava-Zábřeh.
Archiv města Ostravy, fond Útvar hlavního architekta města Ostravy.
Zemský archiv v Opavě, fond Krajského národního výboru Severomoravského kraje.
Miloš Bartoň, Ostrava-Jižní město, největší sídliště v ČSSR, in: Ostrava: Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města 3, Ostrava 1966, s. 190–213.
Miloš Bartoň, Výstavba a přestavba města, in: Ostrava socialistická, Ostrava 1971, s. 39–78.
Miloš Bartoň – Radúz Rozhon – M. Gajda, Urbanistická soutěž na jižní obytnou oblast Ostravy, Architektura ČSSR, roč. XXII, 1963, s. 590–595.
Svatopluk Batík, Kino „Luna“ v Ostravě-Zábřehu, Československý architekt, roč. XVIII, 1972, č. 4, s. 5.
Bronisław Firla, Śladami uciekającej pamięci I., II., Czeski Cieszyn 2012.
Evžen Friedl, Nové sídliště, in: Technická práce na Ostravsku 1936–1946, Ostrava 1946, s. 414–415.
Jan Chválek, Dům jako hotel: K diskusi o úrovni bydlení, Nová svoboda, roč. XVI, 7. 12. 1960, č. 294, s. 2.
Jakub Ivánek, Zničení Urubova reliéfu: Obchodní dům Kotva a degradace veřejného prostoru v Ostravě-Zábřehu, Krásná Ostrava, roč. II, 2014, č. 2, s. 19–22.
Město se posunuje k jihu, Nová svoboda XXII, 12. 1. 1966, č. 10, příloha Život Ostravy, s. 1–2.
Karel Pilát, Výstavba vzorných sídlišť a jejich poslání, Architektura ČSR, roč. VII, 1948, s. 201.
Marie Podešvová, Akordní listy na opožděné stavby, Nová svoboda, roč. XXI, 24. 2. 1965, č. 47, s. 1.
Martin Strakoš, Nová Ostrava a její satelity: Kapitoly z dějin architektury 30.–50. let 20. století, Ostrava 2010, s. 119–135.
Jiří Štursa, Sociálně organizační předpoklady pro plánování vzorného sídliště v Ostravě a Mostě, Architektura ČSR, roč. VII, 1948, s. 207–209.
St. Tvrz, První věžový dům hotelového typu…, Nová svoboda, roč. XXI, 23. 3. 1965, č. 70, s. 2.
-vst-, Budoucnost ostravského Stalingradu, Rudé právo, roč. XXXVIII, 23. 9. 1957, č. 265, s. 2.
Kimberly Elman Zarecorová, Utváření socialistické modernity: Bydlení v Československu v letech 1945–1960, Praha 2015, s. 269–278.