Ruprechtice

Liberec

Urbanistický koncept

Sídliště Ruprechtice uzavírá v Liberci zlatou éru bytové výstavby 60. let. Po jeho dokončení začala přestavba celého severozápadního okraje Liberce, která probíhala až do 80. let a zahrnula severní část Ruprechtic a sídliště ve Starých a Nových Pavlovicích.

Ruprechtické sídliště se rozprostírá po obou stranách ulice Vrchlického, kde najdeme také okrskové centrum, původně dům služeb s obchody, restaurací, službami a poštou. Ze svažitého terénu pak vyrůstají ve značných rozestupech bodové a deskové domy odstupňovaných výšek a objemů (o 4, 6, 11 a 12 podlažích). Horizont sídliště uzavírá jeho dominanta, dvakrát zalomený jedenáctipodlažní deskový dům o unikátní délce 380 metrů, přezdívaný Hokejka. Automobilová doprava opisuje vnější hranu sídliště, kam autoři situovali objekty garáží. Na sídlišti nechyběly ani mateřské školy a jesle či zdravotní středisko. Díky zvoleným výrazným objemům a výškám paneláků mohli architekti plochu méně zastavět a ponechat více otevřeného prostoru pro zeleň. Velkorysá urbanistická koncepce domů rámujících „volný střed“ měla vyjadřovat „dokonalé přiblížení bydlení přírodě“. Autoři dále hovoří o „nenásilném anglickém parku, který se zde bude prostupovat s plochami pro každodenní rekreaci dětí i dospělých“. Tento modernistický obraz sídlišť, s domy volně umístěnými v bohaté zeleni jako „sochy v krajině“, je typický pro období 60. let u nás i v Evropě. Jeho obdobu najdeme například v Praze (Prosek) či Brně (Lesná).

 

Technologie, typy bytů

Autoři sídliště v Ruprechticích využili typ T 06 B, v 60. letech nejrozšířenější celostátní panelovou konstrukční soustavu. Dominantní objekt deskového domu (Hokejky) se skládá z 24 vchodů odpovídajících typovým sekcím soustavy. Hokejka patří pravděpodobně k nejdelším panelákům v republice a najdeme v ní 693 bytů. Z toho 594 bylo stavěno jako družstevních a 99 státních.

Trojice bytů na každém podlaží je přístupná z malé, téměř obytné chodby, oddělené prosklenými dveřmi od schodiště a výtahové šachty. Vnitřní uspořádání bytů (od garsoniér po 3+1) reaguje na volání po větší obytné kuchyni s jídelním koutem. To se ozývalo již na začátku 60. let, kdy v tzv. první celostátní diskusi o bydlení kritizovala veřejnost dosavadní malé kuchyně odtržené od obývacího pokoje s jídelnou. Na tento požadavek v Liberci okamžitě reagovala výstavba prvních věžáků na sídlišti Králův Háj, které již obytné kuchyně poskytly. Nové typové podklady pro výstavbu bytů po roce 1964 (typy T 05 B až T 08 B) pak obsahovaly bohatší skladbu pokojů, větší kuchyně a celkově vyšší plošný standard.

 

Umělecká výzdoba

V blízkosti Hokejky v ulici Na Pískovně lze při troše snahy najít mezi stromy sousoší Spartakiáda od Václava Plechatého z přelomu 60. a 70. let, které překvapí úsměvnou karikaturou oficiálního námětu. Nákupní centrum ve Vrchlického ulici dodnes krášlí Květ (1980) z leštěné žuly od Jiřího Hofmana. K parkové úpravě prostoru mezi panelovými domy pod Třešňovou ulicí přispěla realizace významného sochaře Miroslava Chlupáče Brána (Dvojice stél), kterou se podařilo díky architektovi Josefu Patrnému pro sídliště odkoupit z výstavy Socha a město, která v Liberci proběhla v roce 1969.

 

Sídliště dnes

V posledních letech prošlo sídliště revitalizací, včetně zateplování fasád. V tomto směru dopadla nejlépe Hokejka, které se při obnově věnovala velká pozornost. Celý objekt získal jednotné citlivé barevné řešení, které respektuje původní architektonické členění. Vkusně jsou řešeny také nové vstupní dveře. V parku před Hokejkou bylo nedávno dokončeno velké dětské hřiště. O něco níž najdeme i původní atrakce pro děti – kovové prolézačky včetně oblíbených „zeměkoulí“.

 

Příběh sídliště

Po roce 1967 se bytová výstavba v Liberci soustředila na volné plochy řídce osídlených Ruprechtic a Pavlovic. Cílem územního plánu bylo zahustit stávající rozptýlenou zástavbu rodinných domků, obě čtvrti propojit a doplnit novým občanským vybavením. V roce 1964 uspořádal liberecký Stavoprojekt interní soutěž na podrobný územní plán Ruprechtic, kterou vyhrál Ateliér 10. Vítězný tým, architekti Patrný, Ulmann, Hubka a Netolička, situoval jádro celé čtvrti do prostoru při Vrchlického „třídě“. Autoři tam navrhli také hlavní dominantu – věžový dům o dvaceti podlažích s horizontální podnoží sloužící jako společenské centrum s obchody a službami. Zalomený deskový dům na horizontu sídliště měl sloužit jen jako kulisa tohoto mrakodrapu. Z velkorysého urbanistického řešení však v další fázi projektu sešlo. Výškovou dominantu nahradila dvojice dvanáctipodlažních bodových domů a občanská vybavenost se soustředila do samostatného Domu služeb Dukla.

Také objekt Hokejky doznal během projektování řadu změn. Původně nižší a jen jednou(!) zalomená stavba (odtud odvozená přezdívka) měla stát na nožičkách, v duchu Le Corbusierova slavného obytného bloku Unité d’habitation. Přízemí autoři navrhovali jako otevřený monolitický skelet s „podloubím“ a galerií obchodů. Po Le Corbusierově vzoru počítali také s „komfortní“ obytnou střešní terasou „s krásným výhledem na ještědský hřeben“, jak se dočteme v podrobném územním plánu.

V průběhu projektování však politický tlak na větší hustotu výstavby vedl autory k tomu, že Hokejku nakonec realizovali bez nožiček, dům zvýšili na jedenáct podlaží a prodloužili o  další zalomení. Vyhověli tak i zhotoviteli, libereckým Pozemním stavbám, který potřeboval ekonomicky vytěžit jeřábovou dráhu objektu. Dominantou sídliště se tak nakonec stal obří monoblok Hokejky. Jeho celkový výraz však architekti dokonale zkrotili elegantní linií střídajících se oken, meziokenních pásů a lodžií. Kvůli dvakrát zalomenému půdorysu navíc divákovi v bezprostředním kontaktu opticky uniká skutečná délka domu. Autoři pečlivě propracovali také vstupní parter členěný rastrem vchodů a prosklených zádveří. Právě vstupním prostorům se u většiny paneláků ve státní výstavbě věnovala minimální pozornost. V typových projektech na ně nezbyl prostor ani finance. Při družstevním financování se však dařilo tento stereotyp nabourat. Hokejka se tak může dodnes pyšnit upraveným parterem s půvabnými předzahrádkami, lavičkami a s původními vchody s keramickým obkladem a kamennými, sochařsky(!) vyvedenými popisnými čísly. I bez původně navrhované galerie obchodů se zvláště za pěkného počasí prostor před Hokejkou stává oblíbeným korzem i místem k odpočinku.

Přestože autorům poválečných panelových sídlišť typizované konstrukční soustavy nedávaly příliš prostoru k jemnější práci s kontextem, v Liberci se s nimi, aspoň ve sledovaných 60. letech, vypořádali šalamounsky. Krajinný ráz města architekti často využili k organickému tvarování hmot a dominantní postavení domů obrátili ve svůj prospěch. V průvodních zprávách těchto projektů najdeme to, co nikde jinde. Výslovný důraz na výhledy, které bydlení v jednotlivých domech umožní, a záměrnou orientaci hlavního průčelí na jih směrem k Ještědu a Lužickým horám. Modernistický, místy dost sebevědomý zásah architektů do panoramatu města omlouvají obyvatelé vybraných libereckých sídlišť, včetně těch ruprechtických, hrdým líčením všech horských dominant, které mohou ze svých oken sledovat.

 

Architekti

Architekt Josef Patrný (1924–2004), absolvent Českého vysokého učení technického v Praze, působil v libereckém Stavoprojektu od roku 1951 a v 60. letech vedl Ateliér 10. V době výstavby Ruprechtic se stal dokonce ředitelem Stavoprojektu, ovšem jen na pouhý rok (1969–70). Spolu s Václavem Havlem, Miroslavem Masákem a ostatními se v Liberci zapojil do protestu proti sovětské okupaci v roce 1968, což mělo své následky. Působil pak jako řadový architekt v ateliéru Pavla Švancera. Patrný je autorem významných libereckých budov – Stavoprojektu ve Voroněžské ulici (1964, dnes Technická univerzita) a budovy Pozemních staveb (1978, dnes Finanční úřad).

Miroslav Ulmann (1929–2009) z ateliéru Josefa Patrného přešel v roce 1969 do Útvaru hlavního architekta Liberce, kde následně projektoval Směrný územní plán celého obvodu Ruprechtice-Pavlovice. Později vedl Městské urbanistické středisko Liberec.

 

Zdroje

Archiv Stavebního úřadu Liberec

Státní okresní archiv Liberec, fond Městského Národního výboru, Podrobný územní plán Ruprechtice, inv. č. 422, D13

Státní okresní archiv Liberec, fond Městského Národního výboru, Směrný územní plán Ruprechtice – Pavlovice, inv. č. 469, D38

 

Ladislav Vepřek, Proměny Liberce. Nové dominanty města zatím v plánech, Vpřed VI, 1965, č. 14, 6. 4., s. 3.

Ladislav Vepřek, Architektonické projevy, Vpřed VII, 1966, č. 23, 7. 6., s. 3.

20 let práce Krajského projektového ústavu v Ústí nad Labem, Ústí nad Labem 1969.

Svatopluk Technik, Liberecké domy hovoří II, Liberec 1993, s. 47.

Svatopluk Technik, Liberec minulosti a současnosti, Liberec 1980.

Kateřina Tomanová, Památky a plastiky Liberce, Česká beseda v Liberci 1989.

 

Ulice: 
Hlávkova
Rychtářská
Sokolovská
Autor: 
Josef Patrný
Miroslav Ulmann
Jiří Hubka
Miroslav Netolička
Technologie: 
T 06 B
Projekt od: 
1964
Projekt do: 
1965
Realizace od: 
1967
Realizace do: 
1972
Fáze: 
4. Krásná / humanistická fáze
Investor: 
Inženýrská organizace pro investiční výstavbu Liberec, Stavební bytové družstvo (SBD) Sever, SBD Nisa, SBD Pozemní stavby Liberec
Realizace: 
Pozemní stavby Liberec
Objem počet bytů: 
1 485
Objem počet obyvatel: 
4 500
Autor textu: 
Eva Novotná
Technologie - skupina: 
4. montované panelové celostěnové