Králův Háj

Liberec

Urbanistický koncept

Prostor někdejších luk a zahrad nad areálem největšího libereckého podniku Textilana se po roce 1945 ukázal jako vhodné místo pro stavbu vůbec prvního sídliště v Liberci. Podrobný územní plán Králova Háje z pera architektů Svatopluka Technika a Eduarda Adamíry pochází z roku 1957. Projekt podrobněji řešil zástavbu svahu nad jabloneckou výpadovkou, kudy od roku 1953 vede tramvajová trať mezi oběma městy. Nejstarší část sídliště v dolní části svahu tvoří jedenáct čtyřpodlažních bytovek ve čtyřech paralelních ulicích sledujících vrstevnice svahu. Komorní řádkovou zástavbu souboru doplnila na počátku 60. let čtveřice panelových věžáků navržených architektem Jaromírem Vackem. Jejich působivě zalomené hmoty otočené nakoso k Jablonecké ulici měly zdůrazňovat nový vstup do města. Ke komorní atmosféře této části sídliště přispěl také soubor dvou nejstarších panelových deskových domů, které spolu s jedním věžovým domem obklopují ze tří stran náměstíčko při Školské ulici.

Mladší variantu Vackova věžáku najdeme na opačné straně sídliště, v dolní části Dvorské ulice. O něco výše pak stojí nízký panelový dům a za ním věžový dvojdům, sousedící s centrem  celého okrsku s objektem občanské vybavenosti. Ten sdružoval prodejny, dům služeb, restauraci, kavárnu, knihovnu a kino. K vybavení sídliště patřila také prádelna, jesle, dvě mateřské školy a areál základní školy. Architekti v projektu mysleli i na autobusovou zastávku, garáže a čerpací stanici. Územní plán od počátku počítal dále se zástavbou volných ploch podél ulice Aloisina výšina a Franklinova, blíže k německé obytné kolonii ze 40. let. Ta se však realizovala až později na základě změněných podrobných územních plánů.

 

Technologie, typy bytů

V nejstarší části sídliště se uplatnila zděná konstrukční soustava T 02 B, která měla po odeznění socialistického realismu zajistit přísnější racionalizaci a typizaci staveb. Prozrazuje ji hlavně užití typizovaných cihelných bloků a prvního prefabrikovaného bytového jádra sdružujícího instalační zařízení koupelny, toalety a kuchyňské linky. Na Králově Háji se střídají tři varianty čtyřpodlažních domů typu T 02 B s břízolitovou omítkou a valbovou střechou, které se liší jen délkou bloku, tedy použitím dvou, tří nebo čtyř sekcí.  Nejvíce zastoupené byty 2+1 nabízely standardní vybavení: vestavěnou skříň, kuchyňskou linku s dřezem, spíží a plynovým sporákem.

S použitím zcela nové panelové technologie vyrůstaly na sídlišti od roku 1961 devíti až jedenáctipodlažní věžáky. Jejich autor Jaromír Vacek experimentálně ověřil montáž z panelů odlévaných na místě v tzv. ambulantní výrobě nejprve na dvojici nízkých bytovek při Školní ulici. Stejný konstrukční systém, později hrdě nazývaný „tradiční libereckou technologií“, pak Vacek úspěšně rozvíjel na několika realizacích ve městě (třída 1. máje, Na Bídě, Wolkerova). Zvolená technologie autorovi uvolnila ruce k lepšímu řešení dispozic i výtvarného výrazu. Soustava se svou úrovní přiblížila ceněnému experimentu se skeletopanelem, podle něhož se v té době dostavělo centrum Mladé Boleslavi. Ve věžácích najdeme čtyři byty na patře ve vějířovitém uspořádání. Rovnoměrně jsou zde zastoupeny byty 2+1 a 3+1, v posledních dvou patrech je pak jeden byt rozdělen na dvě garsoniéry.

Nejstarší věžáky při Jablonecké a Školní ulici v projektu najdeme pod označením A–E, následně se stavěl dvojvěžák FF a věžák G při Dvorské (1964–1966), poslední je věžový dům H od architekta Jiřího Hubky pro Svépomocné stavební bytové družstvo Sever (dokončen 1967).

 

Umělecká výzdoba

Sochaři se na Králově Háji dostali ke slovu až na konci 60. let, v době, kdy v Liberci silně rezonovaly myšlenky exteriérové přehlídky Socha a město konané v roce 1969. Mladší generace sochařů zde dostala díky organizátorkám – ředitelce Oblastní galerie v Liberci Haně Seifertové a historičce umění Ludmile Vachtové – možnost zasadit svoji volnou tvorbu do veřejného prostoru. Někteří z vystavujících tvůrců se nakonec zapojili také do utváření prostředí sídliště na Králově Háji. Při příjezdu od centra Liberce, na místě akcentovaném věžovým domem na kamenné terase zaujme socha Sedící rodiny od Jana Solovjeva (1968). Za ní při Vojtěšské ulici stojí na betonovém podstavci Abstraktní plastika od Jiřího Seiferta (1969). Seifertův kontemplativní Abstraktní reliéf (Stéla, 1969) velice pěkně zapadá do intimní atmosféry náměstíčka sevřeného prvními experimenty panelových domů při Školní ulici od Jaromíra Vacka. Zde mělo původně stát brouzdaliště, nahrazené v průběhu projektu kašnou, dnes zasypanou. Socha Kámen od Miloše Košky (kolem roku 1970) v centru Králova Háje původně doplňovala trojúhelníkový bazén před Domem služeb, který je dnes již rovněž zasypán. Vstup do budovy školy na protější straně ulice dodnes krášlí plastika Racek od Karla Pešata (kolem roku 1970).

 

Sídliště dnes

Sídliště Králův Háj dodnes vyniká kvalitou bydlení, o kterou se zasloužila vyvážená struktura veřejných a intimnějších polosoukromých obytných prostorů s různými zákoutími, lavičkami, věšáky na prádlo a klepadly na koberce. Bohatá zeleň zde nepřipomíná běžné sídlištní parky, architektura spíše prorůstá do okolní divoké lesnaté přírody. Bytové domy měly štěstí na uměřenou revitalizaci, také původní objekt občanské vybavenosti v centru sídliště prošel koncepčně řešenou úpravou na středisko učňovských prodejen a služeb, což příspívá k oživení současného života na sídlišti.

 

Příběh sídliště

Podobu Liberce po druhé světové válce poznamenala zejména masivní výměna obyvatel. Po odsunu německého obyvatelstva mělo sice město dost volných bytů, do poloviny 50. let se ale v souvislosti s rozvojem Liberce rychle zaplnily. Průmyslovým srdcem města zůstal i po válce devítihektarový areál textilní továrny vinoucí se od centra města směrem k Jablonci nad Nisou. Národní podnik Textilana se zaměřil na výrobu oděvních látek, pletenin a tisků. Právě pro její zaměstnance vyrostlo na počátku 60. let v sousedním Králově Háji první liberecké sídliště.

Celková podoba sídliště ukázkově ilustruje razantní skok ve vývoji architektury a urbanismu, který nastal na přelomu 50. a 60. let. Při prohlídce sídliště jasně rozeznáme mezník mezi obdobím „před Bruselem“, tedy před úspěchem českých architektů na světové výstavě Expo v roce 1958, a po něm, kdy domácí prostředí zaplavila vlna modernismu. Na Králově Háji jsme tak svědky posunu od řádkové zástavby, kterou reprezentují tradiční zděné domy typické pro etapu socialistického realismu, k rozvolněné prostorové konfiguraci elegantních bodových výškových domů z panelů. Jejich štíhlé linie, velké prosklené plochy a barevné obklady parapetů mají bruselský švih. Milník pro autory sídliště představoval rok 1959, kdy používání zavedených typů bytových domů naboural příslib volnější typizace a experimentů s panelovou konstrukcí, ohlášený v té době Ústředním výborem KSČ.

Stavební vývoj Králova Háje se nezastavil dokončením první ucelené etapy a jejího centra. Podle Vackova projektu se podél ulice Aloisina výšina postavila pokusná skupina deskových panelových domů s vnitřním točitým schodištěm. V cípu Březinovy ulice dokončilo v roce 1967 Stavební bytové družstvo Sever vlastní věžový dům označený písmenem H. Ten měl vytvořit dominantu celého souboru. Původní Vackův projekt upravil architekt Jiří Hubka tak, aby splňoval vysoké nároky družstevníků. Vznikl tak „nejhezčí panelák v okrese“ s obytnou střešní terasou, na které v létě nechyběly stolky s židlemi a sprcha pro „sluncemilovné“.

 

Architekti

Svatopluk Technik (1913–2010) po studiu architektury na Českém vysokém učení technickém v Praze působil v roce 1937 na stáži u předního francouzského architekta Augusta Perreta. Krátce po návratu do Liberce se zapsal do podoby města funkcionalistickým vstupním objektem výstaviště, který vznikl v rámci výstavy Budujeme nové kraje (1946). V zestátněném Stavoprojektu pak vypracoval první poválečný směrný územní plán Liberce (1954–1959). V době realizace sídliště Králův Háj byl Technik na základě politické prověrky přesunut do „výroby“ v Pozemních stavbách. Do Stavoprojektu se pak již nevrátil a od 60. let učil na střední průmyslové škole stavební. Věnoval se též dějinám liberecké architektury a její popularizaci v denním tisku. V 70. letech se podle jeho projektu realizovala skupina družstevních atriových rodinných domů zasazených do svahu na vrcholku Aloisiny výšiny, kde Technik také posléze bydlel.

Eduard Adamíra (1908–?), spolu se Svatoplukem Technikem od počátku působil v libereckém Stavoprojektu. Spolupracoval zde na projektu areálu Vysoké školy strojní a textilní a jejích kolejí. V 60. letech vedl ve Stavoprojektu jeden z ateliérů, jeho skupina vyhrála v roce 1961 soutěž na přestavbu dolní části městského centra, ve které jako jeden z prvních pracoval s myšlenkou zahloubeného silničního koridoru poblíž vlakového nádraží.

 

Zdroje

Archiv Stavebního úřadu Liberec

Státní okresní archiv Liberec, fond Městského Národního výboru, inv. č. 419, D10, Podrobný územní plán Králův Háj

Státní okresní archiv Liberec, Pozůstalost Svatopluka Technika

 

Jaromír Vacek, Věžové domy změní tvář Králova Háje, Vpřed I, 1960, č. 82, 25. 11, s. 1-2.

Ladislav Špína, Ihned je poznáte, Průboj XIII, 1961, č. 63, 15. 3., s. 3.

Ladislav Vepřek, Stane se Králův Háj parkem? Vpřed III, 1962, č. 61, 31. 7., s. 3.

Nejhezčí panelák, Vpřed VIII, č. 41, 1967, 10. 10., s. 1.

2x z Liberce, Československý architekt XII, 1967, č. 25–26, s. 4.

20 let práce Krajského projektového ústavu v Ústí nad Labem, Ústí nad Labem 1969.

Svatopluk Technik, Liberec minulosti a současnosti, Liberec 1980.

Kateřina Tomanová, Památky a plastiky Liberce, Česká beseda v Liberci 1989.

Rostislav Švácha, Amatérská interpretace architektury: Solitéry a sídliště v českém denním tisku, 1868–1989, Architektúra & urbanizmus: Časopis pre teóriu architektúry a urbanizmu XLIX, 2015, č. 1–2, s. 7–25.

Rostislav Švácha, Stará města, panelová sídliště a denní tisk, 1960–1989, Zprávy památkové péče LXXV, 2015, s. 350–356.

 

Ulice: 
Jablonecká
Dvorská
Školní
Aloisina výšina
Na Výšinách
Slovenského národního povstání
Kosmonautů
Stavbařů
Kubánská
Autor: 
Eduard Adamíra
Svatopluk Technik
Jaromír Vacek
Oto Nykodým
Technologie: 
T 02 B
Projekt od: 
1957
Projekt do: 
1966
Realizace od: 
1959
Realizace do: 
1970
Fáze: 
3. Pionýrská fáze
Investor: 
Generální investor komplexní bytové výstavby Krajského národního výboru v Liberci (po novém uspořádání krajů v roce 1960 Okresní investorský útvar v Liberci), občanská bytová družstva a Svépomocné stavební bytové družstvo Sever
Realizace: 
Pozemní stavby Liberec, Svépomocné stavební bytové družstvo Sever
Objem počet bytů: 
1 240
Objem počet obyvatel: 
4 500
Autor textu: 
Eva Novotná
Technologie - skupina: 
3. polomontované (kvádry, bloky, kvádropanely, blokopanely)