Aloisina výšina a Franklinova

Liberec

Urbanistický koncept

Liberečtí architekti se v souvislosti s poválečnou hromadnou bytovou výstavbou stali odborníky na řešení krajinných dominant. Náročný svažitý terén tohoto podhorského města se nebáli dokomponovat výraznými solitéry – ať už zaobleným bytovým domem zvaným Wolkerák v Lidových sadech či zalomenou „Hokejkou“ v Ruprechticích. Podobně vyznívá i soubor při ulici Aloisina výšina, kde shluk obytných věžáků umocňuje siluetu jednoho z vrchů.

Se zástavbou vrcholku Aloisiny výšiny počítal již první územní plán Králova Háje z roku 1957 od Svatopluka Technika a Eduarda Adamíry. Na začátku 70. let jej pak pro potřeby Svépomocného stavebního bytového družstva (SBD) Sever upravil architekt Vladimír Syrovátko. Podle jeho projektu se podél ulice Aloisina výšina postavila nejprve dvojice věžáků. Jejich podobu vzápětí rozpracoval architekt Jiří Hubka pro protější obytnou skupinu domů kolem Franklinovy ulice, kterou zástavba celé oblasti pomyslně vrcholí. Prostorové řešení souboru sleduje vějířovitý půdorysný oblouk. Skupina domů tak působí dojmem jediné členité stavby a výškové odstupňování hmot o 11 a 12 podlažích se jeví jako pravidelně stoupající útvar. Mezi domy se nachází klidová parková plocha doplněná v zadním traktu parkovištěm a garážemi. Bytové družstvo při ulici Aloisina výšina postavilo také typový objekt samoobsluhy (1973).

 

Technologie, typy bytů

Konstrukci věžových obytných domů při ulici Aloisina výšina a ve Franklinově ulici tvoří tenkostěnné krabice z litého betonu s rozponem 405 cm, plášť pak vícevrstvé zavěšené panely s povrchem z vymývané narůžovělé vápencové drti. V Liberci rozšířenou technologii na místě odlévaných panelů zde autoři posunuli dál použitím úplné novinky – tzv. systémového bednění IS NOE COMBI. To jim umožnilo pracovat s architektonicky zajímavější koncepcí a opakovaně použitelné prefabrikované bednění stavbu výrazně zrychlilo a zlevnilo. Technologie systémového bednění se v té době již krátce používala na Slovensku, které zakoupilo licenci na její výrobu od západoněmecké firmy NOE v roce 1968.

Po všech stránkách unikátní soubor na Aloisině výšině a ve Franklinově ulici autoři koncipovali v podstatě jako chodbové domy s krytou pavlačí. Z ní se vstupuje do čtyř, nebo pěti bytů orientovaných na jih s výhledem na ještědský hřeben, v Liberci velice oblíbeným. Vertikální komunikační páteř s výtahy a schodištěm pak architekti vysunuli mimo vlastní obytnou část domu. V suterénu se nacházelo potřebné zázemí – prádelna, sušárna a žehlírna. V jednom z věžáků si družstvo vyhradilo komunitní místnost pro domovní samosprávu a klubovnu se stolním tenisem. Z dalších novinek, kterými se domy měly vymykat průměrné dobové stavební produkci, jmenujme například zahraniční plynové kotle, moderní rychlovýtahy, shoz odpadků (vyplachovaný a kartáčovaný!) se zajištěným lisováním v suterénu, který se však nerealizoval.

Vysoké kvalitě bydlení odpovídá také výjimečná skladba bytů (většinou 3+1 a 4+1), včetně velkometrážních bytů vyšší kategorie. Vladimír Syrovátko si u starší dvojice věžáků prosadil vnitřní uměle větrané kuchyně umístěné při pavlači. Tato výjimka ze státních norem však byla omezena jen na první dva „experimenty“ na Aloisině výšině, pozdější věžáky ve Franklinově ulici od Jiřího Hubky již nabízely kuchyně přímo větrané a osvětlené z lodžie.

 

Umělecká výzdoba

Vstup do domu č. p. 557 zdobí kamenná socha Vody od Melánie a Pavla Skálových z roku 1980. V parku u protějšího souboru věžáků najdeme Květ–Léto od Oldřicha Novotného, též z roku 1980. U věžáků ve Franklinově ulici Hubka prozíravě zahloubil trafostanice a výměníkové stanice do terénu a vytvořil z nich terasu mezi dvěma domy. Na ní měly být lavičky a přenosné dětské prvky – stany a houpačky. Velkou pozornost pak autor věnoval i zídkám a okolnímu parku, které řešil ve spolupráci s umělci.

 

Sídliště dnes

Věžové domy se zachovaly v původním stavu bez zateplení. Jejich okolí je dodnes opatrované jako příslovečné „oko v hlavě“ z úvodního citátu. Pískoviště i původní herní prvky (trubkové zeměkoule, prolejzačky apod.), věšáky na prádlo, lavičky a upravená zákoutí obyvatelé stále využívají.

 

Příběh sídliště

Do poválečné hromadné bytové výstavby zasáhlo na konci 50. let hned několik progresivních změn. Kromě povolených experimentů s novými technologiemi, konstrukcemi a materiály znamenal velký posun k lepšímu také znovuobnovený družstevní způsob výstavby, který se zvlášť v Liberci nebývale rozmohl.

První bytová družstva zde vznikla hned po jejich zákonném povolení v roce 1959. V roce 1965 sdružilo zájemce o nové bydlení, většinou pracovníky ve stavebnictví a zaměstnance Textilany, Svépomocné stavební bytové družstvo Sever. Jeho první předseda Mečislav Pergler ve vzpomínce na počátky družstva přiznal, že Sever lákal ty, kteří neměli finanční vklad potřebný pro vstup do běžných družstev (ten tehdy činil přibližně 23 000–35 000 Kčs). Členové Severu si oproti tomu svůj podíl museli tvrdě odpracovat. „Takových lidí, kteří v sobě odkryli dřímající talent k nové profesi, by se v družstvu Sever napočítalo dost. (...) Lidé chtějí bydlet, proto ta obětavost. Vždyť 70 % z těch, kteří svépomocí staví, bydlí v podnájmech nebo u rodičů, či v naprosto nevyhovujících bytech.“ Tak komentovaly v roce 1967 liberecké noviny stavbu prvního družstevního domu „Severáků“ na Králově Háji.

Sever se brzy stal zásadním hybatelem výstavby v Liberci a dokonce největším svépomocným bytovým družstvem v republice. I díky němu počet nových družstevních bytů v Liberci předčil v druhé polovině 60. let podíl státní výstavby. Severákům se dařilo přečkat i nelehké období 70. a 80. let, kdy normalizované poměry konkurenční družstevní výstavbě tolik nepřály. V roce 1985 mělo družstvo téměř 80 000 členů, přes sto stálých zaměstnanců a vlastní výrobny. V té době spravovalo také majetek ostatních, s ním sloučených družstev (4 824 bytů, 1 222 garáží a 13 kotelen).

Družstvo Sever vynikalo během své existence především progresivními projekty, jak dokládá právě obytný soubor na Aloisině výšině či nedaleká skupina atriových domků od Svatopluka Technika. Zaujme však i soustavnou údržbou domů a prostředí. Důkladný systém pracovních brigád vyvažoval Sever organizací bohatého společenského života družstevníků. V libereckých novinách Vpřed se tu a tam dočteme o „autokarovém výletu Severáků do Prahy“, o sportovních turnajích, večerech u táboráků či filmových projekcích pro děti družstevníků.

Podobné aktivity bytových družstev tehdy dobře popsal přední sociolog Jiří Musil, přičemž oproti sídlištím ve státní výstavbě pozitivně hodnotil podíl družstevníků na formování místní komunity. „Vzniká zde typická síť kontaktů, vzájemných služeb a také pocit identity s určitým místem, které jsou charakteristické pro živá lokální společenství.“ Musil zároveň ve své knize Lidé a sídliště připomíná, že tato struktura se více rozvíjí v menších souborech a zejména tam, kde se staví svépomocí, kde je tedy „dostatek obětavých lidí, kteří svoji činnost a čas věnují obecnému prospěchu“.

Bytové družstvo Sever funguje dodnes a malé sídliště při ulici Aloisina výšina spolu se sousedním souborem atriových domků patří k jeho vrcholným projektům. Architektonická a výtvarná koncepce celého souboru vychází ze „vzorového“ věžáku od Vladimíra Syrovátka. Dodnes na první pohled zaujme ojedinělá kompozice výrazně tvarovaných hmot i vytříbené řešení fasád ze zavěšených panelů kombinovaných s keramickým obkladem v cihlové barvě a dřevěnými prvky lodžií. Tento architektonicky čistě zvládnutý „panelák“ nabourává představu o nutně unifikované šedi bytové výstavby 70. let.

 

Architekti

V době, kdy Vladimír Syrovátko (1924–1995) a Jiří Hubka projektovali obytné domy pro Aloisinu výšinu, měli za sebou úspěšný soutěžní návrh na Jižní Město v Praze (1965–67). Ten se spolu s projektem Jana Krásného dostal až do třetího kola soutěže, ale k realizaci nakonec nebyl vybrán. V libereckém Stavoprojektu pracoval Syrovátko již od roku 1952 a kromě projektů pro bydlení (dvojice věžáků v Libušině ulici) se věnoval také urbanismu a územním plánům (Česká Lípa, Doksy, Máchovo jezero), za které získal řadu ocenění. V roce 1962 se umístil na druhém místě v soutěži na vysílač a hotel na Ještědu, kterou vyhrál tým Karla Hubáčka.

Jiří Hubka (1934), absolvoval architekturu na pražském Českém vysokém učení technickém a v roce 1961 nastoupil jako projektant v libereckém Stavoprojektu. Zpočátku působil v ateliéru Karla Hubáčka (spolupráce na areálu Libereckých výstavních trhů), později přešel do ateliéru Josefa Patrného a Miroslava Ulmanna. Pracoval například na Směrném územním plánu Jablonce nad Nisou. Hubka byl jedním z prvních členů SBD Sever a pro družstvo upravil projekt věžáku od Jaromíra Vacka (dům H v cípu ulic Březinova a Aloisina výšina). V roce 1968 podepsal stejně jako architekt Syrovátko a další osobnosti Liberce Výzvu spoluobčanům na protest proti okupaci sovětskými vojsky. Následkem toho byli oba architekti na nějaký čas „odsunuti“ jen na některé projekty a územní plány.

 

Zdroje

Archiv Stavebního úřadu Liberec

Státní okresní archiv Liberec, fond Městského Národního výboru, Studie Králův Háj III, inv. č. 472, D20

Státní okresní archiv Liberec, fond Městského Národního výboru, Studie Franklinova, inv. č. 466, 468, 469

Státní okresní archiv Liberec, fond Svatopluk Technik, inv. č. 14

 

Kropené vlastním potem. O svépomocné bytové výstavbě v Liberci, Vpřed VIII, 1967, č. 22 (30. 5.), s. 1–2.

Skvosty soudobé architektury, Vpřed XVI, 1974, č. 87 (31. 10.), s. 2.

Svatopluk Technik, Liberec minulosti a současnosti, Liberec 1980.

Svatopluk Technik, Obytné domy ve Franklinově ulici v Liberci, Domov, 1981, č. 6, s. 14–17.

Severácký příklad, Vpřed XXV, 1984, č. 76 (21. 9.), s. 4.

K 30. výročí SBD Sever, Vpřed XXVI, 1985, č. 87 (29. 10.), s. 1, 3.

Jiří Musil a kol., Lidé a sídliště, Praha 1985.

Kateřina Tomanová, Památky a plastiky Liberce, Česká beseda v Liberci 1989.

Svatopluk Technik, Liberecké domy hovoří IV, Liberec 1997, s. 40, 42.

 

Ulice: 
Aloisina výšina
Franklinova
Autor: 
Vladimír Syrovátko
Jiří Hubka
Bohuslav Lisal
Zbyněk Žižka
Technologie: 
monolit s pláštěm z panelů
atyp
Projekt od: 
1972
Projekt do: 
1980
Realizace od: 
1976
Realizace do: 
1980
Fáze: 
6. Fáze pozdních krásných a postmodernistických sídlišť
Investor: 
Svépomocné stavební bytové družstvo Sever
Realizace: 
Svépomocné stavební bytové družstvo Sever
Objem počet bytů: 
355
Objem počet obyvatel: 
1 500
Autor textu: 
Eva Novotná
Technologie - skupina: 
NEZARAZENO
6. kombinované