Mšeno

Jablonec nad Nisou

Urbanistický koncept

Sídliště Mšeno stojí na místě původní obce, která ještě na začátku 70. let čítala 680 objektů – nájemních domů, vil, rodinných domků a roubených stavení obklopených horskými loukami. Staré Mšeno, které bylo od roku 1962 součástí Jablonce nad Nisou, dnes připomíná na sídlišti jen kostel Nejsvětější trojice a kaple svaté Anny, vmáčknutá mezi paneláky a Palackého ulici. Původní domy od 70. let postupně ustupovaly výstavbě paneláků a celé sídliště se stavělo ve čtyřech etapách téměř 15 let. V polovině 80. let stavbu sídliště uzavřela poslední etapa situovaná podél břehu jablonecké přehrady. Do začátku 90. let se pak Mšeno ještě zahušťovalo družstevními bytovkami.

Pojetí nového Mšena, v té době největšího sídliště v okrese, prodělalo během projektových příprav řadu zásadních změn. První, v mnohém smělý koncept podrobného územního plánu z konce 60. let zcela odpovídá dozvukům éry plné tvůrčího nasazení a optimismu. Jeho autoři Adolf Pospíšil a Josef Lhoták předpovídali novému Mšenu „pohádkovou“ budoucnost s volně komponovanou zástavbou uprostřed zeleně, oddělenou automobilovou dopravou s garážovými domy a garážemi v bytových domech. „Maximální spojení člověka s přírodou“ slibovalo zajistit velké zastoupení rodinných domků (dvojdomky, řadové rodinné domy, atriové a terasové domky) a pětipodlažní terasové nájemní domy, kde terasy „tvoří jakousi náhradu zahrádek“. Autoři do Mšena navrhli také tzv. pahorkové domy s oboustranně orientovanými terasami a věžové domy s terasami v prvních čtyřech podlažích. Pestré varianty domů i rozmanité velikosti bytů různých kategorií, včetně speciálních bytů pro seniory, měly vést k odstranění uniformity sídliště a k výraznějšímu odlišení jednotlivých obytných skupin. Dominantou území se měl stát hotel otočený směrem k přehradě. Na nábřeží autoři situovali také kino, plovárnu a jachtařský klub.

V následujících letech 1970 a 1971, „vzhledem k různým změnám v technologii, podkladech i v technickohospodářských kritériích“(zápis z jednání Stavoprojektu, 1973), byly územní studie jednotlivých etap razantně přepracovány. Autoři v té době ještě usilovně bojovali za zlepšení projektu v rámci předepsané panelové konstrukční soustavy (Ba NKS) a vzdorovali tlaku generálního dodavatele, Pozemních staveb Liberec, „který však přes veškeré úsilí projektanta (viz i počet zápisů z jednání) neprojevil ani minimální snahu po řešení sporných otázek“.

V letech 1973–1975 vznikly nové objemové a zastavovací studie prvních tří etap Mšena pod vedením architekta Milana Haise, které dosavadní práci na konceptu sídliště definitivně smetly ze stolu. Od roku 1976 se navíc počítalo s plošnou asanací starého Mšena dle požadavků nové technologie a navýšené hustoty zastavění.

Nespokojenost s vývojem projektu Mšena a jeho výslednou podobou vedla po roce 1978 k přepracování poslední, čtvrté etapy sídliště. Vrátila se do ruky Josefu Lhotákovi, který v té době zastával funkci ředitele jabloneckého Stavoprojektu. Ke spolupráci přizval mladší generaci architektů, zejména Tomáše Rudolfa. Jejich zásluhou se exponovaná část sídliště v blízkosti přehrady odsadila dál od břehu tak, aby zde mohla vzniknout souvislá rekreační zóna. Autoři se navíc snažili oproti pravoúhlé geometrické skladbě starších etap vytvořit z panelových domů podél nábřeží organicky tvarované křivky.

 

Technologie, typy bytů

Pro obytné domy v celém sídlišti Mšeno byla v roce 1971 zvolena nová konstrukční soustava Ba NKS (Bratislava – Nová konstrukční soustava), která se v průběhu zpracování projektu několikrát měnila a doplňovala. Nový konstrukční systém umožňoval tři varianty stropních rozponů – 4,2 m pro obývací pokoje, 3 m pro kuchyně či koupelny a 2,4 m pro dětské pokoje. Ve Mšeně se uplatnily převážně čtyř- a osmipodlažní deskové domy a osmi- a dvanáctipodlažní domy bodové. Později se ve Mšeně stavělo také s využitím konstrukčního systému OP 1.11 a OP 1.21.

Adolf Pospíšil, Josef Lhoták ve studii Mšena z roku 1972 rezignovaně konstatují : „Závěrem je možno říci, že architektura objektů včetně jejich fasádní úpravy je dána návrhem typového provedení ve výběru sekcí, které mají být stavěny z kompletisovaných prvků dodávaných přímo z panelárny. Architekt měl tedy možnost ovlivnit celkový vzhled sídliště po této stránce pouze skladbou sekcí, popř. vystřídáním podlažností.“

 

Umělecká výzdoba

Rozsáhlý obytný soubor Mšena krášlí pětice uměleckých děl. Vstup do zdravotního střediska zdůrazňuje žulová socha Plnost života od Jiřího Koňáka. Dvojici soch vytvořil pro Mšeno Oldřich Plíva: Hranoly najdeme při vstupu do sídliště směrem od severu při křižovatce ulic Palackého a U Hřiště a socha Kontinuita stojí o něco dále při pěší lávce přes Palackého ulici. Při průjezdu sídlištěm, u kruhového objezdu Palackého ulice a S. K. Neumanna, nemůžeme minout monumentální dílo Vratislava Karla Nováka Vrtule. Výrazná kinetická plastika z konce 70. let byla původně zakončena velkými šipkami a samotná ramena se hýbala díky v zemi zabudovanému mechanismu. Brzy však sochu poničila vichřice a autor ji přepracoval do stávající podoby. Na úpravě Vrtulí Novák spolupracoval s libereckým statikem Zdeňkem Patrmanem, mimo jiné autorem statického řešení vysílače a hotelu na Ještědu od Karla Hubáčka. S Patrmanem Novák řešil také poslední dílo pro sídliště Mšeno – plastiku Udice na břehu jablonecké přehrady. Autoři ve spolupráci s architektem Tomášem Rudolfem vyjádřili plastikou poctu architektu Karlu Hubáčkovi, který na přehradě s oblibou rybařil.

 

Sídliště dnes

Sídliště Mšeno prošlo v posledních letech částečnou revitalizací, včetně zateplování fasád. V této souvislosti vznikla v roce 2011 ojedinělá občanská iniciativa na podporu jednotného konceptu barevného řešení panelových domů nazvaná United Colours of Mšeno. Město tehdy na úpravu fasád vyhlásilo architektonickou soutěž, nicméně vítěznou koncepci jednotliví majitelé panelových domů nemuseli nijak dodržovat. Výsledek je tedy podobně neuspokojivý a roztříštěný jako na mnoha jiných sídlištích v republice.

Přes jistou architektonickou strohost a uniformitu je Mšeno vyhledávanou lokalitou k bydlení. Lákavá je především blízkost přehrady, hojně využívané ke koupání, vodním sportům i rybaření. Ze Mšena je to také jen kousek do hor, v zimě lze přímo od domu vyrazit na běžkách. „Na málokterém sídlišti potkáte sousedku ve výtahu jen v mokrých plavkách a pantoflích, shrnul kvality sídliště architekt Jakub Chuchlík v anketě k projektu United Colours of Mšeno. Dodejme také, že na málokterém sídlišti mohou jeho obyvatelé navštěvovat ojedinělé umělecké akce, výstavy a happeningy současného vizuálního umění. K tomu v posledních letech slouží Galerie Kaplička iniciovaná jabloneckým sdružením PLAC (Platform for Landscape, Architecture and Culture).

 

Příběh sídliště

Výhodná poloha Mšena na úpatí Jizerských hor a v blízkosti průmyslových areálů předurčila v 60. letech tuto řídce zastavěnou lokalitu k razantní přestavbě. V malebné rekreační oblasti kolem vodní nádrže a v blízkosti sídel národních podniků (Liaz, Jablonex, Bižuterie, Naveta a Autobrzdy) tak začalo od roku 1975 vyrůstat nové město pro deset tisíc obyvatel.

Vzhledem ke zvolené technologii výstavby sídliště a k „nevýrazné bonitě“ původních objektů se brzy rozhodlo o zbourání téměř celého starého Mšena. Původní domy město postupně vykoupilo a jejich obyvatelům poskytlo náhradní byty v již stojících panelácích ve Mšeně nebo na jiných jabloneckých sídlištích. Na výslovnou žádost město poskytlo také náhradní zahrádky. Výstavbě nového Mšena ustoupila mimo jiné i stará sklářská huť na břehu přehrady, kterou nezachránila ani památková ochrana.

Mšeno je typickým příkladem velkokapacitního sídliště 70. až 80. let, kdy požadavky na kvantitu převážily nad kvalitou. Na neblahý výsledek měla vliv řada faktorů. Kromě nespolehlivosti dodavatelů to byla také rapidně klesající řemeslná úroveň a nezájem investorů včas dokončovat stavby občanské vybavenosti, chodníky a veřejné prostory. V roce 1982 Noviny Jablonecka otiskly výběr z kritických dopisů týkajících se Mšena. Čtenáři si stěžovali například na to, že není dokončené veřejné osvětlení, neboť chybí kabely. Dočteme se také, že domy jsou nedostatečně zásobovány teplem, nefungují telefony, zvonky. Lidé si stěžovali na přeplněné autobusové linky a zejména pak na chybějící obchody a služby.

Při čtení původních smělých plánů a odvážných výzev autorů studie Mšena z roku 1969, vyznívá výsledný obraz sídliště jako promarněná šance. „Byli jsme si vědomi toho, že vytváříme dílo, které výrazně ovlivní tvář krajiny i města a zároveň životní prostředí lidí na několik desítek let dopředu. (…) Proto říkáme: přestaňte stavět bezduché skládačky typových paneláků, přestaňte stavět sídliště, přestaňte stavět bytové jednotky – a začněme místo toho vytvářet životní prostředí lidí. (...) Technika nechť slouží člověku, ne člověk technice, ať již se jedná o motorisaci nebo o stavební techniku. Vysvoboďme člověka z moderního otroctví techniky – vraťme člověku svobodu k plnějšímu a krásnějšímu životu, píšou Josef Lhoták, Adolf Pospíšil v konceptu územního plánu z roku 1969.

 

Architekti

Josef Lhoták (1943) vystudoval architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze a do jabloneckého Stavoprojektu nastoupil v roce 1967. Od 70. let pak stál v jeho čele. Kromě územních plánů sídliště Mšeno vypracoval také Směrný územní plán Desné a projektoval například obchodní centrum v Děčíně. Adolf Pospíšil (1933–2013) přišel do Jablonce ze Stavoprojektu v Mostě, později působil jako architekt v Brně a Praze.

 

Zdroje

Státní okresní archiv Jablonec nad Nisou, netříděný fond, Podrobný územní plán Mšeno – koncept, studie

Archiv Stavebního úřadu Jablonec nad Nisou

 

Obhajoba urbanistické budoucnosti, Noviny Jablonecka XVIII, č. 5, 4. 2. 1970, s. 3.

Jak žijete Mšenští? Noviny Jablonecka XXX, č. 33, 18. 08. 1982, s. 3.

O Jablku a dalších. Průvodce po výtvarném umění 60. až 80. let 20. století ve veřejném prostoru Jablonce nad Nisou, PLAC 2015.

 

Ulice: 
ulice 9. května
Boženy Němcové
S. K. Neumanna
Autor: 
Adolf Pospíšil
Josef Lhoták
Milan Hais
Tomáš Rudolf
Technologie: 
BANKS
OP 1.11
OP 1.21
Projekt od: 
1968
Projekt do: 
1978
Realizace od: 
1975
Realizace do: 
1990
Fáze: 
5. Technokratická fáze
Investor: 
Okresní národní výbor Jablonec nad Nisou, Inženýrská organizace pro investiční výstavbu Liberec přidružení investoři: Stavební bytové družstvo (SBD) Liaz, SBD Jablonex
Realizace: 
Pozemní stavby Liberec
Objem počet bytů: 
2 800
Objem počet obyvatel: 
10 000
Autor textu: 
Eva Novotná
Technologie - skupina: 
4. montované panelové celostěnové
4. montované panelové celostěnové
4. montované panelové celostěnové