Sídliště II

Jihlava

Urbanistický koncept

Poloha sídliště a jeho dispozice vymezená dvěma obslužnými komunikacemi, které se sbíhají v blízkosti jihlavského vlakového nádraží, vychází z Generálního regulačního plánu pro Jihlavu z roku 1937, jehož autorem je brněnský architekt Bohuslav Fuchs. V roce 1954 vytvořil František Kočí z brněnského Stavoprojektu Zastavovací studii přednádražního prostoru, která byla součástí nového územního plánu města. Projekt počítal s integrací stávajících domů do nově navržené osové kompozice s uzavřenými vnitrobloky, které odpovídaly dobovým zásadám socialistického realismu. Toto symetricky koncipované schéma mělo být v místě souběhu ulic Havlíčkova a Kollárova završeno samostatně stojící budovou hotelového typu. Z roku 1959 pochází Úvodní projekt sídliště Jihlava II, který vypracoval ateliér Jana Řídkého v jihlavském Stavoprojektu. Autoři opět rozvinuli myšlenku trojúhelníkové dispozice, počítalo se také se zmíněnou budovou hotelu, urbanistické schéma je však již rozvolněné. Vnitrobloky střídá řádková zástavba a navrženy jsou i objekty základní a mateřské školy, jeslí a centra služeb. Projekt však nebyl v plánovaném rozsahu realizován. V roce 1959 proběhla v kraji prověrka hospodárnosti bytové výstavby a dosavadní realizace Sídliště II se ukázala jako neefektivní. Aby byl do roku 1961 dokončen slíbený počet bytů a nedošlo k přerušení proudové výstavby, byla dodávka zbývajících 245 bytových jednotek odkloněna ve prospěch jihlavského Sídliště I a Žižkovy ulice. Sídliště II se pak na několik let stalo místem testování nových stavebních technologií. V roce 1961 byl projekt Sídliště II svěřen Zdeňku Grycovi, podle jehož projektu se postavila zbývající část bytového fondu a občanské vybavenosti.

 

Technologie, typy bytů

Jižní okraj sídliště tvoří bytové domy z 50. let, které byly postaveny tradiční zděnou technologií, západní stranu Sokolovské ulice lemuje zástavba typových rodinných domků ze stejného období. Od poloviny roku 1959 se na Sídlišti II začaly ověřovat nové technologické postupy v bytové výstavbě. Staveniště „experimentů“ se nacházelo v jižní části dnešního sídliště kolmo k ulici Alšova, práce probíhaly pod vedením Jiřího Schuberta. Regionální list Jiskra informoval čtenáře o zahájení přípravných prací: „Pokusná stavba bude školou stavbařů, na níž se budou učit rychlejší a levnější výstavbě. V budoucnu počítají s výstavbou domu z litého betonu za 5–6 měsíců. Podle výpočtů architektů sníží skelet a litý beton pracnost na jeden byt z dosavadních 2 650 hodin na 1 400 hodin.“ První experimentální dům z litého betonu o sedmnácti bytových jednotkách byl dokončen v roce 1960. Z června roku 1960 pochází nerealizovaný projekt prvního montovaného domu z celostěnových panelů, který vypracoval Jiří Schubert. V druhé fázi výstavby podle projektu Zdeňka Gryce vznikly osmipodlažní panelové domy, situované kolmo ke Kollárově ulici. Na protější straně komunikace stojí sedmipodlažní bytovky provedené tradiční zděnou technologií, stejně jako družstevní bytové domy lemující Sokolovskou ulici. Stavělo se z prefabrikovaných betonových panelů typu T 02 B, T 03 B a T 06 B, které od roku 1963 vyráběla panelárna zprovozněná poblíž sídliště.

 

Umělecká výzdoba

K původní výzdobě patří barevné sgrafito umístěné po levé straně vchodu do restaurace v Kollárově ulici, která je součástí centra služeb Jitřenka. Autorem stylizované postavy sedící ženy s číší je podle vzpomínek Zdeňka Gryce některý z tehdejších pedagogů brněnské Střední školy uměleckých řemesel. Netradiční výtvarný prvek se nachází v ulici Jiřího z Poděbrad u nákupního centra. Jedná se o jeden ze čtyř hraničních kamenů, které nechala v Jihlavě v roce 1750 vztyčit císařovna Marie Terezie, aby ukončila spor o hranice Čech a Moravy. Charakter sídliště dotvářelo barevné řešení fasád – průčelí panelových domů i nákupního centra oživila pompejská červeň. Jednotlivé dílce byly na přání architekta probarveny již v panelárně. Navzdory probíhajícímu zateplování je tento motiv stále patrný podél ústřední komunikace sídliště.

 

Sídliště dnes

Dnešní podoba sídliště je poznamenána zateplováním fasád. To sice přináší zlepšení tepelně-izolačních vlastností panelových domů, ale každý investor řeší barevnost fasád po svém a bez respektu k původnímu schématu Zdeňka Gryce z počátku 60. let, což poškozuje celkový výraz sídliště. Tento problém se dotýká i školských zařízení – základní škola Kollárova získala současnou barevnost v roce 2013. Dalším sporným zásahem je dodatečná instalace předsazených lodžií k fasádám panelových domů. V roce 2007 prošla rekonstrukcí mateřská škola Pastelka, sousední školka v Riegrově ulici byla ve stejném roce přeměněna na bytový dům. Centrum občanské vybavenosti Jitřenka dodnes slouží svému původnímu účelu, i když nabídka služeb už není zdaleka tak pestrá jako v prvních letech provozu.

 

Příběh sídliště

Odsunem německého obyvatelstva po roce 1945 se sice v Jihlavě uvolnilo velkého množství bytů, v polovině 50. let ale již docházelo k značnému zastarávání bytového fondu. Řešením měla být, stejně jako v ostatních oblastech poválečného Československa, výstavba velkokapacitních obytných souborů. Myšlenka založení nové městské čtvrti v blízkosti hlavního vlakového nádraží nabrala konkrétní obrysy v roce 1954, kdy byla v brněnském Stavoprojektu vypracována Zastavovací studie přednádražního prostoru. Investiční úkol pro úvodní projekt sídliště Jihlava II byl zpracován v lednu 1957, tedy s velkým časovým předstihem „před zahájením vlastních projekčních prací, takže prakticky všechny hlavní požadavky investičního úkolu nebyly již v době zahájení prací na projektu v platnosti“, jak uvádí Jiří Schubert v dubnu 1959 v Průvodní zprávě k úvodnímu projektu. Dále zmiňuje, že sídliště má v budoucnu vytvořit základ nové městské čtvrti, a projekt tedy zohledňuje vyšší požadavky na občanskou vybavenost. To vše způsobilo, že realizace Sídliště II byla z ekonomických důvodů pozdržena. V letech 1959–1960 pak byly v jižní části sídliště pod dohledem Jiřího Schuberta provedeny tři pokusné stavby z litého betonu. Architekt Zdeněk Gryc v novém projektu sídliště z roku 1961 změnil technologii, rozvržení i počet bytových domů. Jiné je také architektonické řešení budov občanské vybavenosti. V konečném důsledku byl redukován i počet bytových jednotek z původně plánovaných 1 057 na pouhých 612. Výsledná podoba obytného souboru je přesto jakousi volnou parafrází původního návrhu.

V roce 1960 byla zahájena stavba základní školy v Kollárově ulici podle projektu jihlavského architekta Milana Fialy, z poloviny 60. let je mateřská škola v Riegrově ulici od Jana Řídkého a Jiřího Schuberta. K atypickým stavbám patří budova nákupního centra Jitřenka, jejímž autorem je Zdeněk Gryc. Vstup do prodejen v křídle v ulici Jiřího z Poděbrad je dvouúrovňový, s využitím otevřené pochozí terasy. Zásobování prodejen probíhá ze dvora, skrytého uvnitř objektu. Jitřenka byla uvedena do provozu v roce 1967 v samém závěru stavby sídliště. Této skutečnosti se v roce 1966 podivoval redaktor regionálního týdeníku Jiskra, Milan Dvořák: „Položil jsem v této souvislosti inženýru Grycovi otázku, která se může zdát jedovatou: proč se právě tento objekt staví jako poslední? Odpověděl mi rovněž otázkou: ,Zkuste se zeptat lidí, kteří tu bydlí, co chtějí dřív. Tohle všechno, nebo střechu nad hlavou?‘“

 

Architekti

K důležitým projektům Zdeňka Gryce (*1934), absolventa Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně, patří mimo jihlavské Sídliště II také další obytné soubory na území města, a to Královský Vršek, Březinovy Sady a Bedřichov. Podle jeho návrhu bylo postaveno i sídliště Za průmyslovou školou ve Žďáru nad Sázavou. Zdeněk Gryc je také autorem řady administrativních budov, například sídla Okresního národního výboru v Třebíči, jihlavského ústředí Vodohospodářských staveb, sídel Okresního výboru KSČ v Jihlavě a ve Žďáru nad Sázavou, dále pak budov Geoindustrie a PVT v Jihlavě. K jeho významným počinům patří též projekt rekonstrukce historického domu s restaurací Sklípek v centru Jihlavy.

 

Zdroje

Moravský zemský archiv v Brně, fond B126 KNV Jihlava

Muzeum Vysočiny Jihlava, fotoarchiv

Osobní archiv architekta Zdeňka Gryce

 

Milan Dvořák, Obchodní středisko do finiše, Jiskra. Orgán krajského výboru KSČ v Jihlavě, 15. 3. 1966.

Jiskra. Orgán krajského výboru KSČ v Jihlavě, 18. 8. 1959.

Jiskra. Orgán krajského výboru KSČ v Jihlavě, 15. 3. 1966.

Jiskra. Orgán krajského výboru KSČ v Jihlavě, 26. 9. 1967.

Tomáš Koukal, Předškolní vzdělávání v Jihlavě – květen 2011. Analýza kapacit mateřských škol zřizovaných statutárním městem Jihlava, 2011.

Jana Laubová, Architektury Jihlavy 1900–2009, magisterská diplomová práce, Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc 2009.

 

Ulice: 
Havlíčkova
Kollárova
Sokolovská
Riegrova
Jiřího z Poděbrad
Alšova
Na Vyhlídce
Autor: 
Zdeněk Gryc
Jan Řídký
Jiří Schubert
J. Kubín
Technologie: 
T 02 B
T 03 B
T 06 B
Projekt od: 
1954
Projekt do: 
1961
Realizace od: 
1959
Realizace do: 
1967
Fáze: 
3. Pionýrská fáze
Investor: 
Generální investor bytové a občanské výstavby Jihlava (GIBOV Jihlava)
Realizace: 
Pozemní stavby Brno, stavební správa Jihlava
Objem počet bytů: 
612
Objem počet obyvatel: 
2 500
Autor textu: 
Jana Kořínková
Technologie - skupina: 
3. polomontované (kvádry, bloky, kvádropanely, blokopanely)
3. polomontované (kvádry, bloky, kvádropanely, blokopanely)
4. montované panelové celostěnové