Tuhnice

Karlovy Vary

Urbanistický koncept

Sídliště Tuhnice, první karlovarský obytný soubor z panelů, vzniklo na místě soběstačné městské čtvrti, kterou poničilo bombardování 19. dubna 1945. Z dřívějších Tuhnic zůstaly prázdné parcely v okolí Dolního nádraží, vhodné pro výstavbu nového sídlištního celku. Ten tvoří kombinace jedenáctipodlažních výškových domů, situovaných k řece Ohři, a několika větších bloků sedmipodlažních staveb s plasticky zdobenými průčelími. Další panelové domy lemují ostrůvky původní dochované zástavby a vytvářejí někdy až kuriózní kontrasty. Příkladem budiž nároží ulic Moskevské a Budovatelů, kde se ke staršímu čtyřpatrovému nájemnímu domu z obou stran přimkly sedmipodlažní domy z panelů. Podobně zvláštním dojmem působí také kontrast panelové výstavby se zděným sídlištěm z konce 30. let 20. století, budovaným pro zaměstnance Deutsche Reichspost a Deutsche Reichsbank. Jak to charakterizoval karlovarský Lázeňský časopis v roce 1974, „jestliže se nám při procházení městem zdá tuhnické sídliště chudé a šedé, pohled od Tří křížů dokazuje, že právě taková ulice pod zalesněným pásmem kopců k dokonalé siluetě Karlových Varů chyběla. Prostě širší pohled ukáže velkorysejší souvislosti“.

 

Technologie, typy bytů

Pro první karlovarské sídliště byla zvolena celostátně užívaná technologie výstavby panelových domů G 57. Devět jedenáctipodlažních bodových domů má šířku pěti panelů o rozponu 3,6 metru. Jejich průčelí zdobily zdvojené pásy lodžií předsunutých před fasádu. V jednom pásu se lodžie objevují také v rozích bočních fasád, které dále člení jen dvojdílná okna. Fasády domů měly původně přiznané spáry mezi neomítanými panely. Hlavní fasády sedmipodlažních domů zdobily pásy pěti svislých lizén nad vchodem a tři kulatá okénka, která lemovala vchod chráněný subtilní stříškou. Byty disponovaly standardním vybavením, koupelnu a toaletu projektanti vložili do izolovaného montovaného jádra. Původně měly domy dřevěná zdvojená okna s izolačním dvojsklem, dnes jsou tato okna v řadě případů vyměněna za plastová.

 

Umělecká výzdoba 

Tuhnické sídliště postrádá jakékoliv plastiky nebo jiná umělecká díla ve veřejném prostoru. Při jeho dokončování byla v plném proudu výstavba dalších karlovarských sídlišť, v čele s Drahovicemi, takže zřejmě nezbýval ani čas, ani peníze na řešení umělecké výzdoby jeho architektury.  

 

Sídliště dnes

Sídliště v Tuhnicích dnes představuje poměrně atraktivní lokalitu, jak pro svou polohu pod tuhnickým lesem a poblíž lázeňského centra, tak i díky své občanské vybavenosti. V minulých letech se tu revitalizovala parková zeleň a další veřejné plochy sídliště. Zároveň ani Tuhnice neminul osud mnoha jiných panelových sídlišť v podobě zateplování, které s sebou přináší výměnu dřevěných oken za plastová a bohužel nevhodně pestré tóny omítek, narušující původní strohou estetiku domovních fasád. Další rozvoj této městské části se v souvislosti s přestavbou Dolního nádraží soustředí k ulici Západní, která dnes funguje pouze jako komunikační tepna.

 

Příběh sídliště

V roce 1956 udělila vláda Karlovým Varům statut lázeňského města. Lázeňství se stalo ekonomickou prioritou a musela se mu podřídit i řada obyvatel. Na hotelové či lázeňské domy se přestavovaly městské paláce v historickém centru. Ty byly částečně prázdné po poválečném odsunu německého obyvatelstva a stávající nájemníci měli získat náhradní, na tehdejší poměry luxusnější byty v nově budovaných panelových sídlištích, s moderními kuchyněmi i koupelnami a ústředním topením. Prvním z nich, naplánovaným pro třetí pětiletku, se stalo sídliště v Tuhnicích, přiléhající od západu k historickému centru Karlových Varů. Potřebná však byla také obnova této čtvrti, poničené ke konci druhé světové války bombardováním tuhnického depa a plynojemů. Po odklizení trosek zůstalo v části dnešního sídliště prázdné místo. Stavbu financovaly místní státní podniky, stavební družstvo Mír a zaměstnanci panelárny v Otovicích. Stavebním družstvům poskytl Městský národní výbor v Karlových Varech pozemky zdarma. K bytovým domům se na sídlišti připojila pavilonová základní škola s 27 třídami, dvě mateřské školy pro 240 dětí, jesle, obchody a další občanská zařízení. Estetickou kvalitou z nich vyčnívá prodejna nábytku s celoskleněným průčelím a s akcentem kamenného portálu. Dobový tisk zprvu výstavbu sídliště oslavoval a veřejnost fascinovaly jeho výškové budovy. Nadšení však v průběhu realizace opadalo. „Činy a jen a jen činy mohou životní prostředí v Tuhnicích zlepšit,“ čteme v roce 1969 v deníku Stráž míru. Dokončovací práce na sídliště se protáhly a tak ještě v roce 1970 zařadil karlovarský městský národní výbor akci Tuhnice mezi etapové investice rozvoje města s částkou 1 460 000 Kčs pro zlepšení životního prostředí sídliště. Odbor komunálního hospodářství a služeb měl zajistit dostatek kvalifikovaných pracovníků, kteří by pečovali o údržbu zeleně a veřejných ploch, a dopravní komise měla vylepšit regulaci dopravy dopravními značkami. 

 

Architekti

Autor sídliště Tuhnice, architekt M. Hořejší, patří k mnoha tvůrcům poválečné éry, jejichž autorský profil zatím zůstává neznámý. O jeho dalších pracích nemáme dostatek informací. Slova autora tuhnického sídliště, poodkrývající jeho architektonický záměr, šťastnou náhodou v roce 1962 zaznamenal v deníku Stráž míru novinář Jiří Studecký: „Při projektu Tuhnic byla sledována i forma vizuální – jak to celé bude vypadat z dálky. Bude to celek nejen s moderními budovami, ale i s účelně řešenými prostorami. Velkoprodejna bude mít zavěšený strop a tak vznikne prostor bez sloupů.“

 

Zdroje

Státní okresní archiv, územní pracoviště Plzeň, fond Krajské projektové organizace, Stavoprojekt Plzeň, fond č. 10487

 

Jiří Studecký , Městu roste střecha nad hlavou, Stráž míru XVII, č. 20, 9. 3. 1962, s. 1

Další stavební družstvo zahájilo svou činnost, Stráž míru XVII, č. 103, 2. 1. 1962, s. 1

-vs-, Pro Tuhnice činy, Stráž míru XXIV, 18. 11. 1969, s. 1

Jindřich Nový-Jaroslav Fikar, Tuhnice, Karlovarské radniční listy  XVL, 2011, č. 9, s. 24–27 

 

Ulice: 
Západní
Jízdárenská
Moskevská
Šumavská
Autor: 
M. Hořejší
Technologie: 
G 57
Projekt od: 
1960
Projekt do: 
1962
Realizace od: 
1962
Realizace do: 
1969
Fáze: 
4. Krásná / humanistická fáze
Investor: 
Investorský útvar Okresního národního výboru – podniková a družstevní výstavba >Stavební družstvo Mír >Podniková výstavba Státní silnice, Československá státní automobilová doprava, Karlovarské sklo a Strojovna Jáchymovských dolů Dvory
Realizace: 
Pozemní stavby Karlovy Vary
Objem počet bytů: 
960
Objem počet obyvatel: 
3 216
Autor textu: 
Lucie Valdhansová
Technologie - skupina: 
4. montované panelové celostěnové