Drahovice

Karlovy Vary

Urbanistický koncept

Sídlištěm se měla dostavět starší okrajová obytná část Karlových Varů z doby první republiky. Lokalita v Drahovicích, mezi řekou Ohří a lesním masivem Tříkřídlové hory, se nezdála být pro projekt velkého panelového souboru ideální. Architekti i stavbaři se museli vyrovnat jak s původní meziválečnou vilovou zástavbou, tak především s velkým, až desetiprocentním sklonem terénu. Ze zdánlivého hendikepu dokázal hlavní architekt sídliště Bohumil Kuba vytvořit přednost, a to volbou volné urbanistické koncepce. Nejvýraznějšími formami jsou tři bloky kaskádovitě řazených domů a komplex soustředěný kolem zeleného nádvoří. Pozornost k sobě poutá také samostatně stojící obytný celek kolem ulice Vítězné, jehož estetický účinek se zakládá na výškovém kontrastu domů. Těmito formacemi architekt vtiskl sídlišti rozmanitost i určitou panoramatickou kvalitu, k níž se jako bonus připojují působivé výhledy z bytů. „Tvorba prostředí využívá účin bohatých přírodních hodnot staveniště,“ napsal o svém řešení Drahovic v roce 1976 do časopisu Československý architekt Bohumil Kuba, „před objekty jsou vytvořeny podmínky pro realizování individuálních klidových mikroprostorů. Průčelí obytných domů mají kontakt s dálkovými pohledy na útvary Krušných hor.

 

Technologie, typy bytů

Obytné domy v sídlišti jsou aplikacemi typové konstrukční soustavy T 06 B „v nekonvenční hmotové skladbě“, jak ji v časopisu Československý architekt v roce 1976 zhodnotil plzeňský architekt Miloslav Sýkora. Spolu s kolegy Lukešem a Peklem se také pokusili postihnout nejen architektonický koncept Drahovic, ale i vlastnosti použité technologie: „Výškové zónování vychází ze základní čtyřpodlažní a osmipodlažní hladiny, doplněné výškově strukturálně sestupujícími objekty,“ napsala tato trojice v roce 1976. „Hmotově rozčleněné obytné objekty mají jednotící horizontální charakter dosažený barevným pojednáním meziokenních ploch, přestože technologicky je průčelí karlovarské varianty T06B vytvářeno celostěnným obvodovým panelem.“ Toto řešení podle autorů textu „pomáhá dojmově odlehčení průčelí. Nová výstavba přispěla ke sjednocení dřívějšího nesourodého zastavění, ale navíc působí svěžím a dynamickým dojmem“.

Pro budovy občanské vybavenosti architekti použili montovaný železobetonový skelet a montovanou ocelovou konstrukci typu BAUMS.

 

Umělecká výzdoba

Uměleckou výzdobu bychom v ulicích drahovického sídliště hledali marně. Jedinou výjimku představuje velký keramický reliéf na západním křídle základní školy, pravděpodobně dílo Jaroslava Mašína.

 

Sídliště dnes

Drahovice doplnily v devadesátých letech a v roce 2005 ne zcela zdařilé bytové objekty v Mozartově ulici. Tyto nové stavby narušily původní panorama drahovického sídliště, jak je navrhl architekt Kuba. Všechny panelové domy se tu v minulých letech postupně dočkaly zateplení, jejich lodžie byly většinou zaskleny a fasády domů kromě nových plastových prvků oken a dveří získaly novou barevnost. Rekonstrukcí prošel také hotelový dům, jenž dnes slouží jako dlouhodobá ubytovna Drahomíra.

 

Příběh sídliště

Výstavba sídliště v Drahovicích měla umožnit přesun obyvatel z atraktivních lokalit Karlových Varů, určených pro adaptaci na lázeňský provoz a lůžkové kapacity. Pro toto přerozdělování bytů existoval přesný plán s určením ulic, které měly projít sanací. Jejich obyvatelé tak několik měsíců, ba i let dopředu věděli, ve které etapě výstavby sídliště se budou na náklady města do Drahovic stěhovat.

Součást sídliště tvořila občanská vybavenost – jesle, mateřská a základní škola, zdravotní a obchodní středisko. Na zdařilých návrzích těchto objektů se podílela architektka Marie Mundilová. Bohumil Kuba a Jan Pachner pro Drahovice navrhli dům hotelového typu. Stavbu pojali jako dvoutraktovou, rozdělnou schodištěm. Průčelí severního traktu geometricky členily visuté lodžie, zatímco jižní trakt dělily pásy oken, což však autorům doboví kritici vyčítali. A kritika míří i jinam. „Ostny zklamání a kapky hořkosti“ – tak referoval deník Stráž míru v roce 1967 o faktu, že v Drahovicích se původně plánovala také družstevní výstavba pro 500 rodin, nakonec však už v roce 1966 padlo rozhodnutí přesunout ji do Staré Role.

 

Architekti

Navzdory nespokojenosti části veřejnosti patřily Drahovice v dobových architektonických časopisech k nejoceňovanějším sídlištím. Zasloužil se o to hlavně architekt Bohumil Kuba (*1931), autor drahovického územního plánu, souborů obytných staveb a internátu. Vystudoval Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze, poté pracoval v karlovarském středisku Stavoprojektu Plzeň. S Karlovými Vary se pojí většina jeho urbanistických i architektonických návrhů a realizací. S architektem Prskavcem pracoval na územních plánech města, v roce 1963 se s týmem místních architektů zúčastnil soutěže na Vřídelní kolonádu. Kromě Drahovic byl také hlavním projektantem sídliště Čankovská. Spolupracoval na urbanistické studii a na projektu integrovaného obchodního a ubytovacího zařízení pro třídu Československé armády, na studiích Horního nádraží nebo lázeňského domu Revolučního odborového hnutí. Podílel se též na typizaci obytných objektů pro Pozemní stavby Karlovy Vary. Mimo své město pracoval například na územním plánu Nové Role, v roce 1969 se zúčastnil soutěže na pražské sídliště Bohnice.

 

Zdroje

Státní oblastní archiv, územní pracoviště Plzeň, fond Krajské projektové organizace, Stavoprojekt Plzeň, fond č. 10487

 

Jan Truhlář, Stěhování už na podzim, v první etapě 457 bytových jednotek, Stráž míru XXIV, č. 8, 25. 2. 1969, s. 2

Jan Přikryl, Než se budou občané stěhovat do Drahovic, Stráž míru XXXIX, č. 39, 30. 9. 1969, s. 2.

Bohumil Kuba, Sídliště Drahovice, Československý architekt XXXV, 1976, č. 4, s. 151–153

Miloslav Sýkora, Poznámky k realizaci karlovarských Drahovic, Československý architekt XXXV, 1976, č. 4, s. 153

Miloslav Sýkora-Milan Lukeš-Jaroslav Peklo, Hodnocení staveb páté pětiletky: Sídliště Karlovy Vary-Drahovice, Československý architekt XXXV, 1976, č. 4, s. 3

Zdeněk Kuna a kol., Proměny české architektury, Praha 1987, obr. na s. 41

Jana Potužáková, Malá encyklopedie výtvarných umělců a architektů západních Čech, Plzeň 1990, s. 175

Eva Humplová-Jaroslav Fikar, Drahovice,  Karlovarské radniční listy, 2012, č. 9, s. 24–27 

 

Ulice: 
Vítězná
Národní
Úvalská
Gagarinova
Stará Kysibelská
Autor: 
Bohumil Kuba
Marie Mundilová
Jan Pachner
Technologie: 
T 06 B
Projekt od: 
1967
Projekt do: 
1969
Realizace od: 
1967
Realizace do: 
1972
Fáze: 
4. Krásná / humanistická fáze
Investor: 
Krajský investorský odbor Plzeň, oblast Karlovy Vary
Realizace: 
Pozemní stavby, národní podnik, Karlovy Vary
Objem počet bytů: 
92
Objem počet obyvatel: 
1 296
Autor textu: 
Lucie Valdhansová
Technologie - skupina: 
4. montované panelové celostěnové