Nová ulice a ulice 22. dubna

Mikulov

Urbanistický koncept

Po vyhodnocení tří předpokládaných lokalit se architekt Otakar Oplatek rozhodl soustředit novou zástavbu do části bývalé židovské čtvrti pod mikulovským Zámeckým vrchem, která byla zničena během okupace. „Volil toto staveniště také proto, že skýtá možnost řešit svízelný komunikační problém města vytvořením obvodové komunikace kol jádra. Obě ulice, které probíhají staveništěm, byly funkčně odlišeny, Nová ulice jako obytná a obvodová [ulice 22. dubna] jako dopravní,“ píše architekt a teoretik Karel Strejc v roce 1956 v časopise Architektura ČSR. Uvedené rozlišení se promítlo do prostorové koncepce a celkové skladby architektonického souboru. Oplatek využil své urbanistické zkušenosti a zakomponoval bytové objekty do mimořádně hodnotných panoramatických pohledů na město tak, že se nová výstavba svou výškovou hladinou i sklonem střech téměř přimkla k historickému jádru.

 

Technologie, typy bytů

Dvoupodlažní a třípodlažní domy s cihelnou konstrukcí mají stropy ze železobetonových prefabrikátů. Půdorysné řešení se přizpůsobilo typovým domům T 13/52, pouze u obytného bloku s průjezdem architekt použil typ T 12/52 – tato označení vycházela z typizačního sborníku bývalého ministerstva techniky (1946–1950). Obytný soubor obsahoval jednopokojové a dvoupokojové byty s příslušenstvím a lokálním vytápěním. Ke každé bytové jednotce náležel sklep na palivo a box pro uložení potravin v suterénu, kde byly rovněž umístěny prádelny a sušárny.

Výraz domů i jejich úspornou výzdobu ovlivnily požadavky socialistického realismu, z jehož inspiračních zdrojů se architekt přiklonil k renesančním formám. Ocenil to ve svém komentáři v časopisu Architektura ČSR i Karel Strejc: „Velmi dobře působí čtvercové členění oken, u kterých je zachován typový rozměr. Sdružováním oken, vertikálně členěných na tři pole, do větších ploch bylo dosaženo bohatších vztahů ve hmotách i otvorech, avšak s jistým nádechem severské renesance, který je znát hlavně ve štítových fasádách.

 

Umělecká výzdoba

Dům s průjezdem zdobí sgrafito s figurálními motivy od Rudolfa Gajdoše. Doprovází je verš Petra Bezruče „Miluji tvé žárné pláně, sličný jihu Moravy“ a také text „Vybudováno k 10. výročí osvobození Mikulova Sovětskou armádou – 23. IV. 1955“.

 

Sídliště dnes

V 90. letech 20. století probíhala privatizace bytového fondu. Domy postupně procházejí rekonstrukcí a v rámci „modernizace“ vznikají půdní vestavby a mezonetové byty. V mnoha případech jde bohužel o bezkoncepční a nahodilé úpravy (nové barevné omítky jen na částech obvodového pláště domů, instalace atypických balkonových konstrukcí). Kladně lze hodnotit obnovu fasádních soklů, ostění či říms z pískovce. Sídliště stále patří k oblíbeným lokalitám v Mikulově, zejména domy při ulici Nová. Malý park ve vnitrobloku se nadále využívá pro odpočinek a ke hrám dětí.

 

Příběh sídliště

Rada Krajského národního výboru v Brně schválila v roce 1953 zkrácené investiční úkoly pro výstavbu 683 bytů v brněnském kraji – stalo se tak v rámci akce „6 000 bytových jednotek“ z vládního usnesení z téhož roku. Z uvedeného počtu bylo rozhodnuto zajistit 96 bytů v Mikulově. Lokalita určená k výstavbě se nachází v západním obvodu města, v bezprostřední blízkosti historického centra. Tato skutečnost se odrazila v architektonickém řešení nového obytného souboru. Architekti Otakar Oplatek a Evžen Šteflíček v zastavovacích podmínkách průvodní zprávy k projektu uvádějí, že nové domy „musí odpovídati rázu památkově chráněného historického jádra státní památkové rezervace mikulovské a to jak v materiálu, tak i tvaru v celku i jednotlivostech (sklon střech, úprava štítů, úprava kolem otvorů atd.). K zakrytí střech musí být použito výlučně pálené krytiny z bobrovek anebo korýtek“. Typové podklady byly skutečně upraveny tak, aby se domy vzhledově začlenily do historického konceptu města. Byl zvýšen sklon střech ukončených ve štítových zdech polovalbou (seříznutá horní část štítu), typickou pro mikulovské stavby. V detailu byl změněn profil korunní římsy, navržena okenní ostění a vstupní portály. František A. Krejčí, profesní kolega Otakara Oplatka, projekt s jistou nadsázkou okomentoval slovy: „Sídliště v Mikulově – vděčné pole pro vyzkoušení a aplikaci tradic v architektuře, nebezpečné potud, že někdy prostý občan nerozezná nové od obnoveného historického.“ (Věda a život, 1958, č. 3)

Při výstavbě došlo k překročení finančního limitu přidělených prostředků na realizaci. Souviselo to s nadstandardními zednickými a dalšími řemeslnými pracemi i s náročným geologickým průzkumem (nestabilní jílové nebo slínové podloží). Komplikovaná byla také příprava staveniště, kde stály zbytky starých objektů, které musely být před započetím stavby odstraněny. Součástí obytného souboru byla prodejna potravin a v suterénu jednoho z bloků protiletecký kryt s kapacitou obyvatel sídliště, s nouzovým východem do dvora. S jinou občanskou vybaveností nebylo v projektu počítáno.

 

Architekti

Hlavní projektant obytného souboru, architekt a urbanista Otakar Oplatek (1907–1985), svou profesní tvorbou vstoupil do brněnského prostředí ve druhé polovině 30. let, v období pozdního funkcionalismu. V letech 1939–1958 byl vedoucím oddělení územního plánování Zemského úřadu v Brně. V roce 1958 se stal vedoucím architektem brněnského Krajského projektového ústavu (pozdější Stavoprojekt). Od konce 40. let do počátku 60. let se intenzivně zabýval projektovou činností pro Mikulov. Je autorem mnoha zdejších návrhů a realizací: rekonstrukce zámku a adaptace objektů v podzámčí, přestavby dvou památkových objektů na školní internát, studií letní scény, kulturního domu Jednotného zemědělského družstva a řady dílčích zastavovacích studií. Nejvýznamnější Oplatkovy realizace však najdeme v Brně. Jde o Janáčkovo divadlo (1960–1965, spoluautoři Vilém Zavřel, Libuše Žáčková Pokorová, Ivan Ruller a Boleslav Písařík) a plavecký stadion v Lužánkách (1967–1979, spoluautor Ferdinand Lederer).

 

Zdroje

Archiv stavebního odboru Městského úřadu v Mikulově

Muzeum města Brna, sbírka Oddělení dějin architektury

Internetová Encyklopedie města Brna: http://encyklopedie.brna.cz

soukromý archiv

 

Marcela Hrbková, Otakar Oplatek a rekonstrukce historické architektury po roce 1945, magisterská diplomová práce FF MU, Brno 2014.

F. A. Krejčí, Budovali jsme nová sídliště, Věda a život 5, 1958, č. 3, s. 175–176.

Rajisa Kvasničková – Ilja Kvasnička, K výstavbě našich sídlišť, Kultura I, 1957, s. 4–5.

Pozemstav buduje [1953–1990].

Heslo Oplatek, Otakar, in: Anděla Horová (red.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění – dodatky, Praha 2006, s. 565.

Otakar Oplatek, Obnova Mikulova, Architektura ČSR XV, 1956, č. 10, s. 538–544.

Karel Strejc, Typová výstavba v Mikulově, Architektura ČSR XV, 1956, č. 10, s. 545–549.

 

Ulice: 
Nová
22. dubna (původně Stromořadí)
Autor: 
Otakar Oplatek
Evžen Šteflíček
Jiří Auermüller
Technologie: 
T 13/52
T 12/52
Projekt od: 
1953
Projekt do: 
1953
Realizace od: 
1953
Realizace do: 
1955
Fáze: 
2. Fáze socialistického realismu
Investor: 
Okresní stavební podnik v Mikulově
Realizace: 
Pozemní stavby, národní podnik Brno – generální dodavatel
Objem počet bytů: 
96
Objem počet obyvatel: 
400
Autor textu: 
Jindřich Chatrný
Technologie - skupina: 
1. zděné tradiční
1. zděné tradiční