Vinohrady

Brno

Urbanistický koncept

V návrhu bydlení se měla uplatnit jasná racionální skladba. Hlavní projektant sídliště Jan Doležal počítal s návratem „k organizované městské struktuře vyjádřené čtvercovou sítí ulic“ s alejemi a pěšími průchody a usiloval o „soustředění občanské vybavenosti do jednoho centra“, dočteme se v dobovém tisku (Brněnský večerník, 20. 2. 1987). Občanská vybavenost měla být doplněna třemi základními a osmi mateřskými školami, čtyřmi objekty jeslí, zdravotním střediskem, několika pavilony služeb a sportovní halou.

Šachovnicový charakter sídliště, související rovněž s výstavbou kolektorů, dotváří síť obslužných komunikací, vedených rovnoběžně východozápadním směrem, a kolmých severojižních pěších tras (zdvojený chodník se zeleným pásem uprostřed). Hlavní doprava je již tradičně vedena po obvodu. Dominantní polohu Vinohrad zdůrazňuje výrazně barevná struktura výškově gradovaných objektů o 4, 8 a 12 podlažích zasazených v pravidelném rastru. Původně zamýšlená rozloha sídliště byla velkorysejší, nicméně sídliště bylo „na pokyn ‚shora‘ bez dalších diskusí ‚zahuštěno‘ a tedy územně redukováno“, jak stojí v publikaci Brno-Vinohrady 1981–2001.  Absenci volných prostor přímo v sídlišti kompenzuje lesopark Akátky na svazích k Židenicím a nevyužité plochy směrem k Líšni a k Hádům.

 

Technologie, typy bytů

Věžové a deskové bytové domy vycházejí ze skladebné soustavy B 70, nazvané podle doby a místa vzniku (Brno 1970), která byla při výstavbě Vinohrad (rovněž sídliště Líšeň) modifikována (B 70/R). Domy jsou složeny z jedno- až pětipokojových bytů a průměrná užitková plocha bytové jednotky je 64,3 m2 (v Lesné 55 m2). Na Vinohradech také probíhalo ověřování předností silikátových bytových jader s betonovými příčkami, které umožňovaly zvětšení plochy koupelen, prodloužení životnosti obvodových konstrukcí a zlepšení zvukové izolace. Vybavení bytů sanitárním zařízením, kuchyňskou linkou a vestavěnými skříněmi navrhli architekti v rámci běžného standardu.

 

Umělecká výzdoba

Zakázka na drobné prostorové plastiky pro vybrané vinohradské ulice (Blatnická, Vlčnovská, Mikulovská, Valtická) byla příkladem neobvyklé iniciativy ze strany investora. Brnoinvesta je objednala u akademického sochaře Aloise Mikulky. Působivé skulptury, které zároveň plní funkci orientačních směrníků, vytvořil Mikulka s humornou nadsázkou. Před areály základních škol jsou umístěny bronzové busty Jana Amose Komenského (ulice Mutěnická) a Jana Evangelisty Purkyně (Bzenecká) z konce 90. let od neznámých autorů. Atrakcí sídliště se stalo „pohádkové“ hřiště na Valtické ulici s pískovišti, umělými vyvýšeninami, dřevěnými stavbami a zejména skulpturami draků, zpřístupněné obyvatelům v roce 1989.

 

Sídliště dnes

V letech 2007–2011 probíhaly rekonstrukční práce na zateplení střech a obvodových plášťů domů, ve většině případů s respektem k původnímu barevnému řešení. Přirozeným centrem Vinohrad se stala budova úřadu městské části ve Velkopavlovické ulici dokončená v roce 1996 – parkově upravené prostranství s fontánou před úřadem evokuje dojem „návsi“.

 

Příběh sídliště

Obytný soubor Vinohrady (pojmenování souviselo s vinicemi, které se v této lokalitě rozkládaly ještě koncem 19. století) se nachází na Židenické terase s panoramatickým výhledem na celé Brno. Jedinou původní zástavbou v území byla kolonie dělnických domků z počátku 40. let nazývaná Hamburk (v 80. letech asanována). Myšlenka výstavby obytného komplexu se zrodila v druhé polovině 70. let, kdy bylo nutné řešit nedostatek bydlení ve východní části města v blízkosti továren (Zetor, První brněnská strojírna aj.). Původní projekt předpokládal spíše nižší obytné budovy a více okolní zeleně. V té době se však začalo šetřit půdním fondem, a tak došlo k úpravě konceptu a sídliště bylo zahuštěno věžovými domy.

Projektové práce ani realizace neprobíhaly bez problémů. Ve stádiu vize zůstaly terasové domy či velkorysý návrh hotelu. Jako v případě mnoha jiných sídlišť, ani na Vinohradech se nedařilo dokončovat současně s byty i nezbytnou občanskou vybavenost. Ještě v roce 1986 zde byla jen jedna provizorní prodejna potravin a lékařská ordinace byla zřízena v upravené bytové jednotce. Komplex centra občanské vybavenosti na Pálavském náměstí měly tvořit tři propojené dvoupodlažní objekty. Před rokem 1989 byl realizován jen jeden z nich, druhý byl ve změněné podobě dokončen v roce 2003, třetí zůstal jen na papíře. Problémem byla dokonce i výsadba trávy a stromů, které opakovaně hynuly vinou špatných půdních podmínek, a teprve po navezení stovek kubíků zeminy se podařilo poskytnout obyvatelům Vinohrad příjemnější životní prostředí.

Spory s „vyššími místy“ se vedly o barevné pojednání domů, tentokrát však projektanti svůj záměr uhájili. Vinohrady se staly prvním brněnským sídlištěm, které necharakterizovala typická panelová šeď – výškové domy získaly červenohnědou fasádu, ty nižší pak sytě okrovou.

Vinohrady také patří k prvním obytným celkům, kde se většina inženýrských sítí (s výjimkou kanalizace) ukládala do podpovrchových kolektorů, snadno přístupných v případě poruch. Stavbaři do nich tehdy ještě nedokázali bezpečně umístit plynovody, sídliště bylo tedy pouze elektrifikováno. Přesto se vinohradské kolektory staly inspirací pro české i zahraniční odborníky. Bezbariérové byty na Pálavském náměstí spojoval koridor s provozovnou Mety, kde obyvatelé s postižením našli pracovní uplatnění – byl to výjimečný příklad promyšlené koncepce bydlení a sociálních služeb.

 

Architekti

Architekt Jan Doležal (1944–2003), absolvent Vysokého učení technického v Brně, se po nástupu do Stavoprojektu zabýval zejména projektováním obytných souborů a objektů občanské vybavenosti. Zastával názor, že progresivní metody řešení moderního bydlení „mají budoucnost ve skeletových konstrukcích, které umožní maximální variabilitu vnitřních dispozic, v závislosti na aktuálních potřebách uživatelů“, jak uvádí redaktorka Marcela Válková v Brněnském večerníku.

K autorskému týmu patřil mimo jiné Aleš Jenček (1936–1996), spoluautor (s Viktorem Rudišem a Vladimírem Pallou) československého pavilonu na Expo ’70 v japonské Ósace. S těmito architekty Jenček pracoval i na projektu brněnského sídliště Líšeň, kde autorský tým doplnil ještě František Zounek.

 

Zdroje

Archiv města Brna, sbírka fotografií

Archiv Vysokého učení technického v Brně, fond – osobní spisy zaměstnanců a posluchačů

Internetová Encyklopedie města Brna: http://encyklopedie.brna.cz

Muzeum města Brna, sbírka Oddělení dějin architektury

soukromé archivy

 

Brněnský večerník [1970–1991]

Byt a nábytek, Praha 1983.

Jiří Čejka, Radim Zezula, Brno-Vinohrady 1981–2001, Brno 2001.

Miroslav Divina, Podoby brněnských panelových sídlišť, magisterská diplomová práce FF MU, Brno 2010.

Jan Doležal, Brno Vinohrady, Architektura ČSR XXXIX, 1980, s. 313–314.

Jan Doležal – Aleš Jenček, Centrum Brno-Vinohrady, Architektura ČSR XL, 1981, s. 118.

Pavlína Lesová, Brněnská sídliště, diplomová práce PřF MU, Brno 2011.

Lukáš Pecka, Brněnská sídliště a jejich urbanistická struktura, dizertační práce FA VUT, Brno 2013.

Pozemstav buduje [1953–1990].

Vlasta Svitáková, Kuchyně v kontejneru, Brněnský večerník XIX, 16. 2. 1988, č. 32, s. 1.

Marcela Válková, Byty, domy, města, Brněnský večerník XVIII, 20. 2. 1987, č. 38, s. 5.

Vinohradský inform (Vinohradský zpravodaj) [1991 – dosud].

Renata Vrábelová (ed.), Brno. Architektura/Architecture 1945–1990, Brno 2009, s. 216–217.

Lenka Žaludová, Hody na brněnském sídlišti Vinohrady, bakalářská práce FF MU, Brno 2012.

 

Ulice: 
Žarošická
Věstonická
Jedovnická
Autor: 
Jan Doležal
Miroslav Dufek
Aleš Jenček
Pavel Píšek
Vítězslav Vaněk
Rudolf Nenutil
Technologie: 
B 70
B 70/R
Projekt od: 
1978
Projekt do: 
1980
Realizace od: 
1981
Realizace do: 
1992
Fáze: 
6. Fáze pozdních krásných a postmodernistických sídlišť
Investor: 
Národní výbor města Brna, zastoupený Brnoinvestou
Realizace: 
Pozemní stavby, národní podnik Brno – generální dodavatel, Vodohospodářské stavby, národní podnik Brno, Prefa, národní podnik Brno – hlavní subdodavatelé
Objem počet bytů: 
5 295
Objem počet obyvatel: 
18 360
Autor textu: 
Jindřich Chatrný
Technologie - skupina: 
4. montované panelové celostěnové
4. montované panelové celostěnové