Lesná

Brno

Urbanistický koncept

Model Lesné svou podobou připomínal více výtvarnou kompozici než urbanistickou strukturu v tradičním slova smyslu. Architekt Bohuslav Fuchs své pocity z koncepce Lesné vyjádřil lapidárně: „V plánu máte dojem volného impresionistického obrazu.“ (Lesná, Nová obytná čtvrť města Brna: Realizace, Brno 1969)

Struktura zástavby vycházela především z profilu terénu. Středová Čertova rokle tvoří základ parkové zóny, po stranách je v neuspořádané formaci situováno celkem osmnáct deskových domů, orientovaných podle vrstevnic. Tři trojice věžových domů na východní, západní a severní straně narušují převažující horizontální výraz a přispívají k členitosti obytného celku. Další trojice výškových objektů leží u jižního okraje sídliště. Hlavní dopravní komunikace vede po obvodu sídliště; směrem dovnitř z ní vybíhají většinou slepé odbočky. Střed území tak zůstal klidovou zónou, kde se nachází většina zařízení občanské vybavenosti.

Novou obytnou čtvrť její autoři rozdělili do čtyř okrsků udržujících určitou urbanistickou i sociální jednotu. K mimořádnému výsledku přispěla také inspirace z finské Tapioly. „Viděli jsme konečně na vlastní oči bydlení v zeleni, úžasnou krásnou přírodu, les, vodní plochy, skály a mezi tím vším moderní budovy s velikými pásy oken,“ vzpomíná na její návštěvu Viktor Rudiš.

 

Technologie, typy bytů

Základ panelové soustavy Lesné tvoří typ B 60 s parapetním pláštěm, modifikovaný pro dané podmínky ve dvou standardech. Nejvíce jsou využity devítipodlažní deskové domy (navržené F. Zounkem a L. Volákem), které spojením až dvanácti sekcí dosahují maximální délky 217 m, s poměrně pestrou skladbou bytů. Vstupní podlaží se využívalo pouze pro zázemí bytů. Věžové třináctipodlažní domy (autoři M. Dufek a L. Volák) mají převážně třípokojové byty. Čtrnáctipodlažní deskové domy v lokalitě Halasova náměstí řešil architekt Zounek jako experiment (středová chodba s malými byty po stranách), který se nicméně ve větším měřítku neuplatnil. Jako jediné z celé Lesné mají tyto domy zapuštěné lodžie, meziokenní pilíře jsou kryty hliníkovým plechem v barevném pojednání (červená-zelená-černá-žlutá) a poslední patro pojímá dva nestandardní ateliérové byty.

Na sídlišti se také nacházejí bytové domy v tradiční cihelné technologii. Při ulici Nejedlého stojí čtyřpodlažní zděné deskové objekty zpracované na základě typových podkladů T 02 B. Zcela nově řešené jsou pak kobercově rozeseté čtyřpodlažní bodové domy (autoři F. Zounek a I. Meduna), které jsou dodnes příkladem kvalitního obytného standardu s dobře koncipovanou vnitřní dispozicí.

 

Umělecká výzdoba

Podstatným prvkem obytného prostředí sídlišť budovaných od počátku 60. let jsou výtvarná díla, která se později stala součástí každé větší stavby. Usnesení vlády ČSSR z roku 1965 ukládalo investorovi vynaložit určitou část rozpočtu na výzdobu uměleckými díly.

Autoři sídliště Lesná vyzvali ke spolupráci vynikající umělce (iniciativa vycházela především od Viktora Rudiše). Usilovali zároveň o to, aby jejich díla nevyzněla jen jako pouhá ozdoba sídliště, ale aby pomáhala definovat veřejný prostor. Platí to zejména o dekorativních stěnách Čestmíra Kafky, Jánuše Kubíčka, Sylvy Lacinové, Pavla Navrátila či Bohumíra Matala, které ve volném prostoru sídliště vytvářejí intimnější zákoutí. Spektrum uměleckého projevu doplňují prostorové plastiky Jiřího Marka (Poezie), Ladislava Martínka (Mrtvý pták), Zdeňka Makovského (Srdce) či Františka Šenka (Prolínání).

 

Sídliště dnes

Přestože Lesnou od počátku její výstavby oceňovali odborníci i veřejnost jako snad nejzdařilejší sídliště v Československu, začal v roce 1999 proces destrukce jejího architektonického pojetí v celku i detailech. Z deskových domů byly odstraněny průběžné parapety, namísto ocelových zavěšených balkonů byly osazeny betonové představené lodžie (v několika případech s dřevěným zábradlím), jejichž tvar navíc závisel na libovůli vlastníků jednotlivých domovních bloků. V letech 2000–2006 byly o jedno patro nadstaveny některé deskové domy. Vše proti vůli původních autorů a navzdory kritice ze strany odborné i části laické veřejnosti. Okrsková centra Lučina a Polana přestavěli investoři na polyfunkční objekty s převahou bytových jednotek. Změnila se rovněž barevnost fasád, místo původních přírodních odstínů se výrazně uplatnily „jásavé“ tóny. Místní občanské iniciativy se však nevzdávají – po neschváleném návrhu na prohlášení Lesné kulturní památkou v roce 2003 usilují o prohlášení obytného celku sídliště za památkovou zónu.

 

Příběh sídliště

Při řešení urbanistického rozvrhu lokality se nabízely dvě varianty způsobu zastavění. Užití menších domů by umožňovalo těsnější kontakt s přírodou, ale stanovený objem bytových jednotek by vedl k velké hustotě. Architekti se tak přiklonili k variantě velkoformátových objektů umožňujících ponechání rozlehlých volných ploch.

Výstavba Lesné probíhala takzvanou proudovou metodou. V praxi to znamenalo, že jednotlivé objekty se stavěly a montovaly jako při pásové výrobě, plynule a rovnoměrně. Specializované čety prováděly na každém objektu jeden stavební úkon a poté se přemisťovaly k dalšímu.

Okrsky Lesné byly identicky vybaveny základní školou, dvojicí mateřských škol a jeslí, obchodním centrem (Polana, Obzor, Lučina, Dukát) se samoobsluhou, bufetem a restaurací, kulturním střediskem a dalšími službami, garážemi a několika technicko-hospodářskými objekty. Pro stavby občanské vybavenosti byl ve spolupráci se statikem Zdeňkem Musilem vyvinut montovaný skelet se skrytými průvlaky (nosníky jsou ukryté ve stropní desce). Během výstavby sídliště zaznívaly připomínky k monochromnímu výrazu panelových domů i malé velikosti balkonů. Tyto nedostatky projektanti průběžně řešili – zvětšili plochu balkonů a šedomodrou barvu meziokenních panelů nahradili zelenou a červenou.

Vzhledem ke změněné politické situaci nebyla Lesná dokončena v plánovaném rozsahu. Nepostavilo se například velké správně-obchodní a víceúčelové kulturní a společenské centrum – tzv. nadokrskové centrum Lesné. V plánované lokalitě na Halasově náměstí je dnes sportovní areál (1973–1982, Viktor Rudiš). Původní skladbu bytových domů doplnily na počátku 70. let čtyřpodlažní bodové panelové domy, v 80. letech byla dokončena velkoprodejna potravin Lesanka s tehdy největší prodejní plochou v kraji. 

 

Architekti

Vedoucí projektant sídliště František Zounek (1921–2005), byl od roku 1949 zaměstnancem brněnského Stavoprojektu. Zabýval se především bytovými stavbami a urbanistickými studiemi obytných souborů. Zounek navrhoval brněnské experimentální bytové domy ve Vinařské a Křídlovické ulici, k jejichž výstavbě zvolil technologii litého betonu za použití bednění z vodovzdorné překližky.

Spoluautorem urbanistické koncepce Lesné byl architekt Viktor Rudiš (*1927). Tento absolvent brněnské Vysoké školy technické působil od roku 1955 ve Stavoprojektu Brno. Při navrhování sídliště intenzivně prosazoval zakomponování výtvarné složky do koncepce obytného celku. Projekčně stál mimo jiné za realizací obchodních a společenských areálů Polana a Obzor v okrskových centrech. Vynikl též jako spoluautor československého pavilonu na světové výstavě v Ósace (1968–1970) a dostavby pavilonu G na brněnském výstavišti (1995–1996).

 

Zdroje

Archiv města Brna, sbírka fotografií

Internetová Encyklopedie města Brna: encyklopedie.brna.cz

Muzeum města Brna, sbírka Oddělení dějin architektury a fotoarchiv

soukromé archivy

 

Iloš Crhonek (ed.), Brno v architektuře a výtvarném umění, Brno 1981.

Jindřich Chatrný, Experimenty z cihel a betonu v Brně na „nábřeží řeky Svratky“, Brno v minulosti a dnes 28, 2015, s. 393–423.

Lucie Kavanová, Happy end v panel story: Lidé z brněnského sídliště Lesná tlačí svůj domov na seznam památek, Respekt 25, 2014, č. 17, s. 36–37.

Lesná: 50. let sídliště. Historie, současnost, perspektiv, Brno 2012.

Lesná, Nová obytná čtvrť města Brna: Projekt, Brno 1969.

Lesná, Nová obytná čtvrť města Brna: Realizace, Brno 1969.

Vladimír Palla, Poznámky k realizaci sídliště Brno-Lesná, Architektura ČSSR XXVII, 1968, s. 156–160.

Lukáš Pecka, Brněnská sídliště a jejich urbanistická struktura, dizertační práce FA VUT, Brno 2013.

Viktor Rudiš. Stavby a projekty 1953–2002, Brno 2005.

Renata Vrábelová – Petra Gescheidtová (red.), Brno. Architektura/Architecture 1990–2005, Brno 2004, s. 120–121 a 150–151.

Lucie Zadražilová, Domy v pozadí, S architektem Viktorem Rudiše nejen o Lesné a Ósace, Art+Antiques, č.5, 2013.

Lucie Zadražilová, Brněnská Tapiola, Brno v minulosti a dnes 26, 2013, s. 215–260.

Heslo Zounek, František, in: Alena Malá (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, W–Ž, Ostrava 2010, s. 298–299.

Heslo Zounek, František, in: Anděla Horová (red.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění – dodatky, Praha 2006, s. 870.

 

Ulice: 
Okružní
Autor: 
Viktor Rudiš
František Zounek
Ladislav Volák
Miroslav Dufek
Ivan Veselý
Technologie: 
B 60
Projekt od: 
1960
Projekt do: 
1961
Realizace od: 
1962
Realizace do: 
1970
Fáze: 
4. Krásná / humanistická fáze
Investor: 
Národní výbor města Brna, zastoupený Investprojektem Brno
Realizace: 
Pozemní stavby, národní podnik Brno – generální dodavatel, Vodohospodářské stavby, národní podnik Brno, Prefa, národní podnik Brno – hlavní subdodavatelé
Objem počet bytů: 
5 920
Objem počet obyvatel: 
20 500
Autor textu: 
Jindřich Chatrný
Technologie - skupina: 
4. montované panelové celostěnové