Juliánov

Brno

Urbanistický koncept

Sídliště Juliánov představuje první brněnský příklad opravdového „satelitu“ – obytného souboru na dosud neurbanizovaném území tvořícího uzavřený celek s vlastní občanskou vybaveností. Vstupní část se skupinou tří věžových domů a obdobné závěrečné seskupení v prostoru ulice M. Kudeříkové modelují panorama sídliště, kde je rozvinuta zástavba otevřených bloků. Jde o čitelný rozvrh střídajících se skupin deskových a věžových domů, který přes svůj „lapidární“ ráz nepostrádá jistou velkorysost. Tento koncept doplnilo „náměstí“ – okrskové centrum s vybaveností v místě bývalého hřbitova, integrující původní vzrostlou zeleň. K dalším plánovaným občanským stavbám patřila základní škola, dvě mateřské školy, jesle, knihovna a tři prádelny.

Na utváření celku měl vliv tvar terénu, terasa pod svahy Bílé hory (dříve Hybešova hora), jejíž jižní okraj je ukončen příkrými stěnami písečníků. Pod prudkými stržemi, které jsou upraveny a ozeleněny, vznikl lehkoatletický areál s obslužným zázemím. Přestože autoři sídliště měli k dispozici jen běžné typy obytných domů, vytvořili celek mimořádné působivosti a přitom v intencích lidského měřítka.

 

Technologie, typy bytů

Juliánov se stal prvním brněnským obytným souborem montovaným z celostěnových panelů. Jeho autoři kladli důraz na fasády s panely povrchově upravenými „drtí z bílého mramoru, jež se provádí přímo v panelárně“ (Pavel Krchňák, Sídliště Juliánov v Brně, Československý architekt, 1961). Poprvé užili typ B 60, krajskou variantu panelové malorozponové soustavy G 57, která zejména po odstranění lodžií a včlenění jejich prostor do bytu vykazovala větší obytnou plochu. Namísto lodžií měli obyvatelé každé bytové jednotky k dispozici celokovový závěsný balkon s čelní stěnou z eloxovaného nebo smaltovaného vlnitého hliníkového plechu. Původní typ G 57 začlenili projektanti do lokality jen ojediněle.

Autorem věžového jedenáctipodlažního domu typu B 60 z roku 1962 byl Miroslav Dufek. Přízemí výškového objektu neobsahuje byty, ale pouze vstupy a domovní příslušenství a na obou stranách ustupuje z líce fasády. Toho bylo dosaženo konzolovitým tvarem příčných nosníků, vynášejících horní podlaží; výsledkem je dojem odlehčené podnože a zároveň celé hmoty domu.

 

Umělecká výzdoba

Prostor Juliánova je dodnes oživen železobetonovými prolézačkami organických tvarů od brněnského sochaře Zdeňka Macháčka, inspirovanými cyklem dřevěných plastik Světy ticha z let 1962–1963. Figurální skulptura Pramen (Vysočina I) od Jiřího Marka je součástí tří kruhových mělkých bazénků na Juliánovském náměstí (v dnešní době jsou funkční jen dva, třetí byl zavezen). Efektním interiérovým prvkem ve středisku obchodu a služeb byla ozdobná mříž ze starého železa ve vstupu na terasu restaurace od E. Sauersteina a K. Řezníčka (po roce 1966, nedochováno). K zaniklé sochařské výzdobě patří i kovová plastika z měděného plechu Seskupení (kolem roku 1967) od Františka Šenka, která byla umístěna před základní školou v ulici Krásného.

 

Sídliště dnes

V současné době je původní podoba sídliště nevratně narušena. Bytové domy Juliánova patřily k prvním v České republice, které prošly (již v roce 1992) takzvanou regenerací a byly opatřeny střešními nástavbami dvou základních typů – s půlválcovými nebo sedlovými střechami. (Objekt v ulici M. Kudeříkové 13–17 byl dokonce oceněn cenou Zlaté slunce FOR ARCH ´92, což dnes lze vnímat jen s velkými rozpaky.) Souvisela s tím rovněž změna barevnosti fasád, které jsou dnes opatřeny nátěry kombinujícími variace barev v odstínech růžové, modré, zelené a žluté.

Dříve veřejnosti volně přístupný areál brouzdaliště byl přestavěn (2005–2006) a dnes slouží jako placené koupaliště. Tato změna šla proti původní myšlence urbanistického rozvrhu a vytvořila izolovaný „ostrov“ uprostřed veřejného prostoru.

 

Příběh sídliště

Původní obec Juliánov splynula se Židenicemi a počátkem 50. let byla přejmenována na Hybešovu čtvrť, ale starý název se používal i nadále. Když byla počátkem 60. let v přilehlém prostoru zahájena výstavba nového sídliště, přeneslo se historické pojmenování na nově budovanou část města.

V roce 1955 vznikla studie, která počítala se zástavbou nízkých dvou- a třípodlažních cihlových domů s kapacitou cca 500 bytů. Návrh z roku 1957 tuto představu rozšířil o domy pětipodlažní. Domy měly tvořit pravidelná bloková uskupení s polouzavřenými dvory, ve středu obytného celku byl umístěn výškový objekt. Projekt autoři posléze přepracovali do podoby panelové výstavby. V rámci celkové koncepce bylo uvažováno také o založení městského sadu a zřízení rekreační zóny na svazích Bílé hory; zůstalo však jen u plánů.  

Nadstandardní pozornost projektanti sídliště věnovali prostoru před obchodním centrem (otevřeno v prosinci 1965), kde se nalézá fontána, veřejné brouzdaliště a část původní zeleně. Původní vzrostlé stromy spolu s vodním prvkem napomáhají zvláště v létě vytvořit příjemné klima.

V domech typu B 60 se veškeré instalace soustředily do centrální šachty probíhající středem prvního nadzemního podlaží budov. K dalším technickým změnám patřila plochá střecha s vnitřním spádem umožňující instalaci výtahu, spížní skříně v kuchyni nebo použití lisovaného bakelitu na schodišťová „okna“ (byla pouze průsvitná). Prádelny a sušárny projektanti vyčlenili do samostatných objektů. Exponovaná poloha sídliště poskytuje výhledy do krajiny otevřené na jih, kde lze za příznivých podmínek spatřit dominantu jižní Moravy – Pavlovské vrchy. Na jižní straně sídliště byla proto vytvořena pěší promenádní trasa (bohužel není po celé délce hrany písečníků).

Během výstavby se novému sídlišti říkalo „Malá Amerika“, a to pro sedm věžových domů, které tvořily novou dominantu východního okraje města. Architektonickou kvalitu celku i detailu a včasné dokončení stavebních prací včetně výsadby zeleně můžeme připsat mimořádnému úsilí projektantů nucených překonávat nízkou úroveň stavební produkce a formálnost schvalovacích orgánů. Kompozice Juliánova byla architektem Silvestrem Vágnerem v časopise Architektura ČSSR dokonce hodnocena lépe než kompozice Lesné.

 

Architekti

Pavel Krchňák (1924–1979) po krátkém projekčním intermezzu v ostravském Stavoprojektu a v brněnském Keramoprojektu působil od roku 1954 ve Stavoprojektu Brno. Stál za řadou studií či realizací podrobných územních plánů, bytových objektů a občanské vybavenosti. V celku nebo dílčích projektech též navrhoval další brněnská sídliště (Brno-Černá Pole, Stará Osada v Brně-Židenicích, Brno-Řečkovice, Brno-Bohunice). Mezi projektanty terénních a sadových úprav obytného celku zmíníme alespoň osobnost Ivara Otruby (*1933), jednoho z našich nejvýznamnějších zahradních a krajinářských architektů.

 

Zdroje

Archiv města Brna, sbírka fotografií

Internetová Encyklopedie města Brna: http://encyklopedie.brna.cz

Muzeum města Brna, sbírka Oddělení dějin architektury

soukromé archivy

 

Brněnský večerník [1970–1991]

Jana Kořínková – Marika Kupková – Markéta Žáčková (eds.), Oživit a ozvláštnit. Výtvarné umění v prostoru brněnských sídlišť, Brno 2012.

Heslo Krchňák, Pavel, in: Anděla Horová (red.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění – dodatky, Praha 2006, s. 423.

Pavel Krchňák, Brno Juliánov, Československé středisko výstavby a architektury, Praha 1975.

Pavel Krchňák, Sídliště Juliánov v Brně, Československý architekt VII, 1961, č. 22, s. 3.

Pavel Krchňák, Sídliště Juliánov, Architektura ČSSR XXVII, 1968, s. 357–359.

Zdeněk Kubíček, První etapa výstavby města Brna podle směrného územního plánu, Architektura ČSR XVII, 1958, č. 3–4, s. 183–193.

Vladimír Palla, K sídlišti Brno-Juliánov, Architektura ČSSR XXVII, 1968, s. 360–362.

Lukáš Pecka, Brněnská sídliště a jejich urbanistická struktura, dizertační práce FA VUT, Brno 2013.

Josef Pechar, Petřiny, Juliánov, Štrkovec, Československý architekt IX, 1964, s. 5.

Pozemní stavby [1953–1990]

Pozemstav buduje [1953–1990]

Silvestr Vágner, Brno – historie a perspektiva výstavby socialistického města, Architektura ČSSR XXXIV, 1975, s. 260–264.

Renata Vrábelová (ed.), Brno. Architektura/Architecture 1945–1990, Brno 2009, s. 130–131.

Jaroslava Zezulová, Modernizace panelového domu na sídlišti Juliánov a Líšeň, Architekt XL, srpen 1994, s. 8.

 

Ulice: 
Bělohorská
Autor: 
František Kočí
Pavel Krchňák
Vladimír Hřebačka
Jaroslav Pipa
Bohuslav Štěpánek
Ivar Otruba
Mojmír Šikl
Josef Kuchtíček
Technologie: 
B 60
Projekt od: 
1957
Projekt do: 
1960
Realizace od: 
1960
Realizace do: 
1967
Fáze: 
3. Pionýrská fáze
Investor: 
Národní výbor města Brna, zastoupený Investprojektem Brno
Realizace: 
Pozemní stavby, národní podnik Brno – generální dodavatel, Vodohospodářské stavby, národní podnik Brno, Prefa, národní podnik Brno – hlavní subdodavatelé
Objem počet bytů: 
1 306
Objem počet obyvatel: 
4 100
Autor textu: 
Jindřich Chatrný
Technologie - skupina: 
4. montované panelové celostěnové