Bohunice a Starý Lískovec

Brno

Urbanistický koncept

Architekti pojali obytný soubor na území Bohunic a Starého Lískovce (pro celé sídliště se vžilo označení Bohunice) jako samostatnou městskou čtvrť bez nutnosti vazby na centrum Brna. V rámci sídliště mělo být vybudováno obchodně správní centrum, které svou „velikostí a důležitostí bude jedním ze tří hlavních center na území města“ (Jiří Večeřa, Rodí se nové předměstí Brna, Brněnský večerník, 2. 2. 1976).

Pro svou velikost bylo sídliště rozděleno na šest samostatných obytných okrsků, které měly mít své jesle, mateřské a základní školy, obchody i služby. Sídliště tvoří především rozsáhlé, v půdoryse zalamované blokové bytové domy jednotné výšky. Nepravidelná seskupení bez patrných souvislostí vytváří nepřehledné prostředí, a jak napsal historik umění Miroslav Divina, „organizační logiku do struktury nevnáší ani dopravní tepny, včetně tramvajového koridoru protínajícího celé sídliště, který je svým způsobem překážkou pohybu uvnitř obvodu“.

Původní Starý Lískovec zůstal zachován, stavělo se jen na volných plochách, v případě Bohunic musela sídlišti ustoupit část staršího domovního fondu. Vlivem polohy na vyvýšeném horizontu města se sídliště výrazně uplatňuje v celkových panoramatech Brna – vytváří novodobou hradbu s nezanedbatelným psychologickým účinkem.

 

Technologie, typy bytů

Bytové domy využívají nový konstrukční a dispoziční systém B 70. Ten měl v 70. letech osvěžit produkci o typ kombinující příčný a podélný nosný systém a také různé rozpony. Architekturu obytných budov však degradovala absence detailu, plášť je z celostěnových panelů, okna jsou nedělená, otočná. Svým výrazem se tak domy v Bohunicích a Starém Lískovci blíží prvním panelákům z konce 50. let (například řadě G 57). Určitým pokrokem se stala větší plošná výměra, prostorné balkony a lodžie, jejichž počet se však v rámci racionalizace výstavby postupně snižoval. Zastoupeny zde byly byty všech kategorií, tj. pro jednu až šest osob.

 

Umělecká výzdoba

Na sídlišti se podařilo uplatnit řadu kvalitních a invenčních výtvarných děl (Táta-letadélko a Beran Antonína Nového, Vítěz Františka Navrátila, Pět segmentů kruhu Dalibora Chatrného či Venuše Vladimíra Drápala). Průvodní dokumentace k uměleckým dílům byla po roce 1989 skartována a tak bylo určování autorství v některých případech téměř detektivním pátráním.

K dominantním prostorovým realizacím patří pětimetrový objekt Tulipán, „vykovaný uměleckým kovářem Fredi (Alfred) Habermannem. Symbolizuje přátelství a sedm dnů v týdnu“ (komentář k fotografii Miroslava Lauterbacha, Brněnský večerník, 7. 4. 1983). Zachovaná boží muka byla zakomponována do symbolického obecního vinohradu při Úřadu městské části Brno-Bohunice.

 

Sídliště dnes

Po roce 2000 byly postupně zateplovány pláště bytových domů a vyměňována okna. V roce 2004 začala první etapa regenerace sídliště Bohunice-jihovýchod, rozsáhlý projekt obnovy zeleně i občanské vybavenosti. Druhá etapa probíhá od roku 2011 v severozápadní části lokality. Na sídlišti vznikla také sportovní hala a upraven byl frekventovaný veřejný prostor před poliklinikou ve Starém Lískovci.

 

Příběh sídliště

Původní pojmenování dostalo sídliště Československo-sovětského přátelství za „pomoc“ při vzniku nové panelárny v Brně-Chrlicích se sovětskou technologií výroby. Záměru výstavby předcházely soutěže v letech 1963 a 1969. Na základě výsledků druhé soutěže pak odbor výstavby brněnského Národního výboru připravil stavební program, který byl předán k rozpracování brněnskému Stavoprojektu. Vzhledem k absenci pramenů a dalších zdrojů nelze získat představu o soutěžních návrzích ani následné projektové dokumentaci. Publikovaná urbanistická studie sídliště (1972) s výslednou podobou území nekoresponduje. Určit dnes podíl práce jednotlivých projektantů je velmi problematické, rozhodující roli při realizaci navíc hrály dodavatelské organizace v čele s Pozemními stavbami. Mnohé návrhy a řešení projektantů byly eliminovány v neprospěch výsledné podoby sídelního celku.

Výstavba velmi citelně zasáhla do života zdejších obyvatel. Půda, na níž hospodařily celé generace, stromy, domy – vše muselo ustoupit staveništi. K nejvíce devastující asanaci došlo při tzv. „přestavbě Bohunic“, kdy na části původního jádra obce v letech 1984–1986 vyrostl obytný soubor dvanáctipodlažních domů typu B 70/R s 1350 byty. Osamělou připomínkou devastace historického centra Bohunic i absolutního diktátu zprůmyslněného stavebnictví je kaple sv. Cyrila a Metoděje.

Výstavba inženýrských sítí a bytových domů probíhala podle zpracovaných harmonogramů, ale základní občanské vybavení se opožďovalo, a tak bylo nutné dělat náhradní opatření – v bytových domech byly umístěny provizorní ordinace, prodejny a minijesle. Během realizace byly také z výstavby vypouštěny celé objekty, a byla tak narušena komplexnost sídlištního celku. Ve fázi projektové přípravy zůstalo například obchodně-společenské centrum v prostoru Mikuláškova náměstí. To vše ovlivňovalo utváření vztahu obyvatel k novému sídelnímu celku a přinášelo řadu problémů. Od roku 1978 řešili zástupci bytového družstva také opakované přemnožení komárů, které souviselo se zaplavováním instalačních podlaží bytových objektů fekáliemi a vodou. Příčinou bylo nedostatečné utěsnění kameninové kanalizace a prolamování jejích přípojek v důsledku nedodržení technologických postupů.

V roce 1989 byl v rámci požadavku „zabránění úniku tepla z bytů“ experimentálně upraven blok domů v Irkutské ulici – fasády domů překryl hliníkový vlnitý plech, pod nímž byla izolační hmota, na štítové stěny byla použita bílá plastická hmota, tzv. Dekorplast.

 

Architekti

Architekt Pavel Krchňák (1924–1979), pro něhož kontroverzní projekt bohunického sídliště znamenal ústup z prestižních pozic i jistou profesní dehonestaci, byl jedním z vedoucích týmu projektantů, ve kterém se objevuje mimo jiné jméno Miroslava Dufka (*1933). Architekt a urbanista Dufek se v brněnském Stavoprojektu věnoval zejména stavbám škol, které se mnohdy staly vzorovými prototypy a inspirací pro řadu projektantů. Neméně významné jsou jeho panelové bytové domy a střediska občanského vybavení, například areál Lučina na Lesné. V rámci bohunického sídliště realizoval budovy mateřské a základní školy. Do projekčního týmu patřil také architekt Jaroslav Ryška (1915–1987), další vedoucí projektant. V letech 1951–1957 působil ve funkci ředitele brněnského Stavoprojektu; je spoluautorem návrhu sídliště v Brně-Černých Polích.

 

Zdroje

Archiv města Brna, sbírka fotografií; sbírka map a plánů 

Internetová Encyklopedie města Brna: http://encyklopedie.brna.cz

Muzeum města Brna, sbírka Oddělení dějin architektury a fotoarchiv

soukromé archivy

 

Brněnský večerník [1970–1991]

Antonín Crha, Z historie Bohunic, Brno 2014.

Miroslav Divina, Podoby brněnských panelových sídlišť, Brno v minulosti a dnes 26, 2013, s. 263–295.

Miroslav Dufek, in: Anděla Horová (red.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění – dodatky, Praha 2006, s. 179–180.

Ivana Karásková, Komáři se žení dál, Brněnský večerník XIX, 15. 9. 1988, č. 182, s. 1–2.

Jana Kořínková – Marika Kupková – Markéta Žáčková (eds.), Oživit a ozvláštnit. Výtvarné umění v prostoru brněnských sídlišť, Brno 2012.

Karel Kuča, Brno, vývoj města, předměstí a připojených vesnic, Praha – Brno 2008.

Foto: Miroslav Lauterbach, Brněnský večerník XIV, 7. 4. 1983, č. 68, s. 1.

Naše Bohunice [1991– dosud].

Foto: Jaroslav Pavliš, Brněnský večerník VII, 16. 4. 1976, č. 78, s. 2.

Lukáš Pecka, Brněnská sídliště a jejich urbanistická struktura, dizertační práce FA VUT, Brno 2013.

Jana Pelánková, Sídliště Bohunice, Brněnský večerník VII, 4. 5. 1976, č. 87, s. 1, 3.

Pozemstav buduje [1953–1990].

Sídliště československo-sovětského přátelství v Brně – Bohunicích, Architektura ČSSR XXXI, 1972, s. 283.

J. (=Josef) Unger, Před čtyřmi tisíciletími, Brněnský večerník IX, 6. 9. 1978, č. 175, s. 3.

Jiří Večeřa, Rodí se nové předměstí Brna, Brněnský večerník VII, 2. 2. 1976, č. 22, s. 5.

Renata Vrábelová (ed.), Brno. Architektura/Architecture 1945–1990, Brno 2009, s. 202–203.

 

Ulice: 
Jihlavská
Ukrajinská
Autor: 
Pavel Krchňák
Miroslav Dufek
Jaroslav Ryška
Vítězslav Vaněk
Jaroslav Radkovič
Mečislav Borecký
Jaroslav Pípa
Ladislav Volák
Jan Špaček
Jan Doležal
Technologie: 
B 70
Projekt od: 
1972
Projekt do: 
1979
Realizace od: 
1972
Realizace do: 
1986
Fáze: 
5. Technokratická fáze
Investor: 
Národní výbor města Brna, zastoupený Investprojektem Brno (od roku 1979 Brnoinvestou)
Realizace: 
Pozemní stavby, národní podnik Brno – generální dodavatel, Vodohospodářské stavby, národní podnik Brno, Prefa, národní podnik Brno – hlavní subdodavatelé
Objem počet bytů: 
9 232
Objem počet obyvatel: 
29 265
Autor textu: 
Jindřich Chatrný
Technologie - skupina: 
4. montované panelové celostěnové