Pražské sídliště

České Budějovice

Urbanistický koncept

Pražské Sídliště se rozkládá severně od historického centra v oblasti, která byla už od středověku osídleným a zastavěným předměstím. Podobně jako o pár let starší sídliště Lidická Třída zasáhlo zásadním způsobem do dřívější urbanistické struktury – na Pražském však dosáhly asanace obrovských rozměrů. Po několika nerealizovaných plánech nové zástavby předměstí vsunuli autoři urbanistické koncepce Alois Hloušek a Ladislav Konopka z českobudějovického Stavoprojektu sídliště do uvolněného trojúhelníkového prostoru vymezeného řekou Vltavou, Pražskou třídou a Staroměstským hřbitovem. Blíže k řece a sportovnímu areálu situovali soubor čtrnáctipodlažních věžových domů spolu s mateřskou a základní školou. Dělícím prvkem sídliště je dvojice dlouhých deskových domů, která ho člení na drobnější úseky, ale zároveň díky průchodům v přízemí nevytváří bariéru. Společenské a obchodní centrum zasadili architekti do sousedství hlavní třídy, lemované krytou promenádou a obytnými domy, které vrcholí na nároží Pražské a Staroměstské ulice kolektivním domem, postaveným samostatně o něco dříve. Druhá část Pražského Sídliště se nachází severněji a ve výrazném odstupu od první etapy. Pravidelné řady deskových domů zde těsně sousedí s menším sídelním celkem Voříškův Dvůr od stejných autorů. Zalomený terasový dům při Plzeňské ulici, jehož křivku doplňuje v návaznosti na okolní terén „vlna“ šestipodlažních bodových domů, reprezentuje spolu s Lidickou Třídou nejlepší urbanistická řešení panelových sídlišť v Českých Budějovicích.

 

Technologie, typy bytů

Počátky panelové technologie na Pražském Sídlišti i v celých Českých Budějovicích se vážou ke kolektivnímu domu, dokončenému na asanovaném místě na vnějším okraji městského centra v roce 1964, kdy projekt sídliště teprve vznikal. Autoři kolektivního domu Bohumil Böhm, Jaroslav Škarda a Bohumil Jarolím při realizaci poprvé vyzkoušeli možnosti celomontované panelové konstrukce, která o něco později vyústila v krajský systém B 2 a B 4 na Lidické Třídě. Převážná část domů Pražského Sídliště ale využívá konstrukční soustavy T 06 B, která se v Budějovicích objevila o několik let dříve opět na sídlišti Lidická – v oblasti Modrá hvězda. Zásadní novinkou Pražského Sídliště bylo zapojení čtrnáctipodlažních věžových domů, z nichž každý měl 65 bytů (garsoniéry, 2+1 a 3+1). Vzhledem k nevelké vzdálenosti od historického centra zasáhly výrazně do panoramatu města. Deník Jihočeská pravda je v době vzniku opakovaně vynáší do nebes: „celkem bude na tomto sídlišti dominovat 7 takových krasavců, kteří poskytnou 455 rodinám komfortně vybavený byt“ (25. 1. 1967). V druhé etapě byl bytový fond rozšířen pomocí čtyř až osmipodlažních deskových domů, přičemž vstupní podlaží bylo vyhrazeno pro technické zázemí.

Malorozponový konstrukční systém T 06 B, v rámci celorepublikové panelové výstavby velmi obvyklý, uplatnili architekti na přilehlém sídlišti Voříškův Dvůr při vytvoření atypického, 280 metrů dlouhého, zalomeného domu s garážemi v přízemí a terasovými dřevěnými balkony v šikmých pyramidových štítech.

 

Umělecká výzdoba

Nejvýraznější prvek umělecké výzdoby Pražského Sídliště reprezentuje osmnáctimetrový železobetonový pylon obložený čedičem před obchodním domem Družba. Mohutný sloupový podstavec s hvězdou na rozšířeném vrcholu dominuje hlavnímu společenskému centru v jižní části sídliště. Byl dokončený v roce 1976, na jeho realizaci se podíleli Leopold Petřík, Zdeněk Vojta a Ladislav Konopka a měl symbolizovat události Pařížské komuny, po které bylo celé sídliště z ideologických důvodů pojmenované. Zastřešení chodníku vedoucího od Družby směrem ke kolektivnímu domu, které navrhli architekti Hloušek a Konopka, dostalo v jednom svém úseku výrazně skulpturální charakter. Robustní strukturované jehlany směřující špičkou k zemi ukrývaly osvětlení promenády. Vestibul základní školy v Kubatově ulici dotváří stylizovaná nástěnná plastika motýla od neznámého autora. Kolem velké části domů se nacházejí cihelné přístřešky na popelnice a sušáky na prádlo hrající si s účinky geometrických vzorů.

 

Sídliště dnes

Podobně jako ostatní českobudějovická panelová sídliště i to Pražské prodělalo v uplynulých deseti letech řadu úprav s cílem zlepšit životní podmínky obyvatel. Většina z nich se ale omezila jen na zateplení fasád a obnovu přilehlých hřišť a na sídlišti stále zůstává množství nefunkčních veřejných prostor. Nejcitelněji je to vidět v oblasti společenského centra jižní části sídliště. Obchodní parter přilehlého deskového domu i nedaleká krytá promenáda jsou v zanedbaném stavu, okolí obchodního domu Družba tvoří nepřehledná směsice rozlehlého parkoviště, zásobovacího koridoru, nepoužívaných bazénků, zestárlého městského mobiliáře a úseků zeleně. Nepříliš kvalitní rekonstrukce domu služeb zcela zastřela původní strukturované opláštění a nahradila jej křiklavou fasádou. Oprava Družby, jejíž význam klesl po otevření nákupního centra IGY na druhé straně Pražské třídy, začala v polovině roku 2015 a má kromě architektonické podoby částečně změnit i její využití. Kolektivní dům na rohu ulic Pražská a Staroměstská je od roku 2012 zapsán do seznamu nemovitých kulturních památek. Jeho komunitní funkce ale byly v průběhu let potlačeny – vyhlídková kavárna Perla a kino Vesmír již nejsou v provozu a novodobé změny kompletně zakryly interiéry ze 60. let. Dobrá dopravní dostupnost, solidní občanská vybavenost, blízkost centra města i nábřeží Vltavy ale obyvatelům sídliště zmíněné nedostatky vynahrazují.

 

Příběh sídliště

Pražské Sídliště ovlivnilo podobu Českých Budějovic více než kterýkoliv jiný poválečný obytný celek. Dříve než se hromadná výstavba bytových domů v 70. letech definitivně přesunula na volnou plochu na levém břehu Vltavy (sídliště Šumava, Vltava a Máj), vznikl rozlehlý okrsek nedaleko historického centra. Dobový tisk v čele s Jihočeskou pravdouHlasem stavby přesvědčoval veřejnost o snaze „vytvořit moderní sídliště uprostřed dosavadní zeleně a staré výstavby“ (Hlas stavby, 29. 5. 1965). Pravdou ale je, že novému bydlení musela ustoupit velká část bývalého českobudějovického předměstí. Celé ulice tvořené směsicí historických zemědělských stavení i činžovních domů z 19. století byly postupně vybourány. Asanacím neunikl ani barokní mariánský sloup a část Staroměstského hřbitova včetně klasicistních měšťanských hrobek.

Na uvolněných plochách se od poloviny 60. let postupně rozrůstalo nové sídliště navržené dvojicí autorů z českobudějovického Stavoprojektu, Aloisem Hlouškem a Ladislavem Konopkou. Ti ho napojili na solitér kolektivního domu postaveného v letech 1959–1964, který díky své brutalistní estetice s přímými odkazy na práci Le Corbusiera, technologickým inovacím i experimentování s formou kolektivního bydlení dodnes výrazně vyčnívá mezi českobudějovickou architekturou druhé poloviny 20. století. Přestože bylo Pražské Sídliště v době svého vzniku největší ve městě a mluvilo se o tom, že by mohlo ubytovat až 18 tisíc lidí, uchovalo si na rozdíl od pozdějšího Máje lidské měřítko, volná parková prostranství a ve většině případů i dostatečné rozestupy mezi jednotlivými domy. Jeho předností je také solidní občanská vybavenost umístěná v docházkové vzdálenosti ze všech koutů sídliště. Nabízelo svým obyvatelům jak pavilonové jesle, školku a základní školu, tak i sportovní areál a rozsáhlou obchodní síť rozesetou po parterech deskových domů, pod krytou promenádou na Pražské třídě a hlavně koncentrovanou v budovách obchodního domu Družba, domu služeb a společenského centra Juvel v druhé etapě výstavby. Na plánovaný kulturní dům už se ale nedostalo.

 

Architekti

Ladislav Konopka (1933–2002) absolvoval studium architektury na pražském Českém vysokém učení technickém, valná většina jeho děl se ale nachází v rodném kraji, v jižních Čechách. Třicet let působil v českobudějovickém Stavoprojektu, jehož hlavní budovu s proskleným obvodovým pláštěm na ocelových nosnících také společně s Aloisem Hlouškem navrhl. Se svým vrstevníkem a kolegou Hlouškem spolupracovali na mnoha dalších projektech, Pražské Sídliště je však rozhodně jejich nejkomplexnější realizace – řešili jeho urbanistickou koncepci, stojí za návrhy většiny obytných staveb, školy, obchodního domu a domu služeb i kryté promenády. Na sídlišti Voříškův Dvůr, které vznikalo současně s Pražským a do velké míry se prolíná s jeho druhou severnější etapou, se jim za použití typizovaného konstrukčního systému podařilo docílit velmi příznivého individualizovaného výsledku.

Alois Hloušek (1935) sdílel celou řadu zkušeností s Ladislavem Konopkou – ve stejné době ukončil studium na Českém vysokém učení technickém v Praze, velkou část svého profesního života strávil v projektové organizaci Stavoprojekt v Českých Budějovicích, kde se podílel na formování poválečného bytového fondu v jihočeském městě. Kromě společných projektů se zabýval také návrhy areálu Akademie věd a jejího Jihočeského biologického centra ve čtvrti Čtyři Dvory a v závěru 80. let adaptoval bývalý klášterní kostel sv. Anny ze 17. století na prostory nové koncertní síně Otakara Jeremiáše.

 

Zdroje

Státní okresní archiv České Budějovice, fotoarchiv Dvořákova sbírka, fond Okresní Národní výbor ČB

Stavební úřad v Českých Budějovicích, spisovna

 

Deník Jihočeská pravda (1959–1979).

Týdeník Hlas stavby (1961–1966).

Týdeník Jihočeský stavbař (1967–1982).

20 let architektury a výtvarného umění v Jižních Čechách 1945–1965 (kat. výst.), Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou 1965.

35 let výtvarného umění a architektury v Jižních Čechách (kat. výst.), Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou 1980.

Eva Erbanová, Památková péče o architekturu 20. století v jižních Čechách, in: Architektura 1. poloviny 20. století, Sborník z konference České Budějovice, České Budějovice 2015, s. 31–40.

Eva Erbanová – Milan Šilhan, České Budějovice: Bohumil Böhm a České Budějovice, Architecture Week, http://www.architectureweek.cz/clanky/ceske-budejovice-60.html, vyhledáno 10. 9. 2015.

Daniel Kovář, České Budějovice II. díl. Předměstí, Praha 2006.

Miroslav Novotný (ed.), Encyklopedie Českých Budějovic, České Budějovice 2006.

 

Ulice: 
Kubatova
Staroměstská
Pražská třída
Plzeňská
Průběžná
Autor: 
Bohumil Böhm
Alois Hloušek
Miroslav Vyhnánek
Ludvík Sýkora
Jaroslav Škarda
Bohumil Jarolím
Ladislav Konopka
Jiří Kubíček
Technologie: 
B 2
B 4
T 06 B
Projekt od: 
1958
Projekt do: 
1967
Realizace od: 
1965
Realizace do: 
1976
Fáze: 
4. Krásná / humanistická fáze
Investor: 
Krajský investorský ústav České Budějovice , Jihočeská projektová organizace České Budějovice
Realizace: 
Pozemní stavby České Budějovice, národní podnik
Objem počet bytů: 
3 000
Objem počet obyvatel: 
9 500
Autor textu: 
Klára Eliášová
Technologie - skupina: 
4. montované panelové celostěnové
4. montované panelové celostěnové
4. montované panelové celostěnové